O starobulharském titul „BAT“

Ivan Tanev Ivanov

 

Stránka o Prabulharech. Jazyk, původ, dějiny a náboženství ve statích, knihách a hudbě

 

http://protobulgarians.com

 

Mnoho badatelů věnuje pozornost okolnosti, že jméno panovníka Bezmer – Bat Bajan je uvedeno souběžně s jeho osobním jménem Bajan, je zde přítomno označení „bat“, přičemž do něj vkládají stejný smysl jaký má soudobé bulharské příbuzenské slovo „bati, bačo, batju“ – ve významu starší bratr [Йордан Андреев, Андрей Пантев. Българските ханове и царе от хан Кубрат до цар Борис III. Исторически справочник. Изд. Абагар. Велико Търново. 2004. str. 14]. Později se však objevila svědectví, že toto slovo „bat“ doprovází i jména dalších dvou bulharských panovníků před Bat Bajanem. V knize [Б. И. Маршак, 3. А. Лвова, И. В. Соколова, В. Н. Залеская и др. Златото на хан Кубрат. Перешчепинското съкровище. Изд. Брифон. 2006] jsou první bulharští panovníci Organa i Kubrat označováni jako Bat Organa a Bat Kubrat. To se zakládá na nálezech prstenů těchto panovníků, na nichž je jasně vyznačena hodnost „Bat“. Například na třetím zlatém prstenu, nalezeném v pokladu u obce Malaja Pereščepina je možné číst „batorganu patricij“, tj. „prsten Bat Organa patricie“ [Йордан Андреев, Андрей Пантев. Българските ханове и царе от хан Кубрат до цар Борис III. Исторически справочник. Изд. Абагар. Велико Търново. 2004. str. 14]. Společně s Bat Bajanem, se tak setkáváme již se třetím po sobě jdoucím panovníkem, nazývaným stejným způsobem. Toto nám dovoluje předpokládat, že označení „Bat“ v těchto jménech je panovnickým titulem u Prabulharů z doby Starého Velkého Bulharska nejedná se tedy o příbuzenské označení.

 Stejné slovo nebo titul u raných Bulharů je zmiňován i velikým bavorským letopiscem Aventinem ze 16. století. [Karl Fritcler O společném původu Bavorů a Bulharů v části z knihy „Die Herkunft der deutschen Volkstämme“ (“O původu germánských kmenů”), vytisk z roku 1923 tiskárnou “H. Bauer” ve městě Marburg.  Podle tohoto zdroje se část raných Bulharů v rozsahu čtyř rodů, přesídlila ze severních sklonů Kavkazu k Dunaji. Kolem roku 487 se zde střetávají s Ostrogóty a usídlují se východně od řeky Tisy. Jméno jejich panovníka bylo Bato (Batho). V podstatě jde o titul panovníka a ne o jeho jméno.

 

Historické stopy tohoto panovnického titulu existují i v pozdějším Dunajském a Povolžském Bulharsku. V knize Bachši Imana [Иман Б. Джагфар Тарихы. Свод булгарских летописей. том 1, София, 2001] je užíváno volžsko-bulharské slovo „batavil“ označující „veliký stan“, „štáb vrchního velení“. Na základě tohoto slovo autor knihy připouští, že u povolžských Bulharů existoval titul BAT ve významu „veliký, mohutný, kníže, panovník, car“. Bohužel mnoho údajů této knihy vyvolává opodstatněnou kritiku a pochybnosti, jakož i seriozní základ pro domněnku, že je v knize obsaženo mnoho autorským výmyslů a obratů. Nezávisle na tom, předpoklad, že v hodnosti „batavil“ se nachází i pozůstatek raného bulharského titulu byl posuzován profesorem Ivanem Dobrevem [Добрев, Ив. profesorem Ivanem Dobrevem [Добрев, Ив. Златното съкровище на българските ханове от Атила до Симеон. Vydav. Рива. 2005, str. 211-212], který uzavírá, že pokud u Povolžských Bulharů existoval podobný titul, musel pocházet z dávného indo-íránského slova PATI, PADI, které označuje „veliký, hospodář, panovník, vůdce a ochránce“. Podle tohoto autora je íránské slovo pati užíváno i u dalších staro íránských titulů: avestinsky paiti – hospodář, vůdce; staroíránské paitis – pán a xsaqra-pati – panovník země; spada-padi – velící armádě; gardupati – náčelník otroků; dizpat – náčelník velnosti; baktrijské slovo – asbarobido – náčelník kavalerie a zenobido – náčelník arsenálu, mogbad partský titul – hlavní mág a další.

 

Slovo BAT je obsaženo u ve jménech raných panovníků Volžského Bulharska: Bat Ukeg, Bat Utjag, Bata Džun a dalších. Strom života u povolžských Bulharů se nazývá Bat Terek (doslovně “veliká kláda“, z perského slova „daracht“- dřevo) [П. Добрев. М. Добрева. Древнобългарска епиграфика. Изд. Тангратанакра. София. 2001. str. 265-272].

