Původ pověsti Původ pověsti

O TŘECH PRUTECH SVATOPLUKOVÝCH

FRANTIŠEK PALACKÝ A JEHO DĚJINY NÁRODU ČESKÉHO, DÍL I., KN. II., ČL. 5. 

Čl. 5.: Velikost a pád říše moravské
25. část: Svatoplukova smrt, pověst o třech prutech

   Následující léta 893 obnovil Arnulf válku, ale se štěstím ještě nepříznivějším, an byv obrácen na útěk, netoliko velikou trpěl škodu, ale i sám osobně upadl do nebezpečenství. Také roku 894 trval boj nerozhodný; ale to již byl poslední rok moravské moci a slávy: v něm zajisté umřel Svatopluk, nejmohutnější svého věku panovník,1 jenž zděděnou říši uprostřed velikých nebezpečenství neohroženě a směle, moudře i chytře, mečem i řečí nejen uhájil, ale i znamenitě rozšířil a upevnil, strašným se učiniv všem sousedům a protivníkům svým.2

Obr. 1. Svatopluk varuje své syny před nesvorností (nakreslil Jan Goth).

  Syn souvěkého jemu Lva, byzantský císař a dějepisec Konstantin Porfyrogenneta, vypravuje nám, že Svatopluk rozděliv říši svou mezi tři syny, nejstaršímu Mojmírovi svěřil spolu vrchní moc nad mladšími bratry; že na smrtelném lůžku povolav syny před sebe, svazek tří prutů jednomu po druhém předložil a zlomit kázal: čehož když nemohli dovést, rozvázav pruty, podal každému jeden z nich, jejž bez nesnáze zlámali.3 Užil prý toho příkladu starého, ale vždy významného, aby bratřím živě před oči předestřel potřebu svornosti vůbec, mladším pak i zvláště poslušenství naproti staršímu. Předvídal bezpochyby moudrý panovník a otec milovný pohromu a hoře, jež měly se uvalili na zemi a na knížata její: i sestoupil do hrobu se srdcem strastiplným.

   Osobní povahy a poměry synů Svatoplukových jsou nám téměř veskrze neznámy; ani i počet a jména jejich jsou ještě na rozepři. Podle všeho toho ale, co nám i chudé staré kroniky německé věku tohoto podávají – neboť domácích nemáme – zdá se, že Mojmír nebyl ovšem nehoden otce a rodu svého vůbec. Neboť ve všech nehodách, které uvaleny byly naň a na říši jeho skrze úklady nepřátel a zradu přátel, jakož i shrnutím se mimořádných událostí,  vidět ho jest, on vždy se drží v čestné a vážné míře,4 až konečně i kníže i trůn jeho mizejí mimo nadání před očima.

František Palacký: Dějiny národu českého v Čechách a v Moravě, díl I., kn. II., čl. 5 (25. část).       

Výše uvedená legenda má svůj mnohem starší předobraz z míst vzdálených na tisíce kilometrů.

Původ legendy o svazku prutů

 

http://sparotok.blog.bg/history/2011/02/17/proizhod-na-legendata-za-kubrat-i-sinovete-mu.688379

 

Legenda vypráví, že na smrtelném loži zavolal Kubrat*(„kanas jubigi“/císař) žil v letech 605-665 – pozn. překladatele) své syny, že jim sdělí něco důležitého. Potomci velkého panovníka se shromáždili kolem svého otce a čekali na jeho poslední závěť. Starý kníže nechal přinést svazek šípů a vyzval své následníky, aby jej přelomili. Přestože se všichni snažili, sebe více splnit tento požadavek nikomu ze synů se to nepodařilo. Tehdy Kubrat nechal rozvázat svazek a svými stařeckýma rukama začal lámat jeden šíp za druhým. Potom zvedl pohled na mladé šlechtice a toto jim sdělil: Dokud jste svorni a podporujete se navzájem, jako tento svazek šípů nikdo nad vámi nezvítězí. Pokud se rozdělíte, budete slabí a snadno vás překoná každý nepřítel, vězte, že v jednotě je síla! …

Podle některých lidí, kteří se označují za historiky, je třeba hledat původ této legendy mezi národy Střední Asie – Mongoly a Turky. Není to věrohodné už proto, že identické podání bylo známo v Evropě již v Antice. Již od Plutarcha víme, že panovník Královských Skytů – Skilur měl mnoho synů. V době kdy pocítil, že se blíží jeho smrt nechal shromáždit své syny kolem sebe. Jakmile se všichni dostavili, nařídil jim Skilur přelomit svazek šípů. Přes všechny pokusy se to nepodařili oni tomu nejsilnějšímu. Tehdy starý panovník řekl: Buďte svorní jako tento svazek šípů – vždy stůjte pospolu a nikdo vás nezlomí!

 Skilur http://ru.wikipedia.org/wiki/%D0%A4%D0%B0%D0%B9%D0%BB:Skilur_moneta_.JPG

 

 

 

 

Skilur společně se svými syny


http://upload.wikimedia.org/wikipedia/ru/9/9b/Skilur.jpg

Obě legendy se liší ve jménech panovníků a v době popisující dějiny. Zatímco Kubrat žitoletí před Kristem tj. více jak o 800 let dříve. Co však mají společného Skilurovo národy a staří Bulhaři?

