Veliká Trója nebo duchovní triumf poražených

 

převzato z http://protobulgarians.com

 

Větrem času je k nám dováta mystická ozvěna epické bitvy dávnosti. K nám dosáhlo sténání bojovníků, kteří se vydali na grandiózní pochod  k budoucnosti. Aby až k nám donesli ducha a velikost epochy . Velká různorodost hrdinů a bohů je spojena s výbušnou a emociální součinností antického koloritu. Hněv a radost, smělost a rozum, houževnatost  a zklamání všechny tyto obecně lidské rysy harmonizují na pozadí jedné absurdní příčiny epochální trojské války /1./. K tomu k nám z dávných věků přichází Homérovo svědectví, autora žijícího v té době a jehož díla jsou mnohokrát překládaná a přepisovaná díla Ilias a Odyssea /2/.  Autor nám v nich přibližuje hrdiny a národy zúčastněné v bitvách jako Helény a zároveň jako Trojany, nevyjasňuje co je to za národy a odkud přišly.

 

Pozdější autoři je určují jako Mízijce, Lidíjce, Frígi nebo staré Řeky.  Souběžně se stydlivě vkrádá jiné mínění. To že Trójané jsou Trákové nebo jim velice spřízněný národ. Není tajemstvím, že v té době je poloostrov Malé Asie a celá oblast Bílého moře zaplněna převládajícím tráckým obyvatelstvem. O čemž svědčí Diodor /3/, který poskytuje informaci o tom, kdo vládl Egejskému moři v době a po trojské válce.

 

Samotní Mízové, Lidíjci, Frígové a řada dalších národů se jasně řadí ke stejné etnické skupině.  K nim patří Vitinové, kteří osídlili velký prostor mezi Mramorovým mořem na jih ke hranicím velkého města  a na sever k úpatí pohoří Strandža. Jiné skupiny tráckých národů  jsou Dardanové, jejichž vůdcem podle Iliady je Eneas mýtický zakladatel Říma. Proto je tato oblast ústřední a město mělo strategický význam a to hospodářský, politický a vojenský. Určující ústřední místo vyvolává  přitažlivost ve vztahu k moci chtivým zájmům. Na posledním místě je fakt, že ten kdo ovládal toto ústřední místo, byl faktickým vládcem celé oblasti. 

 

O toto místo byly pravděpodobně vedeny místní lokální války. Místo přecházelo mnohokrát z rukou do rukou. Určitě Frígové, Dardanové a Lídijci jakož i Vitinové i další zpochybňovali vládnoucí moc, o kterou mnohokrát bojovali a poté ovládali. Před stěnami města bylo prolito velké množství příbuzenské krve. Nezávisle na jeho charakteru zůstává město vždy stejné, věčné strážní město velké trácké diaspory. Není přehnané nazvat Tróju předchůdcem Říma. Možná že archeologové budou mít námitky při porovnání rozměrů dávného sídliště z odkryvu, ale to pouze z pohledu současného urbanismu a megalomanie, kde nepadlo poslední slovo. Tehdejší rozsah se lišil a mechanismy výstavby města jsou dnes odlišné od těch, které známe dnes /4/. Nezávisle na své velikosti vyjadřovalo v té době  souměření s pozicí pozdějšího Říma. Ne náhodně hovoří legendy o tom, že Eneas po zániku Tróje emigruje na Italský poloostrov a jeho potomci zakládají veliké město /5/.

 

Funkce centra tehdejšího teoreticky řečeno proto Říma tráckého světa, ke kterému se sbíhaly karavany se zbožím z východu na jih, stejně z dalekého severu na mořský západ. Z těchto důvodů byl svérázným kulturním centrem. V jeho srovnatelné blízkosti jsou i svatyně zvláštního významu pro Tráky zejména chrám Apollóna boha slunce a Dioníse – Zagree nebo jak je znám v těchto zemích Sabasije. Tato božstva, která v pozdější etapě přechází do Helénistického teokratického panteonu, hrála rozhodující roli při určení národů na obou poloostrovech  pro velké množství kněží a věřících, kteří se pohybovali ze severu na jih a zpět procházeje Trójou. Zda existovala kulturní vazba mezi  centry nacházejícími se na Balkáně a těmi na Malé Asii není zatím prozkoumáno, ale není možné o tom nehovořit ve vazbě na uvedených skutečnostech. Není náhodné, že v pozdější době Pithagoras narozený na ostrově Samos a žijící jak v Malé Asii tak v Apeninách znovu odhaluje a rozvíjí starou tráckou doktrínu o životě a smrti nazvané orfismus /6/. To dokazuje, že tam kde dávno žili i nyní žijí  nadále Trákové. Jejich filosofie, pohled na život a  vyznání neumírá nezávisle na tom, kde a jaký je jejich vládce. 

 

Při hledání pravdy o Tróji se velice často setkáváme s Homérem a jeho Iliadou. Při jejím listování znovu a znovu odhalujeme podstatu velikého města a nalézáme věci, kterým jsme dosud nevěnovali pozornost nebo je nehledali v literární hodnotě. Události zde popsané byly dlouho považovány za mýty a překrásné pohádky, až jeden nadšenec a obyčejný obchodník změnil naše představy v minulém století o této knize.

Obr. 1 Trója z doby krále Priama – počítačová rekonstrukce centrální části /vnitřního města/.

Jindřich Schliemann využívá knihu jako průvodce a odhaluje místo dávné Tróje, dokazuje, že mýtům a legendám je možné věřit stejně tak jako písemným dokumentům dokládajícím historické fakty. V této mnoha úrovňové tvorbě antický básník odhaluje nejen podstatu epického dějství, identifikuje duchovnost a etnogenezi národů,  hrdinů a účastníků této epochální události.

Obr. 2 Trója z doby před trójské války. Počítačová rekonstrukce podle posledních archeologických výzkumů

 

Ještě v první písni odhaluje charakteristiku kněze Chrize, který brání čest své dcery Chrizeidy a lakomého řeckého vůdce Agamemnona a ukazuje tak lidské a etnické rozdíly mezi oběma.

 

První věc která nás zaujme, je že tento muž vzdělaností, eticky a morálně převyšuje hrubost a nedozrálost Dorů. Je to člověk, který přichází v celé své velikosti Apollónova vikáře, aby uvedl duchovní velikost svou smířlivostí.  O tom že Apollón ještě nenašel místo mezi staro řeckými bohy hovoří fakt bezohledného zboření jeho chrámu a jeho další vykradení. /10/.

