Celosvětová potopa – legendy a skutečnost

Místo úvodu

Bono Škodrov

přeloženo a kráceno z http://balgarite.interbgc.com

Celosvětová potopa. Ohromná vodní bouře, zničila svět, jedině Noemova archa zmítána jako skořápka byla zachráněna z Boží vůle. Potopa tato čarovná legenda o které každý slyšel se ocitá mimo legendy. Je to skutečná historická událost, zachycená v Bibli – první kniha Mojžíšova, díl 6-10. Zájem vědy o potopu jako o skutečnou událost je srovnatelně nový již tři století je spojen s rozvojem vědeckého poznání v oblasti geologie, oceánologie a archeologie. Je již opodstatněná myšlenka, že dnes je tato dlouho diskutovaná otázka vyřešená?

Téze o potopě v Černém moři byla rozpracována Williamem Ryanem, Waltrem Pitmanem a Petko Dimitrovem. Historie objevu je v krátkosti následující: William Ryan se nejdříve účastní oceánologického výzkumu Černého moře v říjnu roku 1961. Podrobnosti zkoumání stejně tak pozdější spolupráce s Waltrem Pitmanem a Petko Dimitrovem jsou uveřejněny v knize     Noah’s flood, 1998, New York a jejím překladu a bulharském vydání – Noemova potopa. Nové vědecké objevy událostí, které změnily dějiny.  V bulharském vydání knihy (vydavena Slavena, r. 2000) jsou přidány dvě kapitoly: „Černé moře – klíč k záhadě celosvětové potopy“ profesora Petko Dimitrova – Ústavu oceánologie BAV, Varna a „Biblická potopa, Černé moře a archeologie“ od Ivana Ivanova prehistorika Archeologického muzea ve Varně.

18. října roku 1961 Bil Ryan se poprvé dotýká problémů potopy na Černém moři jako účastník výzkumné expedice korábu „Chain“. Tehdy sotva dokončil studia již odpovídal za elektronickou aparaturu. Výsledky z přístrojů o mořském dně na Bosporu jsou překvapující i pro turecké odborníky, kteří tehdy byli na palubě. Přístroje ohraničují dávné koryto Bosporského kanálu, ve kterém voda prorazila sérii vodopádů a jam prohlubujíce svou hloubku ve směru k Černému moři. Tento faktu přitahuje a trvale zaujímá pozornost Ryana, navozuje myšlenky o mýtickém Ráji a dávné Potopě.

Během měsíce srpna roku 1970 vedl Ryan expedici zkoumající hlubokým mořským sondováním dno Středozemního moře z lodi „Glomar chalenger“. Výsledky zkoumání ukazují, že před pěti miliony let bylo Středozemní moře uzavřené téměř vyschlé moře. Horský masiv v zóně Gibraltaru odděloval jako přehradní nádrž Atlantický oceán od suchého údolí Středozemního moře. V jednom okamžiku se Gibraltarská stěna katastrofálně zhroutila a slaná voda Světového oceánu se vřítila do Středomořského údolí mocí tisíců Niagarských vodopádů.

Je zcela přirozené, že se k tomuto výsledku zkoumání Ryana připojil i další badatel Walter Pitman. Spolupráce mezi Ryanem a Pitmanem začíná roku 1962. Od té doby do dnes jsou kolegové v Observatoři geologie „Lamont-Dorchti“ výzkumného centra části Kolumbijské university v New Yorku. Jedním z problémů, které tehdy řešil Walter Pitman byla rekonstrukce oddělování kontinentů Afriky a Evropy v průběhu posledních dvou set milionů let. V roce 1971 Ryan a Pitman mají přímý kontakt s Johnem Juiem, mladým Angličanem, zkoumajícím magnetické anomálie mořského dna. V jednom ze zkoumání, které se vztahovalo k období před miliardou let figuroval i osud horského masivu Rodopi v Bulharsku.

Tři badatelé si vytyčili za cíl odhalit evoluci Alp – relativně mladého horského řetězce, který se rozprostíral jako nepřetržitá řada na jižním okraji Evropy a Asie včetně horským masivů Rodopi a Strandža. Objektem jejich zkoumání je i Černé moře, které by mělo shodu s již zkoumaným problémem Středozemního moře a Gibraltaru. Přibližně ve stejnou dobu publikuje v časopise Science výsledky zkoumání Davida Ros a Egona Degense z lodi „Atlantis II“ v Černém moři. Jejich skupina geologů a chemiků Widhoolského oceánografického ústavu na poloostrově Kod, Massachusetts uskutečnily mnoho sondáží ze dna po celém akvatoriu Černého Moře. Výsledky jsou všude naprosto stejné ve vztahu: horní vrstva – černé bahno je z rostlinných a živočišným zbytků, která je oddělena sirovodíkem a metanem ve vodním sloupci.

Po této fázi zkoumání Černého moře jak sami Ryan i Pitman zdůrazňují ve své knize: „Úkol byl na dvě desetiletí zapomenut …“. Tlak na jejich rodící se hypotézu má výzkum prof. Petko Dimitrova z Ústavu oceánologie – BAV, Varna. Ve faxu zaslaném Dimitrovem pro Ryana a Pitmana ze 19. března 1993 jim sděluje základní své výsledky a nabízí jim spolupráci.