Skilur (řecky – Σκίλουρος – ppochází ze slova skidura – řezající, vítězný) – panovník Tavroskytie panování v letech *130 – až 114/113 před n. l.

Při archeologickém výzkumu v místech Skytské Neapole byly nalezeny ostatky z doby 2. stol. před. n. l. s panovnickými insigniemi, které se připisují panovníkovi Skilurovi. Zkoumání ukázalo, že šlo o silného muže, který zemřel ve věku přibližně 45 let. Jeho lebka byla uměle deformována již v mládí, podle tradic vlastních Královským Skytům, kteří převazovali hlavy svým dětem ještě v kolébce.

V dobách jeho vlády se jeho stát rozprostíral na celém území stepní Tavridy až k Dněpru a jižnímu Bugu. V místech již existujícího osídlení založil nové hlavní město – Skytskou Neapol. Pravděpodobně šlo řecké město Olivia, kde se razili mince se jménem panovníka Skilura, město bylo závislé na Skytech. Podle Strabona, zakládal města pevnosti Palakios a Hab. Z těchto míst byla provedena řada úspěšných vojenských kampaní proti pirátům.

Přítomnost velkého množství Řeků ve Skytské Neapoli dovoluje některým badatelům vyslovit názor, že v době panování Skilura byla Tavroskytie již monarchií hélenistického typu, což dosud není všeobecně přijímáno. Analýza jednotlivých stavebních prvků zde dovoluje potvrdit tuto koncepci. Základy mnohostranné spolupráce různých etnik se podařilo zavést již Alexandru Velikému prosazováním slévání západního a východního světa, což mělo za následek přebírání zkušeností celé řady panovníků jak Malé Asie, tak i oblastí na sever od Černého moře.

Vše co víme je nám známo z děl Plutarcha, Strabona a archeologického výzkumu.

Skilur je panovníkem Královských Skytů – velkého a mocného národa, který podle Herodota, Strabona a dalších obýval černomořské stepy. Tito lidé byli hrdí a bojovní, všechny okolní národy jim byli podřízeny. Je známo, že jako ochranné stavby stavěli zemní valy (shodně tak i staří Bulhaři). Jakmile zvítězili nad nepřítelem uřízli mu hlavu, pozlatili lebku zevnitř a učinili z ní rituální číši, ze které se pilo víno na oslavu (podobný zvyk byl zaznamenán u Knížete Kruma, který v číši nechal přeměnit lebku poraženého římského císaře Nikifora Genika).

V tomto momentě je možné si položit otázku a nemají výše zmiňované legendy ještě starší pozadí?

Ze starých pramenů od Herodota je možné zmínit i následující příbuzenskou shodu. Tato shoda pramení z událostí o dalších dvě stě let dříve. Trácký panovník Ariapides, že měl tři ženy. S Řekyní z města Istrie měl syna Skila. Dále byl ženatý (roku 465) s dcerou panovníka Terese I. [*510-448], panovníka Odrisů. Z tohoto manželství pochází syn Oktamasad (Octamasadas) roku 446 př. n. l.. Se třetí ženou místního původu Skytkou Opojou měl syna Orika.

Podle pramenů je Skil prvorozeným synem a následníkem skytského panovníka Ariapida, je zároveň příbuzným tráckého panovníka Sitalka, panovníka Odrisů.

Skil – panoval  ve druhé polovině 5. století př. n. l. (470-450 r. př. n. l.) byl zabit po návratu z úspěšné bitvy. Podle Herodota (580 r.) proti němu roku povstali Skytové. V pozadí jeho zajetí a následného stětí byl jeho bratr Oktamasad, aby tak mohl převzít jeho trůn. Tato událost se natolik zapsala do povědomí lidí, že byla ústně předávána z generace na generaci až došla i k nám. Že osoba panovníka Skila je reálnou historickou osobností svědčí i pravděpodobný nález jeho hrobky v mohyle nedaleko obce Topolčany v oblasti Slivenské v Bulharsku.

Královští Skytové pohřbívali se zesnulým i jeho koně (totéž do 9. století prováděli i staří Bulhaři). Archeologické výzkumy ukazují, že Královští Skytové prováděli u svých dětí umělé lebeční deformace (tyto jsou typické také pro staré Bulhary a jsou praktikovány v černomořských stepích a Trákii od nejstarší dávnosti). Základní zbraní královských Skytů je reflexní luk, je znám i tráckým národů a rozumí se i starým Bulharům. Nejrozšířenějším typem hrotu šípu byl trojboký hrot (shodný jak u Tráků i starých Bulharů)…

Odborníci se cíleně snaží vnutit názor, že Skytové se záhadně vypařili do nebytí a uvolnili tak místo jiným národům. Je to úplná hloupost. Nedá se pozorovat slábnutí skytského společenství, naopak s průběhem času je znát prudký rozvoj. Přestože jsou známí, jako nomádi měli Skytové města, jejichž rozmístění bylo tajeno, aby tato města byla chráněna před zničujícími útoky Řeků. Již ve třetím století před Kristem bylo započato s výstavbou pevností s kamennými stěnami, jejichž síla dosahovala osmi metrů ( А.Mongarit, Archaeology of USSR). Budovy byly stavěny ze dřeva a zdobeny dřevořezbou. Cesty byli i v místech plných močálů a blát, zpevňované dřevěnými kůly a kládami. Obchod byl rozvinutý díky ohromné obilnici v černomořských stepích, dovolovalo i vývoz zrna až do Řecka.