 

Tak jednoduché to není s ostatními tráckými národy a hrdiny, kteří se zúčastnili války na straně vítězů. Jedním z nich jsou Mirmidonci s jejich králem a hrdinou Achillem. Jeho osud je mnohem složitější a jeho život je vyplněn avantýrami. Nemůžeme pochopit příčinu proč bojuje na druhé straně pouze jedno je jisté. Jeho jednání je diktováno vnější příčinou, které bojovný Achilles nemůže odolat. Ne nadarmo to potvrzuje slovy: „.. Nepřijel jsem sem proti trojským kopiníkům bojovat,  protože mi nic neudělali. Nikdy nekradli mé koně nebo krávy. Nikdy v mé plodné zemi a vojáky krmící Ftiji úrodu neničili …“ Toto Achillovo slovní vyjádření odhaluje jiné věci. Jedním z nich je, že tento vůdce sem přijel z jiných důvodů, dále že sám není Achajec ani Doriec. Jinou skutečností je, že jeho země je především zemědělská a válka není jeho způsob obživy. To vše hovoří o jeho neřeckém původu a jeho trvale usedlém životě. Kde se v podstatě nalézá jeho země Ftíje? Zde slovy Homéra nalézáme přibližné místo hrdinova rodného místa: „…nás dělí neprostupné hory hustě zalesněné a bouřlivé moře…jako když z úst Fénixe vyprávíš o svém zlém osudu … došel jsem do plodné Ftíje s drobným dobytkem…“

 

Jeden závěr můžeme  již učinit. Tato oblast se nalézá pravděpodobně v hornatém nebo polo hornatém místě, protože zde se nacházejí drobné zdomácnělé živočišné druhy ve svém přirozeném prostředí. A protože od Tróje „ je dělí pohoří a bouřlivé moře“ je zřejmé, že všichni  další přicházejí ze západu a po moři z toho plyne, že Ftíje se nachází v místech pohoří Pirin, Šar a západní Rodopy, to znamená z čistě tráckého území. Když masa achajských národů schází ze svých severských sídlišť ve směru na jih, přechází západní území tráckého etnika tj. přes Ftíji , tak se usidluje v dnešním Řecku v blízkosti tohoto národa. Z toho důvodu se stali sousedy s těmito národy a následně nějak závislými na nich /12/.

 

Problém účasti tráckých národů na straně achajské expanze je zkoumán v jeho různorodosti celou řadou badatelů. Ne nadarmo v jedné pozdější době byzantský básník Jan Ceca píše o této slavné době: „… A tehdy všichni připlouvají do Avlidy loděmi spolu s Achilem, synem Pelea a Tetidy dcery filosofa Chiróna, a je včele vojska huno-bulharského v počtu 2500 …“

 

Je logickou otázkou z jakého důvodu Byzantinec, který v podstatě nenávidí Bulhary píše tímto způsobem. Takto jim poskytuje velkou službu a připisuje jim spoluúčast na tomto poloostrově zároveň s Helény. Pokud by potřeboval je ponížit nějakým způsobem, tak toho nedosahuje, naopak se rýsuje pravý opak. Pokud v nemožnosti skrýt samotnou pravdu sám odhaluje všeobecně známé, z něhož plyne, že Achilles a jeho Mirmidonci jsou opravdu Trákové – tj. Bulhaři /13/.

 

Co se však stalo s trojským národem, jehož město bylo srovnáno se zemí vypáleno do rozvalin? Kam se ztratilo jeho obyvatelstvo. Možných dohadů a odpovědí je kolem nás tolik, kolik chcete. Pouze je třeba otevřít oči a ony se nám zjeví ve své podtrhující jasnotě.

 

Podle anonymních autorů ze středověku, v době kdy zástupci Vatikánu přijeli uzavřít unii s carem Kalojanem je v jednom z rozhovorů s bulharskými zástupci poučným tónem sděleno o minulých velkých národech a o tom, že Řím pochází z nich a o tom, že Bulhaři jsou jeden mladý národ do Říma dosud nedorostlý. Při svém výkladu vzpomínají Tróju a tehdy vedenou válku v důsledku které její obyvatelé uprchlíci později vystavěli Řím. Na tato slova car Kalojan s úsměvem odvětil: „ Kdo ví o Tróje a válce proti našim pradědům více než my…“

 

Ne na darmo je uprostřed Balkánu jedno malované městečko, které si zachovalo obrozeneckého ducha nazývající se Trojan. Mimo to po celou dobu kolem pahorku staré Tróje byla vždy bulharská sídliště nebo místa s převažujícím bulharským charakterem. Až když se mladé Turecko rozhodlo stát se státem jednoho národa, tisíce našich lidí aby se zachránili před vyvražďováním se vystěhovaly za hranice tehdy již svobodného Bulharska a ostatní kteří zde zůstali žít, přijali islám a turecký jazyk za svůj domácí, ale obyčeje a daleká upomínka zůstává i do dnes tam na stejném místě.

 

O tráckém charakteru Tróje a vedené válce o ní psalo nemálo badatelů. Ti odhalovali rozličné aspekty této otázky a dávali jim různé významy. Z toho důvodu se v literatuře nacházejí tři rozdílná stanoviska etnického rázu těchto událostí.

 

Základem, na kterém se staví, jsou zdroje charakterizující dobu, kromě Homérovy Iliady a do našich dnů známých zpráv z dávnosti Chetitských a Egyptských písemných památek. Jisté světlo do otázky vrhá chronografická tradice antické historiografie dovolující nahlížení na trojskou válku jako na prvek egejské migrace pod vlivem tak zvaných „mořských národů“.

 

Při zkoumání badatel M. Finli tvrdí, že trojský epos poskytuje všeobecnou představu o některých reálných historických událostech s výjimkou jedné nepřesné časové fixace událostí. Sám nám je představuje odlišně od tehdejšího sociálně-politického momentu. V této „mýto-epické reálii“ pak podle stejného autora souhlasí i další jako Jakobi, Blegen, Gordeziani, upomínka reálné události se mytologizuje  a přeexponuje prizmatem doby a potřebám epochy. Tito badatelé nejvíce Gordeziani  považují rok 1200 před n. l. za zánik, což je doloženo i chetitskými prameny. Tyto tvrdí, že se jedná o maloasijskou událost, které se účastní místní politické síly. Zkoumání v tomto směru provádějí G. Steiner, D. Peidz, Donald Eisten. Ve svém hledání se shodují s archeologií, kdy naráží na část vzorku hrubé keramiky odkryté v Tróje VII a Tróje VI. Stejný typ hrubé keramiky se nachází i v Mykénském Řecku, což poskytuje i jinou nuanci ve výkladu tohoto tématu – tj. možnou Mykénskou expanzi. Podle Patera právě přítomnost tohoto prvku v obydlí může být vysvětlován i jako důkaz přítomnosti nově příchozích ze severu, tj. tato epopej může mýt mimo Maloasijský původ a jedná se o širší vnitro trácký konflikt s totální účastí balkánských Tráků.  

