Vzhled dávných Bulharů      * * *

 

"Těchto pět knížat vedlo knížectví na druhé straně Dunaje do roku 515 s ostříhanými hlavami a potom přišel z protější strany Dunaje kníže Asparuch a je i dnes" /Jmenovitý soupis bulharských panovníků/.

 

S příchodem Bulharů do Evropy přinášejí s sebou zcela nový vnější vzhled a odívání. Bohužel úplný popis oblečení se nedochoval, na rozdíl od toho až k nám došla svědectví o jednom specifickém způsobu účesu. Bulhaři jej nazývali čumbas nebo kika. Ukrajinci jej nazývali chochol oseleděc způsobu účesu a čub. Hovoří o nich celá řada pramenů:  

„Nejdříve příznivci některých stran přijali nový způsob stříhání hlavy,protože ji holili zcela jinak než Římané. Neholili si kníry a brady a nechávali je volně růst, jak to činili Peršané. Vlasy však vpředu stříhali až k zátylku a vzadu je nechávali spouštět co nejníže, jak to činily Massagetové (jedna z větví tráckých Gétů – poznámka překladatele). Z toho důvodu je tento způsob holení hlavy nazýván „hunským“. Jejich kabát, kalhoty, většina bot se podobá hunským podle jména i vzhledu". Prokopius tak kritizuje ve svých "Tajných dějinách" situaci v zákulisí obrovské Říše.

Na obrázku 1. je starobulharská ikona z 10. století z Bělomořské Makedonie – světec je vyobrazen s účesem čumbas.

Soudě z kontextu jeho díla (podle některých vyjádření před tímto citátem hovoří Prokopius o Onogundurech, které ještě nazývá Huny), z kontextu se rozumí, že hovoří o Bulharech. V tomto není nic divného, vezmeme-li v potaz fakt, že byzantské prameny označují za Huny, Skyty příliš mnoho plemen a národů severně od nich, ke kterým se vztahuje uvedená informace. Zajímavé je svědectví, že Bulhaři si nechávali růst bradu a vousy volně „podle Peršanů“ a ještě zajímavějším je fakt, že jeden z řeckých politických proudů v Konstantinopoli začal napodobovat Bulhary (pravděpodobně romanizovaní Trákové poznámka překladatele).

Jiné zajímavé svědectví o bulharských účesech je od Liuprada, langobardského letopisce, který je vyhnancem ze své vlasti a začíná sloužit německému státu, který ho posílá za vyslance do Byzance:

„On (Císař) mi nařídil, přestože jsem byl značně unaven od svátečních ceremonií stejně jako bulharským vyslancům, kteří přijeli předešlého dne, abychom se s ním setkali v chrámu sv. Apoštolů. Po skončení mnoha sborových církevních zpěvů a odsloužení liturgie jsme byli pozváni na hostinu a on, zjevně aby nás ponížil, vaše výsosti velvyslance, posadil přede mne na protější druhou podélnou stranu zprava bulharského vyslance, který byl ostříhán po uherském způsobu, byl opásán měděným řetězem a činil dojem zjevného pohana“. 

Obrázek 2. Je výřezem autentické mapy –Turci věší na hák Bulhary. Kresba je z roku 1586, byla namalována rakouským cestovatelem. Dnes je uložena v Rakouské národní knihovně ve Vídni.