 

Daleko více stop tohoto titulu však nacházíme u Dunajských Bulharů. Asparuch (682-700) nebyl oficiálně titulován hodností BAT, protože mu již tento titul nepříslušel. Tento titul si ponechal jeho starší bratr Bat Bajan, který po čtyři roky po sobě samostatně vládl, než se podřídil Chazarům, kteří jej o tento titul připravili a s ním i ostatní Bulhary.

 

Byzantinci nazývají Asparucha a po něj jdoucí následníky z hlavního panovnického roku Dulo titulem ARCHONT – vladyka, velitel. Jedná se o byzantský titul panovníka střední úrovně, užívaný ve vztahu k panovníkům barbarských národů. Existují i údaje o tom, že lid pokračoval nazývat svého panovníka Asparucha titulem bat byť neoficiálně. Například Anonymní bulharský apokryf z 9. století  [Венедиков И. Медното гумно на българите. Наука и изкуство. Sofia. 1983, str. 47-50], je Asparuch nazýván třemi jmény – Isperich, Ispor a Batoj. Otec Pajsij ve svém díle Istoria slovenobolgarskaja také nazývá Asparucha jménem Batoja, a zcela identický text se nachází u duchovního Spiridona [Исторiя во кратце о болгарскомъ народе славенскомъ. Сочинися и списася въ лето 1792 Спиридономъ Iеросхимонахомъ. Стъкми за издание В. Н. Златарски. Vydal Св. Синодъ на Българската Църква. Sofia. Tiskárna  Ив. Г. Говедаровъ и Сiе. 1900., str. 33] Ve kterém je Asparuch nazýván Batuja, kníže bulharský, syn Orbatů (obrů – Avarů ??? ). Jména Asparuch (Blyštící se jezdec na koni),  Isperich (Blahorodný, čistý) a Ispor (v podstatě Espor – orel) jsou slova zcela íránská. Jmenovaná označení Batoja, Batoj, Batuja mohou pocházet z výše uvedeného panovnického titulu „bat“ náleží předchůdcům Asparucha ze Starého Velkého Bulharska, které si lid ponechal v užívání po určitou dobu silou historické tradice.

 

samoExistuje předpoklad, že soudobý bulharský toponym Karnobat (město) je založen na svém raně středověkém původu a je spojován s velkým vítězstvím Kána Kruma (Karana, Karno, Karnota) nad byzantskými vojsky u blízkého Vrbišského průchodu. V tomto toponymu se jasně odděluje jméno Krum (Karno) a již uváděný titul „bat“, což dokazuje, že alespoň mezi lidem je Krum také neoficiálně titulován tímto titulem.

 

To že bulharští panovníci nosili íránské (středo-perské) tituly „bat“ podle původu je přirozené a pochopitelné, pro převládající íránský charakter národa a podtržením persko-partských tradic a vazeb panovnického dvora ve Starém Velkém Bulharsku. Je zajímavé i to, že někteří ranně maďarští panovníci ze stejného regionu také užívali tento titul. Takovým je i maďarský kníže z roku 820 Julaj-Bat (Dulo-bat?), panovník maďarského kmenového svazu z oblasti Etelkuzu, tj. oblasti mezi řekami Volhou a Dněprem [Добрев Ив. К. Златното съкровище на българските ханове от Атила до Симеон. Vydav. Рива. 2005, str. 197]. Podle I. Dobreva, dokonce jméno Arpád jednoho z pozdějších maďarským panovníků a zakladatele soudobého Maďarska můžeme vidět tento titul (Ar-muž a pad=bat). Je těžké připustit, že panovníci ugrofinského národa Maďarů budou přejímat tento titul přímo od Peršanů nebo Partů. Je spíše pravděpodobné, že maďarský kmenový svaz vytvořený na části území Starého Velkého Bulharska přejal některé tradice předešlého bulharského státu a také názvy funkcí a panovnický titul pro samotnou ideu státnosti.

 

Obr. 1 Zobrazení panovníka Sama. Znojemská rotunda (1019-1034). Snímek v ultrafialovém světle. Povšimněte si šesticípé hvězdy na štítě, jde o symbol panovnické moci, dané od boha, charakteristické pro panovníky Sumeru, Asýrie a Babylonu. Stejná hvězda je vidět i na pečeti kana Tervela.