 

V podstatě to, že je odkryta taková keramika opodstatňuje ještě jedno tvrzení použité na počátku tohoto tématu právě o všeobecně tráckém významu Tróje – tehdejšího proto-Říma pro tento národ. Tyto artefakty dokazují skutečnost ekonomických, obchodních a kulturních vztahů s ostatním tráckým světem. V tomto smyslu existenci podobných z doby Mykénské civilizace předpokládá takové vazby s touto kulturou jakož i něco hlubšího. Etnická blízkost mezi Tráky na Balkánském poloostrově, Malé Asii, zahrnující Tróju i Mykény je určena jednotným teokratickým systémem nebo jinak řečeno vírou uznávající bohyni matku a celistvost systému, vycházejícího z této doktríny /14/.

 

Samotný D. Eisten činí následující závěr o této historické epoše: „…Lidé z Achiávy pocházeje z Trákie napadají zároveň Tró ju a pohybují se ke starému centru Mykénské vlády. Přinesli s sebou jméno Achiáva, které jako místní řecké jméno Acheos se později objevuje na Peloponesu. Ústní tradice si zachovala vzpomínku na zničení Tróje, ale její nositelé z temných věků poznávají Achajce jako obyvatele předešlého mykénského panství. Tak se předpokládá, že achajský útok je v podstatě mykénský a následně jsou do něho spleteny všechny folklorní vzpomínky jakož i věrohodné podstatné zájmy Mykén vůči Tróje…“/15/. 

Obr. 3 Mykény suchý způsob stavby a speciální architektura napovídají o trácké účasti

 

Tímto závěrem Eisten tvrdí, že jméno Achiáva se překrývá se jménem Achej, což hovoří o určité identitě mezi tímto národem a Tráckými národy. Pokud je tomu tak proč Achaj ani Achijava nezanechali žádné stopy v toponymní soustavě našich předků. Nemáme žádný důkaz ani o existenci z dávnosti takového chápání ani žádné stopy ve středověku nebo nových dějinách ani dnes. Pravdou je, že jméno Achijava je  vzpomenuto v Chetitských pramenech v souvislosti s tím, že tento národ vedl válku a národem Ašuva, ale tyto jsou národy maloasijského původu nebo přímo asijského původu a není jasné kde mezi sebou vedli válku. Na druhé straně je Achaj faktem historického existence s určitou konkrétností a zejména s pojenou s kontinentálním Řeckém. V jednom má však Eisten pravdu, že posledně vzpomínaný národ nahrazuje Mykény a jejich politickou velikost, přicházejí ze severu s celou svojí mocí a divokým zjevem. Na své cestě se střetávali a vedli bitvy s ne málo národy tráckého areálu z nichž některé si podřídili například Mirmidonce zatímco s jinými jako například s Mízi se vážně opařili. V tomto smyslu svědectví, která nám zanechala Iliada jsou nezpochybnitelná, protože odpovídají našim otázkám v dostatečně vyčerpávajícím rozsahu stačí je zkoumat jednotlivě s nutnou dávkou pozornosti a zájmu.

Obr. 4 Chetitské skalní zobrazení vojína na pochodu  

 

Jak již bylo výše řečeno jsou zde tři stanoviska určující charakter Trojské války:

1. Mykénská expanze do Malé Asie, která však není možná v době útoků barbarských národů ze severu.  

2. Vnitřní maloasijský konflikt podpořený Pagem o prototypu války mezi Achijávou a Ašuvou, která se však nedá chronologicky zařadit. Podle Chetitských pramenů série vojenských  konfliktů proběhla mezi chetitskými vládci v Mursili /1345-1313/ a v Arnuvindi III /1225-1215/. Je to doba tak dávná a v podstatě vzdálená době pravděpodobné trojské války. Mimo to tyto konflikty se udály v centrální a severní části poloostrova. Stejně tak o výše jmenovaných národech včetně Chetitů se po XII století před letopočtem již je nikdo nezmiňuje, zmizely politicky a kroniky o nich již nic nezaznamenávají. 

3. Nejvěrohodnější je názor o útoku Achajců ze severu, kteří nejdříve ovládnou Mykény, posléze přistávají na maloasijském břehu s cílem ovládnout a zpustošit Tróju. Zde autoři tvrdí, že jedná o národy trácké a válka je vnitro trácká. Toto ovšem jak jsme uvedli výše je nelogické, protože jméno Achej nezanechalo žádnou viditelnou stopu v tráckém areálu. Achajci prostě prošli podél tráckých národů směrem na jih a připojil k sobě národy jiného etnika. Tam nalézají usedlé mořské národy jako jsou Mykénci a využívají jejich navigačních zkušeností. Tímto jsou spojeny možnosti vyšší technologické kultury a divoké agrese k možnému překonání Egejského moře a výpadu do Malé Asie, Egypta a na jiná místa. Tak se rodí mýtus o mořských národech, jsou to v podstatě Achajci, kteří s sebou zavlekli i jiné národy, využívají jejich schopností podmaněných Mykénců.

 

Tato tři stanoviska rýsují problematiku kolem dramatické epopeje, nejlogičtější je poslední myšlenka. Její charakter vychází z obsahu výkladu na počátku. Samotná myšlenka je formována míněním, že Achajci kteří ovládli Mykény a zničili Tróju  jsou posléze pokořeni kulturní vyspělostí, filosofií a duchem etnicky blízkých Mykéno-tráků a proto evropských národů.