Liupradova zpráva nám ukazuje, že západní svět tento druh účesu nazývá uherským asi proto, že Maďaři jsou nejzápadnějším národem, který ho používal. Zajímavé je poznamenat, že je spojován s pohanským zvykem, ale je praktikován v Bulharsku až do počátku minulého století. O tom hovoří Božídar Dimitrov, který pro deník Standard roku 2003 poznamenává: „...v okolí města Zlatograd byly na počátku 20. století obce, kde muži nosili dlouhé vlasy, nazývané čumbasy. Vlasy se jim spouštěly volně po zádech nebo byly zaplétány do dlouhého copanu. V obci Enikoj a některých dalších dedeagaškým obcích nosili muži také čumbasy, ale jen krátké po ramena. Lidé v tomto kraji si uchovali specifický způsob života i vnějšího vzhledu.“

Ve své práci Přínos ve zkoumání „perčemu“ nebo „čombasu“ u starých Bulharů úvádí Rajko Sefterski: „U starých Bulharů je čembas nazýván také kika (starobulh. „kika“ – vlasy), příčesek čembas je znám již od 5. století (a možná ještě dříve)". Podobný mužský příčesek, obsahující tři dlouhé copánky je užíván i dospělými muži v obcích kolem Čirpanu do roku 1878. Tento příčesek je užíván muži i v před balkánských obcích do roku 1870. Například učitel-reformátor Jurdan Nenov z obce Elena ve 40. letech 19. století píše:“Zde poprvé v obci Elena jsem donutil žáky si stříhat vlasy, zatímco do té doby si hlavy holily, jenom na temeni si ponechávali pramen vlasů kiku, perčem nebo čombas“.

Čembas je často zmiňován v lidových písních, jako symbol mužnosti a zmužilosti. Lev Diakon naopak tvrdí, že tento příčesek je symbolem aristokracie…

Obrázek 3. Stejný motiv Francouzská národní knihovna. Známý francouzský autor

Etymologie slov čembas, čob a chochol jsou zkoumány autorem I. T. Ivanovem, který popisuje jejich původní bulharský výraz a vysvětluje jeho paralely s íránskými jazyky. Příčesek je netypický pro západní národy a civilizace proti tomu je zase široce rozšířena mezi různými bílými národy a nejvíce mezi Bulhary. Tři slova znamenají pramen vlasů a příčesek podle nich – „holá hlava s ocasem na vrcholu spleteném do copu“.

Ukrajinský termín „chochol“ má mimo jiné svou paralelu v bulharštině zejména ve starobylém slově chachlata označující zmiji. Rusové častují Ukrajince výrazem Chocholouška, který má jasný ironizující odstín. V současné době se v Moskvě vystavují karikatury Ukrajinců v jejich národních úborech a charakteristickým příčeskem čumbasem, kterými se snaží se dotknout národní ukrajinské hrdosti. Je ironické, že ruský kníže Světoslav, panovník Kyjevské Rusi a otevřený zastánce bulharské kultury (jakmile nechal popravit část bulharské šlechty, přenesl hlavní město Kyjevské Rusi do Preslavce na Dunaji a oženil se s místní Bulharkou a usiloval o převzetí bulharského trůnu), také nosil podobný příčesek. Je to potvrzeno zprávami Lva Diakona.

Roku 968 se Svatoslav spojil s Byzantskou říší a napadl Bulharsko. Uštědřil těžké ztráty bulharskému vojsku a došel do hlavního města Preslav. Nechal zde popravil 300 bulharských bojarů a vydal se proti Řekům, záhy však byl uzavřen v pevnosti Drastar (Silistra), bez možnosti útěku. Tehdy začal vést jednání s Janem Cimickým, že se vrátí do „země Skytů“. V dochovaných pramenech z té doby je popsán jeho vzhled, pro Byzantince neobyčejný, s oholenou hlavou do poloviny, čembasem a velkou zlatou náušnicí.

Svatoslav přistál po doplutí z protějšího břehu na skytské lodi s veslem v ruce a vesloval společně s ostatními jako obyčejný voják. Jeho vnější vzhled byl přibližně takový: byl středního růstu, ani vysoký a nízký, měl husté obočí, modré oči, rovný nos, bez brady s mohutným dlouhým knírem. Jeho hlava byla zcela holá, jen na jedné straně mu visel pruh vlasů, který vyznačoval jeho významný původ. Měl silnou šíji, širokou hruď a stavěné tělo, vyhlížel sveřepě a divoce“. Lev Diakon.