Dnes je vnucována představa, že Hunové zapříčinili úpadek Skytů. Jedná se o lživé tvrzení bez uzardění, protože samotní Hunové byli částí tohoto etnika. Skytové nebyli nikým zničeni, docházelo pouze k výměnám vládnoucích rodů. V pátém století došlo k vrcholu skytského společenství. Byla utvořena říše rozprostírající se od Rýna až po Čínu a od Severního moře do Černého moře – Attilovo panství, kterého Priskus nazývá… Královským Skytem. Ano Attila, Irnik a jejich následníci nejsou nikdo jiný než staří vládci Skytie. Nebylo hunské migrace ve 4. století to vše je lež.

Ve druhém století ve svém díle „Geografie“ III-5 zmiňuje Klaudius Ptolemaus Huny jako místní národ a lokalizuje je na území Královských Skytů. Není co se divit, že praktikovali lebeční deformace, holení hlav s ponecháním copu jako to činili Trákové a stejně jako Gétové jezdí na koních a používající reflexní luk.

Je nutno vědět i to, že hunská osobní jména Balas, Gord, Berik, Sturak, Attila, Akum jsou shodná s tráckými jmény Balej, Gordij, Bergaj, Zurak, Aris, Akam…, Attila, Akum jsou shodná s tráckými jmény Balej, Gordij, Bergaj, Zurak, Aris, Akam…

V mnoha případech neštěstí a válkách přecházeli trácké národy Dunaj a nalézali útočiště u svých příbuzných Skytů. S jejich pomocí se podařilo Trákům znovu vybojovat svou nezávislost v 7. století. K tomu dochází proto, že všechny spřízněné národy spojuje jeden bratrský svazek a tímto způsobem je utvořen stát schopný se úspěšně postavit silnému a dobře organizovanému protivníkovi jakou byla východní Římská říše. Dunajské Bulharsko vždy odolávalo, protože její panovníci následovali závěť předků a nalézali sblížení a přátelství se svými příbuznými. To je také naše šance přežití, kdy budeme hledat přátelství se svými příbuznými a sousedy, kdy jim ukážeme své čisté srdce a budeme společně usilovat o lepší budoucnost!

Mytologie Skytů

Podle svědectví Herodota je výrazná shoda mezi skytskými a helénistickými bohy: „Hestia je na straně skytské nazývána Tabiti (Tabita), Zeus – Papaj, podle mne lze zcela shodně nahlížet na další bohy:  Geu – Api, Apolona – Gojtosir (Ojtosir), Afrodita Urania je nazývána Argimpasa (Artimpasa, Aripasa), Poseidon – Tagimasad“. Když vyloučíme Poseidona – Tagimasada, který je uznáván pouze Královskými Skyty, je počet obecně uznávaných skytských bohů sedm. Sedmibožství (sedm hvězd - pohybujících se planet) je určitou zvláštností pro náboženství Indoíránců. Takový byl i původní počet Adititů – vedoucích bohů v mytologii védských Ariů. Na prvním místě je umístěna Tabity (Tabita), která je nejenom bohyní domácího ohniště ale obecně ohně, a také rodiny – podobně tak Agni, indoárijský bůh ohně. Herodotem popsaný panteon je rozdělen do tří úrovní: „nejvýše nade všemi“ nebo „přede všemi“ je ctěna Hestia-Tabiti, „mimo to“ nebo „hned za ní“ – Zeus a Gea, a „hned po nich“, „následují“ – ostatní čtyři božstva. Podle íránské etymologie znamená jméno bohyně Tabiti „hřející, hřejivá“ nebo „planoucí“, což potvrzuje její význam božského ohně.

 

* Je správné vyslovit jméno Krovat nebo také Chrovat, ale protože většina lidí zná tohoto bulharského panovníka jako Kubrata (varianta prosazená historickou školou Zlatarského) je tedy užíváno toto jméno.

** Dion Kasius svědčí o tom, že severní Trákové jsou v podstatě jednou z větví Skytů. Z jiného zdroje v díle „Etnika“ určuje Štefan Byzantský Skyty za trácký národ a několik století před těmito autory vysvětluje Strabon, že hluboké minulosti nazývali Řekové označením Skytové všechny své severní sousedy tj. včetně Tráků. Strabon vysvětluje i význam slova Skyt tím, označení považuje za rovnocenné s řeckým slovem nomád – bloudící. Vidíme, že Skytové jsou označovaní za pastevce (takto to poznamenává odedávna Gančo Cenov).

Přeložil a doplnil i z bulharského znění wikipedie.bg

N. Nikolov,  07. 12. 2012