 

Když přicházejí na Balkán na část Thessallie a Peloponésu, přicházejí se svým konkrétním a zemitým božským panteonem. Jejich vyznání rýsuje strach z nepoznaného a snahou vysvětlit věci z pohledu reálného života jednoho člověka. Jejich vrchní božstvo Zeus symbolizuje nebesa, hromy a jeho atributy. Jeho manželka a soupeřka ve sdružené vládě bojovná Athéna je vybavena silami, před kterými skláněli hlavy, klaněli se beze snahy hledat vysvětlení jejich podstaty. Achajové mají svou teologickou doktrínu o stavbě světa došlé až k nám přes mýty, převyprávěné Heziodem v jeho básni „Teogonia“ v překladu „ O původu bohů“. Tak je nám odhalen svět ve své prvotnosti stěsnaném obzoru, který vysvětluje elementárnost cítění světa. Na rozdíl od Tráků, kteří vidí život na jeho cestě od zrození do smrti jako část kosmického cyklu bez začátku a konce opakující se na vyšším stupni se věčného přerození počátku, staří Řekové chápou svět zcela jiným způsobem.

Obr. 5 Mykény. Odkrytá hlavní brána

 

Pro ně na počátku existoval věčný a neohraničený tmavý chaos. To je podstata bídy a strachu z neznámého a nepoznaného. Od toho přijímali, že v hlubinách tohoto chaosu se nachází pramen života a světa a vše vznikalo z něho bez toho, aby hledali vysvětlení a příčiny zrozených jevů. Z chaosu pochází i bohyně Gea – země a opět se neříká proč. Vyrazila vpřed a pod ní daleko od nebeského světla se zrodil hrozivý Tarter. 

 

Bylo to v jedné bezedné zaplněné věčné tmě. Zase z chaosu se zrodila láska – Eros a začalo utváření světa. Objevila se mračna a noc, světlo a den, a začalo jejich střídaní bez vysvětlení, co vyvolalo jejich zjevení. Mocná Gea porodila Uran – nebesa, hory a moře. Uran se zmocňuje síly a spolu s Geou se stávají rodiči Titánů. Později zakládají i následující pokolení bohů, z nichž jedním z nich je Zeus, syn Krona –  boha času, sesazuje svého otce z trůnu a přebírá vládu nad božím světem. Samotný hromovládce učinil to, co i jeho otec učinil se svým otcem. Tímto způsobem se věci z reálného života Achajců přetvoří v božský začátek /16/. Myšlenka že se zde z neznámého nic a bez zjevné příčiny objeví ve své následnosti na nekonečné zemi nebe, den a noc, čas a nakonec zákon. Tato doktrína ve své závěrečné formě nám odhaluje jeden plně zemitý vztah ke světu, který nás obklopuje ze strany prvotního národa, který se nachází v čase svého mládí. Svou neznalost všeho míra si vysvětluje každodenními prvky života, které ho obklopují od jeho zrodu do smrti. Celý jeho tehdejší svět je jenom chaos. Je to nepochopení hledající se v šíři svého poznávání.

Na pozadí jejich způsobu života se na své cestě setkávají Achajci s jiným světem, který ovládnou. Na rozdíl od tohoto jejich života je tak odlišný. Je více duchovní a svým způsobem nadzemní a vysoký. Trákové se kterými se setkávají dávní Řekové vlastní totálně odlišný pohled na život. Staví svůj mikrokosmos dle zákonů věčně se měnící a zdokonalující se přírody a přijímají ho za součást věčného vesmíru. Jejich duchovní síla přichází z potvrzené pravdivosti o věčnosti kosmického řádu, který je obklopuje. Symboly zrodu a smrti jsou pouze prvky, které opodstatňují momentální existenci a jeví se jako část věčně se opakujícího se cyklu. Ze své pozice vyspělejší pevnější etno-intelektuálně a sociálně dominující úroveň dosáhlo emocionální rovnováhy společnosti, vyzdvihují kult svatých hor, stromů, pramenů a potoků. Věří v existenci nymf, víl, múz a démonů. Samotní Helénové prošli Trákii jako zemí čarodějů, věštců a léčitelů.

 

Pravděpodobně někde v dávné minulosti v okamžicích svého prozření národy této diaspory rozprostřené od Karpat až k ostrovu Kréta pochopili lidé, že pramenem života je slunce a jeho světelný paprsek energie věčností. Při hledání jeho symboliky nalézají zlato a v jeho nenapodobitelné slunečním odlesku stát se symbolem zvláštní hodnoty na věčné časy pro lidi na celé zemi. Mimoto pochopili, že zvuky, třepetání a vibrace okolního světa je provázena melodií probouzející život může léčit jak duši tak i tělo. Stejným způsobem se seznámili s léčivými silami ohně, vody a bylin a zdokonalili své poznání jeho uplatnění v praxi. Možná i mýtus o Prométheovi má i svůj reálný a pozemský počátek, což je nějakým způsobem spojeno s tehdejším poznáním i uměním Tráků. Je to jedna otázka, která čeká na svou pozdější dobu a místo, což jak vidno není zbaveno logiky a odpovědi s nápovědou.

 

Můžeme si představit, co se v podstatě událo v tehdejší daleké dávnosti. V té době si mykénský trácký stát držel kontrolu nad egejskými ostrovy a části dnešního kontinentálního Řecka. Samotné Mykény udržovaly těsné ekonomické, kulturní a sociální vazby se světem blízkého a středního východu a také s ostatním tráckým světem. Na východě soupeřily a zároveň spolupracovaly s velikou Trójou na severu s městem Perpera, o kterém říká profesor Ovčarov, že bylo pátým labyrintním městem. Dále více na sever v podhůří Madary a Sveštary se přinášely dary, oběti věčnému jezdci /17/ a lidé se klaněli neuvěřitelným schopnostem kněží a čarodějů. Celý tehdejší svět žil monotónním a uspořádaným životem. Byla to veliká civilizace Proto-Evropanů, těch od kterých začalo všechno.

Obr. 6 Tak zvaná maska Agamemnóna - podobné masky tráckých vládců jsou dnes známé z několika nálezů Bulharska i Makedonie pozn. překladatele

 

V jenom momentu někde na severu severozápadě pod tlakem mrazu nebo i z jiného důvodu se vydává lavina lidí hledat nové místo pro sebe na novém území. Bylo to období chaosu. Čas ve kterém je přírodní živly přivádějí do úžasu a jejich osud závisel na náhodě. Je to doba, ve které surový život rodil surové lidi.