Výřez známého obrazu: Kozáci píší dopis sultánovi.

Je důležité poznamenat, že žádný z ostatních veslařů na loďce, kteří byly Tavroskyty (Rusové, varjagové) nenosily podobný příčesek. Na straně druhé tento příčesek je dobře znám Byzantincům již od 5. století (od Tráků pozn. překladatele) do jejich nejbližší minulosti. Zejména právě to zdůraznil Lev Diakon, že Světoslavův účes je symbolem jeho aristokratického původu, nebo spíše pokus panovníka se uzpůsobit bulharským tradicím.

Původ této tradice je nesporně z centrální Asie. Jak napsal Ivan T. Ivanov (psáno výše) „podle sdělení Viktora Sarianidiho bylo v Afganistanu nalezeno vyobrazení kušanského aristokrata na voze s čubem na hlavě (vyobrazení je známé jako „Vůz s okřídlenými lvy“. Zesnulý Ivan Mitev (známý také jako Šegor Rasate) ve svém díle „žrec – hodnověrné národní elity“ tvrdí, že:

Obřad rituálního holení dítěte-brahmánem je nazýván Kaula. Jakmile dítě dovrší tří let, je oholeno, jenom na temeni mu je ponechán kičur/průžek vlasů (čembas). Stejné rituální stříhání se prování i mezi pamírskými národy, kdy hošík dovrší jeden sluneční měsíc (31 dní). Kněz, který provádí obřad je nazýván KULBAR, od toho pochází KOLOBAR. To dosvědčuje o převzetí tradic pamírskými duchovními z dob dávné Balchary. Dokonce v tantrické tradici KULA (KAULA) je nejvyšší stupeň osvícení – srovnatelný s BRAHMANEM. Je to ještě jedna stopa ke společným kořenům kolobrů/světců a brahmánů“.

Nemůže jen tak zlehka pominout slova praporečníka nového odhalování pravdy o bulharských dějinách – Petra Dobreva v jeho stati „Jak byla odhalena dávná bulharská civilizace“ kde říká:

přímé údaje o tom jsou obsaženy v etnografických svědectvích národa, který náleží k dardské skupině národů, vzpomínaných v nejstarších indických vyprávěních, jako část obyvatelstva dávné Balchary a dokonce od přímých následovníků, nazývaných Bolhy nebo Bolgy. Podle zvyku tohoto národa jakmile chlapec dosáhne 12 let věku, přijde vybraná osoba, která mu oholí hlavu a na hlavě mu ponechá pouze pramen vlasů, který se zde nazývá čumbas, se kterým bylo možné se setkat i v mnoha našich místech. Chlapec po tomto obřadu má povinnost se účastnit vojenských pochodů a chránit svůj národ, a jakmile učinil nějaký hrdinský čin na jeho počest se pořádá slavnost na, které je mu předán bojový opasek s jedním zlatým hrotem a nazývají ho slovem Šuraj, které pochází z dávného indoíránského slova ŠURA – hrdina“.

Beze sporu je příčesek čumbas přinesen do Evropy dávnými Bulhary a zde byl jimi rozšířen mezi ostatními národy. Na ukrajinský chochol nemůže být nahlíženo jinak, než jako na pozůstatek od dávných Bulharů, kteří žili na těchto územích během 4-5. století přímo. Ne všichni z Bulharů se z těchto míst odstěhovali, ti co zde zůstali, jsou považováni za příbuzné na okraji státu tzv. „ukrajinci též pokrajinci“, z toho pramení i označení nově utvořeného národa a pozdějšího státu. Spolu s dalšími vymoženostmi se dá čumbas - příčesek připojit k bulharskému kulturnímu dědictví a přínosem Bulharů do evropské civilizace.

 

Přeloženo ze zdroje

http:/www.samoinstina.com

N. Nikolov

9. března 2012