 

Jiným příkladem užívání titulu „bat“ je Sambat, hypotetického bratra Kubrata, panovníka který po krátkou dobu utvořil státní útvar na západě od Starého Velkého Bulharska. Tento je popsán ve výše jmenovaném letopise – „Dějiny Džagfaru“ [Бахши Иман, Джагфар тарихы. Том І–1993, ІІ-1994 и ІІІ-1997 г. изд. ред. колегия: Ф. Г. Ф. Нурутдинов, Р. Ш. Шарипов и др., лиценз № 062460, Оренбург, Русия]. Tato zmínka je v souladu s existujícím útvarem ve stejné době a na stejném místě panování Sáma v mnohonárodnostním útvaru (626-658), který současní Češi označují za počátek české státnosti. V tzv. Královédvorském rukopise z roku 1818 je první český panovník nazýván Zaboj, což je považováno za jinou další podobu pro Sáma. Sámo a Zaboj jsou jména blízká podobě Sambat nebo také Bat Sam. Ke škodě věci byl později Královédvorský rukopis označen za falzum, které však nevylučuje některé jeho údaje pro jejich historickou objektivitu.

 

Jediný (západní) dokument, ve kterém je popisován Sámo je kronika Fredegárova z roku 660. Ve které je Sámo prezentován (ne zcela věrohodně a důsledně) jako obyvatel zatím neznámého franckého města (oblasti) Senon. I tato kronika si protiřečí. Z počátku je Sámo obchodníkem se slovanskými otroky a místo, aby byl zabit těmito otroky, stává se jejich vůdcem; jako ranně středověký francký křesťan nečiní žádné pokusy o pokřtění svého obyvatelstva; má 12 žen a 30 dětí. Na jeho zobrazení na stěně moravské rotundy obr. 1 chybí jakékoliv křesťanské symboly, místo nich je zde umístěna šesticípá hvězda – starý mezopotamský symbol nejvyšší moci, užívaný i pozdějším Kanem Tervelem. Je zde i velký počet neodpovídajích toponymů. To vše nás vede k vysoké ostražitosti ke každému z tvrzení Fredegára i ve vztahu k původu samotného Sáma. Samotné jméno Sámo je přesvědčivě íránského původu (sám, samotný, svůj), může být také přezdívkou, jakými jsou i jména mnoha prabulharských panovníků té doby: Kurt-Kubrat, Bajan-Bezmer, Asparuch-Espor a další.

 

Nepřímým důkazem, že BAT hodnost označovala „panovníka-samovládce-cara“ je věkovitá národní tradice carského Ruska, ruský car – císař je nazýván výrazem „Batjuška“. Je očividné, že základem tohoto slova je BAT a že význam „panovník-samovládce“ je přejatá hodnost ze středověkého Bulharska spolu s křesťanstvím, cyrilicí, knižní tvorbou a oficiálním starobulharským (církevně-slovanským) jazykem.

 

Historické příklady nám ukazují, že slovo „bat“ označuje panovnický titul? Ano a to z oblasti, ze které podle íránské hypotézy pocházejí Prabulhaři. Východně od dnešního pohoří Pamír (dávné označení Belur) dnes žije indoíránský Kcho (Kho). V jazyce tohoto národa nalézáme mnoho paralel se slovy tvořící vnitřní neměnné jádro bulharského slovníku. Například:

Tat - otec, porovnej s TATI

Mosh - muž, manžel

Kay  - starší sestra, porovnej Kaka

Nan – matka, porovnej s Nana

pech – hořící, porovnej s pec

Pushi – kočka

Riphe – vstaň, vyskoč
Ishperu - Bílý, čistý, čestný. Porovnej s variantou Isperich osobní jméno Espor, Asparuch

But -  obuv

Chaqu – nůž

Khodba – svatební průvod

Pazhal – pasáček

Kumoru, Kimeri  - děvče, žena z mytologie

 

Je jasné, že tento jazyk nachází dalekou podobu s bulharštinou a vysvětluje to spojovací článek s jazykem Prabulharů. Nejdůležitějším v tomto případě je, že v tomto jazyce slovo bacho (bača) označuje krále (king), císaře, a bachan – králové, císařové. Toto je přesně titul, který nosili první bulharští panovníci – bat Organ, bat Kubrat i bat Bajan, jakož i panovníci čtyř bulharských národů, kteří vedli bitvu s Ostrogóty u Řeky Tisy.

 

Na závěr výše uvedené přímé i nepřímé údaje podepírají předpoklad, že ranní Bulhaři užívali panovnický titul „BAT“, který je východně íránského původu.

Použitá literatura:

    1. Бакалов, Г., “Средновековният български владетел”, Sofia, 1985, str. 95
    2. Степанов Цв., “Власт и авторитет в ранносредновековна България”, Sofia, 1999
    3. Степанов Цв., “История на българите...”, Sofia, 1998
    4. Добрев, П., “Прабългарите. Произход език и култура”, Sofia, 1991
    5. Николов, Г., “Проблеми на прабългарската история и култура”, т. ІІІ, Sofia, 1997, str. 85 - 88
    6. Бешевлиев, В, “Първобългарите”, Sofia, 1981
 
 
    Přeložil:
    N. B. Nikolov 
    15. 10. 2010
    Karlovy Vary
 
    souběžně na http://www.sarakt.eu