Obr. 7 Zobrazení Achajských vojínů ukazující jejich neevropskou antropologickou podobu

 

Nejsme soudci dějin a národů a nemůže hovořit o tom, kdo jakou má pravdu nebo ne, nebo jak je tato nebo jiná epocha pozitivní nebo negativní v lidském rozvoji. S určitostí však nemůžeme vynechávat historické fakty a události bez provedení zobecňující analýzy a pro argumentovat závěry. Při hledání konečných závěrů tohoto tématu vycházíme z následujícího bodu:

 

Za doložené je považováno, že dávné Achajské národy přicházejí odněkud ze severu. V té době území kolem Černého moře jak na severu tak i na západě a na jihu je obýváno usedlými a etnicky blízkými Skyty, Dáko-Mízijci a Tráky. Jejich pravděpodobní příbuzní žili v blízkosti Kavkazského pohoří – Sarmati a Kimerijci. Z toho vychází, že Achajští Řekové žili v oblastech vymezených hranicemi současných států Polska, Litvy, Lotyšska, Estonska až k Finsku. Když zahájili svou cestu na jih z výše uvedených důvodů vcházejí do kontaktu s národy proto-evropského areálu. Tak se setkávají se Skyty a Dáky, Mízijci a v periodických konfliktech s nimi získávají pro sebe nezbytné bojové návyky a umění, které nutně potřebují.

 

Zároveň chápou význam koní a začínají je také využívat. Mimo to se jejich  mytologický panteon zpestřuje mnoha novými jevy jako je například uznávání hrdinů a jejich zosobnění s božskou hodnotou. Jejich migrace na jih vede k jejich jistému byť ne zcela dostatečnému intelektuálnímu růstu. V pohybu na jih se setkávají s národy jihozápadní trácké skupiny s Pelazgi, Peony, Besy a dalšími. Při střetávání s nimi získávají více poznatků a zkušeností. Do jejich bojového arzenálu jsou zapojovány nové bojové taktiky, bojové prostředky a jedna nová kultura obohacuje toto dynamické etnikum. Význam boje ze zálohy a nashromáždění síly s potřebou motivace s využitím psychotropních a jiných emocionálně budicí prvků jakož i mytologicko-ideologická připravenost se stává nedělitelnou součástí jejich vojenské taktiky. Již dávno známé jsou bojové rituály jako využití řeči a logické uspořádání slov, které dávají smysl počátku každé bitvy.  

 

Toto řečnické umění jim pomáhá motivovat ne jenom četné vlastní bojovníky ale i nemálo vojáků trako-mykénských. V podstatě po ovládnutí Mykénského státu odhalují Achajci celý nový svět. Svět vyplněný krásou a očarováním. Veliké a překrásné kamenné dvorce stejně tak lodě s vesly, vyvolávají v nich nadšení a zcela logicky  tyto vymoženostmi využívají ve svůj prospěch jako nesporné prvky lidského pokroku. Jakmile se jednou zabydleli v domech mykénské aristokracie pochopili význam uspořádaného státu, po jejich vzoru staví dávní Řekové obdoby svých států. Těch je tolik, kolik je vůdců s ambicemi té doby.  

 

Takový byl i osud vůdců jako byl Achilles, Odysseus, Nestor, Ajax a řada dalších. Když byli povoláni na pochod ke Tróje uhýbají, pokoušejí se vyvléci ale bez úspěchu. Samotný Odysseus se tváří jako nevědomý jen proto, aby se války nezúčastnil, aby ho nepostavila proti jeho příbuzným, ale dějiny jak v dávnosti tak i z nové doby jsou vyplněny takovými akty. Se svou chytrostí neuspěl, je donucen bojovat a nejenom to s podrobnou znalostí víry svých v božského koně vymýšlí plán na převzetí Tróje. Možná že již pochopil nesmyslnost dále prolévané krve nebo již měl všeho dost. Jaká tohoto byla příčina to zůstane nadále záhadou.

 

Jak jsme již vzpomenuli setkání těchto dvou kultur neprošlo bezbolestně pro nositele konzervativního počátku Achajského původu. Stala se svéráznou bitvou světového názoru a chování, což nachází svůj odraz v řecké mytologii zatímco i Trákové změnám nevěnují pozornost, protože chápou svoji splněnou roli duchovní a civilizační mise. Proto v naší tráko-bulharské mytologii nejsou pohádky, písně nebo obyčeje spojené s tím, že v dávná naše kultura posloužila ke vyzdvižení duchovního ducha jiného národa. Mimo to fakty dokládající vnitřní zápas jednoho národa zda přijmout nebo ne nové a odlišné jsou prkem jeho osobní etnické problematiky. Tuto intelektuální revoluci nám dávní Řekové představují velmi zajímavým způsobem:

 

Nový počátek se ztotožňuje s novým bohem Diem „… který se vyzbrojil proti svému otci Kronosovi a donutil ho vrátit na světlo světa děti, které uzavřel v sobě odsouzené do bez věku. Sdruženými silami začali boj s Kronosem a titány o vládu nad světem, ve kterém nakonec zvítězili. Takto nové myšlenky zvítězily nad starými a prvotními Achajskými pohledy na život a svět. Od tohoto okamžiku se helénská mytologie dostala do souladu s tráckou a stala se mnohem pochopitelnější pro obyčejného Řeka.  

 

Jakmile tento národ tj. Achajové pochopil hodnotu trácké kultury, začal si přisvojovat její různé prvky. Přijali do svého panteonu božstva jako je Apollón, Artemis, Dionissos, Áres a Afrodité, které přejmenovali a pod těmito názvy jsou známé do dnes a jejich teosféru. Začali vzdávat čest pořečtěným starým hrdinům jako Herákles, Peleus, Tezeus a dalším. Henimedovi – synovi trojského krále a oblíbenci Dia darovali nesmrtelnost. Říční a horské bohy a polobohy přejali za součást své kultury. Ohlasy a údiv z prvních setkání s jízdními národy jako jsou Skytové, Dákové a Mízové u nich vytvořily obrazy polobohů Kentaurů. 

 

Možná podobné jsou důvody i pro vznik mytologie existence vojáků-žen nazývaných Amazonky. Podle kronik řada římských autorů popisuje bitvy svých legií při setkání se Sarmaty, proti nim se postavilo do zbraně 220 000 žen jezdců, které beze strachu a nezdolně vstupovaly do boje při ochraně dětí a své identity. Je pochopitelné, že toto se udávalo o tisíc let později než je doba, o které hovoříme ve výkladu, ale to co bylo reálným jevem v římském období stejným způsobem boje se možná setkávali  i Achajci na své cestě. Samotné slovo – pojetí Amazonka je podle všeho skyto-sarmatského původu a označuje ženy válečnice. Rozumí se, že se jedná o předpoklad jedné otázky, která i nadále hledá svoji odpověď /18/.

 

Vzniká otázka, jakým způsobem nová kultura našla cestu k srdcím dávného Řeka?

 

Praxe ukazuje pouze jedinou odpověď. Pomocí písemností a vytvořením různorodých knih, napsaných pro obyčejné lidi srozumitelným jazykem a množstvím gramotných nositelů této nové kultury.

 

V té době hospodářské, kulturní administrativně politické vztahy v ovládnutých Mykénách se uskutečňovaly prostřednictvím spojovacích kontaktů zajištěných nazývanou lineární písemností A /19/pomocí ideogram. To představuje typ znakové písemnosti zahrnující velký počet ideogramů tedy znaků vyjadřujících chápání a předměty. Prvky tohoto typu písemností jsou odhaleny na různých místech i v naší zemi. Zde jsou nazývány runami /20/. Nejnovější výzkumy v tomto směru dokazují, že rozšíření této písemnosti dosáhlo dále na sever ke Staré Planině i do oblasti Anatolie tj. Malé Asie. Pomocí tohoto písma se sestavovaly předpovědi. Byly vydávány příkazy a různá pravidla využívaná uspořádanou společností. Tímto způsobem se zachovala a rozšiřovala moudrost dávného tráckého-mykénského světa.     Lineální písmo A

 

Achajci odhalili magii psaného slova, využívají i učitele a dosahují toho, o co usilovali. Pro vyzdvižení své kulturní úrovně a ovládnutí intelektuální moci budoucího světa helenismu.  Později mění Lineární písmo A na lineární písmo B /21/, tímto způsobem upravují písmo potřebám své odlišné fonetiky. Pravděpodobně tento akt byl již uskutečněn ne bez aktivní pomoci starých učitelů a jejich žáků.

 

Tímto způsobem si Achajci přisvojili velkou část trácké kultury a jejího mytologického panteonu a přeměňují se v budoucí Helény. Nezávisle na tom se jim však nedaří proniknout do tráckého ducha, protože jeho kosmologie a vybraný mysticismus mu zůstávají neodhaleny a nepochopeny. Vnucená hegemonie nad již pokořenými a postupně se asimilujícími tráko-mykénci  se projevuje jako násilná helenizace, přesto z antropologického hlediska dodnes existuje fyzická podobnost mezi obyvateli velkých oblastní Řecka, Bulharska a Turecka.

Tento fakt určuje nesporný názor, který je ve prospěch důvodů o existenci velkého trácko-mykénského areálu v oněch dobách v těchto zemích. Z těchto důvodů je mnoho archeologických památek odhalených v kontinentálním Řecku  tak  i v dnešním Turecku, které se těžko řadí do starořecké epochy, bývají skrývány jenom proto, aby dokázaly jejich „specifický helénský původ“.  Nezávisle na všem tímto způsobem duchovnost Tráků přežívá svůj helénistický vzestup ve jménu budoucnosti k tomu, aby triumfálně ukázala světu nepřenositelnost svých mravních a morálních hodnost, které dávají smysl lidské existenci.

 

Použitá literatura:

  1. Homér Ilias

  2. Homér Odyssea

  3. Publius Vergilius Eneias

  4. Stefan Jordanov – Seminarum Tracicun. „Druhé akademické čtení na paměť akademika Gavrila Kacarova, Sofia, 2001, 31-46

Poznámky

1. Podle starořecké mytologie je tato válka vedena jménem jednoho „Nositele rohů“ s velkou politickou mocí a možnostmi mezi ostatními Helény. Tím je král Sparty Menelaos, jehož bratr Agamemnon již panuje achajským Mykénám. Je nejsilnější v politickém slova smyslu mezi ostatními řeckými vládci. Samotná válka je způsobena útěkem Heleny manželky Menelaa s trojským princem Parisem. Při zkoumání z historického aspektu se tato příhoda mohla udát i ze zcela jiného důvodu.

Po Achajském útoku ze severu jsou uzavřeny jakési vazalské smlouvy mezi místní tráko-mykénskou aristokracií, podle které se museli plně podřídit novým pánům, platit daně v podobě o které rozhodoval nový panovník. Na tomto základě jim byla zachována některá privilegia, která však neuspokojují Sparťany. Z těchto důvodů místní vládci sestavují plány na znovunavrácení nezávislosti uzavřením spojenectví se svými příbuznými z Tróje. Tato zrada je odhalena a vládkyně Sparty spolu se svými příznivci a osobním bohatstvím utíká do Tróje a tímto se stávají reálnou hrozbou pro Achajce. Při zkušenosti sjednocení nemalého počtu tráckých rodů je to důvod k zahájení války.

2. Homér je podle klasiků velký řecký básník, který žil v VIII. století před n. l.. Je považován za autora děl Ilias a Odyssea. V dávnosti soupeřilo sedm měst o čest být jeho rodným místem. Podle podání Homér byl slepým pěvcem, který cestoval od města k městu, ve svým písních chválil slavné události z minulosti „bohové a hrdinové měřili své síly, smělost a osobní lidské pocity“. Někteří současní filosofové zpochybňují jeho existenci, protože Iliada a Odysea jsou podle nich přepracovaná a krácená díla nejpopulárnějších písní dávných védů, sestavené v době Pisistrata nebo že jde o díla jiných autorů.

Nezávisle na tom co bylo o něm již napsáno, zmiňování jeho jména se ztotožňuje s jeho existencí. Znamená to, že taková osoba existovala a jeho činy jsou nějakým způsobem spojeny s událostmi té doby. Aby byl lépe pochopen a poslouchán, převyprávěl a mytologizoval osobní a plně reálné události viděné na vlastní oči  nebo jemu převyprávěné události jeho blízkých nebo příbuzných.  Všechna tato vyprávění a písně o uplynulé ale nezapomenuté době Trójské války připomínají dnešní písně. Dodnes jsou zpívané na tržištích a ve sborech jak byly vedeny bitvy o přežití, překonání nadvlády nebo o záchraně důstojnosti. Písně o vzpomínkách se šířily i v době turecké nadvlády proti pokrevní dani o zbojnících,  o osvobozeneckém boji jsou epickou neuhasínající pamětí našeho národa o minulých historických událostech a hrdinech. To že Homér realisticky vykresluje obraz bez toho, aby do textu nějak zasahoval, sděluje ho s velkou dávkou soustrasti ke Trójanům nám vnucuje myšlenku „hereze“ ten samý asi byl mykéno-tráckého původu. Mimo to pravděpodobně žil v letech blízkých epochální Trójské války.

3. Diodor  - Římský spisovatel, historik a filosof, žil v I. století před n. l., zanechal cenná svědectví o dějinách dávného světa. Jedno z jeho děl je „Bibliotheca historica“,  kde autor hovoří o „Amazonkách a jejich boji s Atlanty“. Pokud Atlanté žili u Černého moře před otevřením Bosporu, než vody moře zaplavily jejich sídliště, jde o jedny a tytéž. O Amazonkách říkají pozdější římští autoři, že jsou elitními vojáky Sarmatů a Skytů o nich uvažujeme, že jsou rodově spojeny s těmi, kteří opustili prostory blízké Černému moři. Znamená to, že Amazonky a Atlanté byli v nějakém vzájemném vnitro etnickém sporu. Pokud přijmeme verzi dávných autorů o existenci Atlantské civilizace někde poblíž severní Afriky u tak zvaných Herkulových sloupů tj. u dnešního Gibraltaru jde o něco zcela odlišného. Zde předkládané dosahuje následující podobu: V době svého rozkvětu někde daleko ve vzdálených dějinách Atlanté cestují po moři a souši, hledají nová místa k osídlení a kolonizaci dosáhli oblasti dnešního Černomoří. Setkávají se zde s obyvatelstvem ne na nižším stupni ekonomického a kulturního rozvoje, které se jim staví na rozhodný odpor, využívaje motivované vojenské části zejména ženy – matky, které brání svá obydlí a děti.

3-1. Podle antických autorů pod jménem Mízijci se hovoří o národu, který žil v té době poblíž dnešního průtoku Bosporu. Ale národ s tímto jménem žil i v zemích na sever od Staré planiny. To nám napovídá, že se jedná o jeden a tentýž národ, který migroval nebo autoři nevěděli dost dobře o dávných územích a národech, nebo prostě jde o část Mízijců, kteří v jisté době z nějakého důvodu přešli na tato místa.

4. V dávném světě stavba měst měla jiná pravidla než v dnešní době. Vystavěné pevnostní zdi sloužily k ochraně tehdejší elity a nejvíce její vládnoucí vrstvy. Mimo opevnění u osídlení velkého významu býval druhý obranný kruh, který také patřil zámožným občanům, ale pouze těm, kteří nevládli městu nebo území. Tento kruh byl také ochráněn zdí nebo valem. Mimo tento kruh se nacházely domy obyčejných občanů. Tito byli také nějakým způsobem chráněni, nebo existovala dosti silná komunikační vazba mezi těmito třemi částmi jako v dobách míru tak i v době války, nejvíce vsak v době obklíčení.

5. Publius Vergilius vytvořil jednu velmi zajímavou epickou báseň jako pokračování Homérovi Iliady a Odyssei. V ní vypráví, jak se Dardánec Eneás s částí uprchlíků Trójanů  zachraňuje u Etrusků na italském břehu. Tímto způsobem se stává spoluzakladatelem spolu s místními obyvateli budoucího věčného města Říma.

6. Orfismus – viz předešlé téma

7. Jindřich Schliemann 1822-1890 německý obchodník a archeolog-nadšenec. Roku 1863 po nashromáždění velkého bohatství zanechává obchodní činnost a věnuje se svému dětskému snu odkrýt Tróju v dávnosti popsanou v Iliadě. Vychází z  skepticky  přijímaného předpokladu tehdejší historickou elitou, že místo tohoto dávného sídliště se nachází na pahorku „Hisarlik“ v Malé Asii. Organizuje a provádí výkopy v letech: 1870-1873, 1878-1879, 1882-1883 a1889-1890, které dokazují, že Homérova Iliada je opravdu hodnověrnou událostí z těch dob. Mimo to provádí podobné vykopávky v Mykénách a na ostrově Ithaka. Jako archeolog amatér využívá při výkopech nejmodernější metodiku, bylo to uznáno dokonce i oponenty z tehdejší i pozdější historické vědy

8. Chris – toto jméno bylo dlouhá léta užíváno v našich zemích v prvním i ve druhém Bulharském státu. Z řady historických dokumentů té doby se zachovaly kroniky do našich dnů. Události a osobnosti, které nosili toto jméno jsou jako Dobromil Chriz nebo despota Chris. Z knihy Nedbalky Ivanové a Penky Radevové pod názvem „Jména Bulharů Od A až do Z“ vydané roku 1985 u výši zmíněného jména čteme následující:  

„Toto staré jméno, ve kterém je zachováno jméno ¨slovanského boha¨ (zde je pravděpodobně nutné říci ne slovanského a dávnějšího původu abychom se nedostali do protikladu s dosavadním výkladem), bůh světla Chrs /nebo také Cherst/. První syn kníže Borise I, který pokřtil Bulhary nosil dávné jméno Chrsaté nebo zkráceno Rosaté, dokonce Roste nebo odpovídající dnešnímu Riste (toto pak není v souladu se slovanstvím, protože Boris a jeho syn jsou starobulharského vládnoucího rodu, u kterého byla tradice nade vše). Spojení mezi jménem Chraste a jménem božím je nesporné. Je možné, že se jména křížila později Řeky převzatým Chris, Chrisa ve významu „zlato“, „zlatý“ … Máme zde na mysli to, kněz Chriz je zástupcem slunečního božstva Apollóna s dokázaným tráckým původem a významem, z toho plyne mnohoznačná jmenná a symbolická návaznost na tráko-bulharskou etnickou podobu.

9. To že jsou směšováni Achajci s Dorijci není náhodné, protože v době Achajské expanze zaostali Dorijci za společným potokem a dočasně sídlili na území dnešního Kosova a jižního Srbska. Nezávisle na tom pomáhali svou silou,  rodově tak i pravděpodobně i smluvně se svými spolubratry při účasti ve jimi vedených vojenských střetech. Tímto způsobem se jejich formace nacházejí před stěnami Tróje. Pochopili význam ovládnutého území a pozdější etapě zpochybňují  hegemonii Achajců, které pokořují a opakují tak celou dosavadní cestu jejich předchůdců.  

10. V té době neznali kult slunce v jeho detailech a zvláštnostech rituálu v důsledku jejich nízké a nedozrálé kulturní úrovně

11. Jako Skytové, Sarmaty a pozdější Bulhaři jsou doloženi za „jezdecké národy“ tak i Trákové jsou ve stejné kategorii národů pro něž je kůň součást jejich existence. Ne nadarmo v jeho jménu máme svátky a slavnosti. Samotné zvíře bylo dovedeno na Balkán Skyty a Sarmaty a zde kolem Černého moře je ochočeno. To se stalo v dobách, kdy všechny národy byly národem jedním, ale po místní potopě se rozcházejí po světě a někteří dojdou až k Pamíru a dokonce až na sever, kde se setkávají s tímto tvorem.

12. Jako v bodě 9 tak i zde se nerozlišuje mezi Achajci a Dorijci. Jak jedni tak i druzí obcházejí z jihu a severu-severozápadu národ Ftíje. Tímto způsobem byli Mirmidonci  donuceni uznat v ocelové sevření a nebezpečné sousedství.

13. O pravděpodobném bulharském původu hovoří i autor knihy „Homo sapiens o původu druhu Homo sapiens“ a „Dějinách prabulharů“ – badatel Krsťu Mutavčiev. Tento vypráví o hypotéze, která má svoji logiku o pohřebení jedné egyptské královny, která je místního tráckého původu  v oblasti Staré planiny v blízkosti města Malko Tirnovo. Nedostatečné výkopy zde provedené a výzkum v tomto směru však poskytují hodnověrné podklady.

14. V této souvislosti musím vzpomenout zajímavý fakt. V oblasti Jambol, mezi místy Skalica a Meden kladenec se nachází místo, o kterém místní lidé říkají, že zde bylo starodávné sídliště. To nosí jméno „Mikéna“ a v jeho blízkosti se nacházejí Monastýrské vrchy se svým nejvyšším vrcholem, který nese jméno „Gradište“

15. Historie, přestože není až tak kategorická, nám předkládá opodstatněnou historickou verzi:

Civilizace o které se hovoří v tomto výkladu jako o mykénské se v podstatě dělí na dvě části. Jedna je přijímána jako Krétská nebo také Krétsko-Minojská, protože předpokládané hlavní město starého krétského státu je město Minos. Tato civilizace je dělena do tří období. Ranné minojské období datované od 3000 r. do 2200 r., které je dále členěno na tří období. Střední minojské období 2200- 1550 r. před n.l. a je znovu dělen na tři období a pozdně minojské období jehož konec se shoduje s obdobím trojským 1550 – 1100 r.

Druhá část je oddělenou mykénskou civilizací, která se objevila s příchodem Achajců na Balkáně. Otcem této teorie jsou Evens Artur John narozený r. 1851 v Anglii a jeho následníci

Bayker, Barns, Vilhem Dorpheld jakož i Schliemann. Tato teorie je sdílena i řada bulharských autorů jako je Boris Lukanov, prof. Vladimír Popov a další.

Současně někteří současní badatelé spojují tyto dvě civilizace pro velkou podobnost a  nazývají tohoto období krétsko-mykénskou spojenou civilizací a dokonce přejímají název mykénská. Těmi jsou D. Eisten, M. Finli, Gordeziani, Georg Steiner, D. Pried a další. Tito autoři nahlížejí na věc z nového úhlu a novostí pohledu.

16. Tímto elementárním způsobem ve světě primitivních národů a plemen vláda přechází z jedněch rukou do druhých. Tak tomu bylo i v dávnosti u národů Achajských, Dorských a Jónských. Pouze fyzicky silní a vůlí rozhodní mohou řídit a využívat i metody zrady a intrik.

17. Výběr tohoto posvátného místa byl motivován jak geograficky- srovnatelně blízko etnickým hranicím mezi Tráky, Skyty a Dáko-Mízijce stejně tak pro blízkost posvátné jeskyně „Sveštary“ a jejich učitele, mystika a poustevníka Zalmoksise.

18. Amazonky jsou mýtické ženy bojovné obdařené svojí krásou, smělostí a krutostí podle starořeckých autorů. O nich podávají svědectví v Homérově Odyssei, Ovidiově „Hrdinkách“, Vergiliově „Eneiada“ jakož i řada jiných antických autorů. Ve výše uvedeném díle Ovidius píše, že po Hektorově smrti nastali Trojanům těžké časy a v těch jim zcela z nenadání přišla pomoc. Z dalekého „Pontu“ tj. od Černého moře přijela se bít na straně příbuzných Pentezilea královna Amazonek spolu se svými vojáky. Samotný Priamos se tak zaradoval z této neočekávané včasné pomoci, že nechal přichystat bohatou hostinu.

Tento snímek je ze severního Řecka nad divadlem nacházejícím se v antickém městě Filipi. O něm je známo, že jeho počátek jeho datování je z dávné minulosti. Mimo to sem přinesl křesťanskou víru apoštol Pavel, po ukřižování Krista spasitele. Tyto skalní kresby jsou sporné mohou znamenat velký počet hypotonických věcí. Jedním z nich jsou například raně křesťanské detaily vyjadřující ikony světce. Druhou věcí by mohlo být například starořecká scéna například bohyně lovu Artemidy nebo účast kněží slunečního božstva Apollóna na nějakém rituálu. Pokud respektujeme fakta vyložená v tématu jakož i to, že toto místo ještě před totální helenizací bylo osídleno Tráky se jménem Ksantijci, můžeme předložit  i jinou pravděpodobnost. Jedná se o možnou stylizovanou figuru matky bohyně Bendidi v jejím slunečním domě /viz. podobu slunečního disku zabudovaného do horní trojúhelníkové části napodobující střechy staveb/. Samotné postavy jsou zakresleny pod svými střechami. Na prvním nejjasněji zobrazené kamenné desce jsou vidět lidské postavy stojící proti sobě v nějaké vzájemnosti.  Pokud to zkoumáme můžeme hovořit o vztahu matky a syna - slunce. Na jiných třech je zobrazena sama, kdy ve dvou z nich je ukázána svérázná podoba v činnosti a na třetí /nakloněné/ je ve strnulé póze modlitby. Poslední hypotéza je nejvíce blízká a hodnověrná s ohledem na fakt geografické blízkosti mezi tráckými egejskými oblastmi krétsko-mykénské civilizace, anatolsko-trojského areálu a severo-trácké balkánské diapory. Toto centrum se jeví jako svérázné teritoriální středisko tohoto velké tráko-skytské etnické oblasti.

Podle výzkumů Dr. Stefana Gaida vyjádřené v jeho knize "Trácké písmo dekódováno" z března roku 2006, znaky o kterých je psáno na této destičce se shodují s piktorgamy dávných Egypťanů.

 

Autor: Mitko Belčev,  3. 4. 2007

mail:  mitko.belchev@abv

Translated by NBN

Vymezení prostoru trácké civilizace

Rozmístění skupin tráckých národů - > mapa zde