Zkoumání Dimitrova začínají v polovině sedmdesátých let v průběhu roku 1979 obhájil disertaci v Ústavu oceánologie v Moskvě, zasvěcenou starému pobřežím Černého moře. Vědecké údaje jím představené hovoří o geokatastrofální události, která se stala na Černém moři. Podobně jako Ros, Degens uskutečňuje Dimitrov velké množství sondáží mořského dna, kdy  přikládá velký význam černé vrstvě bahna nebo také sapropelu, jak je nazývá u určuje je jako výsledek katastrofy. Roku 1984 je Dimitrov pozván účastnit se mezinárodní vědecké expedice na sovětském lodi „Vítěz“ ve Středozemním moři a Atlantickém oceánu, jejichž úkolem bylo vyhledat stopy mýtické Atlantidy. V následujícím roce 1985 po dohodě s profesorem V. S. Jastrebovem – ředitelem Ústavu oceánologie v Moskvě zkoumá s ponorkou Argus staré pobřeží Černého moře proti bulharským teritoriálním vodám. Ve hloubce 100 metrů po rozmetání silné vrstvy bahna je v dolní vrstvě písku a hlíny Dimitrov nalézá důležitý artefakt, předcházející katastrofu – „Noeho talíř“. Bude o něm zmínka později.

Ve svých dopisech Dimitrov zasílá Ryanovy a Pitmanovi údaje o sérii sondážích na otevřeném moři u bulharského pobřeží jakož i jejich datování analýzou C14 a s obecným závěrem, že před 9750 lety hladina Černého moře byla o 100 metrů níže než je dnešní.

Povzbuzující výsledky Dimitrova a rostoucí zájem o problém vedou Ryana a Pitmana odpovědet na pozvání Institutu oceánologie „P. P. Širšova“ v Moskvě. Vedou je ke společnému zkoumání radioaktivního spadu Černého moře spolu s ruskými vědci se zabývají následky katastrofální exploze Černobilské elektrárny tedy výzkumu zcela odlišného. Pro toto společné zkoumání zajišťují zařízení se satelitní navigací a sonarové zařízení. Zkoumání je prováděno na ruské lodi „Akvanavt“ a bylo vedeno vědeckým vedoucím dnes již zesnulým Kazimírem Šimkusem.

Spolu s dalšími výzkumy je uskutečněno i sonarové scanování hloubky 10 metrů v plástech pod mořským dnem. Toto umožnilo zaregistrovat starou pobřežní linii, z doby kdy Černé moře bylo sladkovodním jezerem s výrazně menším než dnes akvatorií (rozlohou). Stejně tak bylo odhaleno staré koryto řeky Don, jehož delta byla jižně od Kerčského průlivu. Byla uskutečněna celá řada sondáží, jejichž analýza potvrzuje výzkumy Dimitrova ale s jistým rozdílem s dobou datace. Analýzy jsou od Glena Johnese z Woodholského ústavu zhotovené masspektrometrovým urychlovačem. Toto datování určuje dobu ve které nastala geologická katastrofa na bývalém sladkovodním jezeře a jeho zalití slanými vodami oceánu – r. 5600 před n. l. Podle Ryana a Pitmena se do Černého moře slévá „ … dvěstěkrát více vody než mají dnes Niagarské vodopády …“ po dobu „…přibližně tři sta dní…“, jako základní fakta spojená s odhaleními jsou následující:

- Černé moře bylo před 7600 lety sladkovodním jezerem s výrazně menším rozsahem než je dnes. V jeho okolí byl bohatý rostlinný a živočišný svět dá se předpokládat, že v jeho okolí existovala nejstarší lidská civilizace.

- Rozdíl hladiny sladkovodního jezera a Mramorového moře, které byli odděleny horským masivem Sakar planina byl 120 m. Tj. hladina Mramorového moře a světového oceánu hrozivě převyšovali nad údolím sladkovodního jezera, které ve věku stále více nabývá obrazu Mýtického ráje.

- Geokatastrofa nastala před 7600 lety v Černém moří, zničila floru a faunu sladkovodního jezera a zalila slanou vodou okolní území. Hlavním následkem této geologické a biologické katastrofy je vytvoření vrstvy černého bahna na novém dně moře stejně tak i otrava vod sirovodíkem.

 - Geologická katastrofa a negativní ekologické následky zapříčinili stres a migraci jsou nejpravděpodobnější příčinou a počátkem legendy o Noemově potopě.

- Katastrofa zanechala archeologické důkazy zapečetěné v hlubinách moře, zakryté silnou vrstvou bahna a jsou zakonzervovány sirovodíkovým prostředím.

Dále ještě něco zajímavého – r. 1998 Robert Ballard uskutečňuje sonarové zkoumání černomořského dna v okolí tureckého přístavu Sinop. Zkoumání má za cíl identifikovat trosky lodí v mělkých vodách. Na podzim stejného roku se však prof. Ballard nálezce mnoha potopených lodí včetně „Titaniku“, seznamuje s knihou Ryana a Pitmana a přezkoumává následující fázi svých výzkumů.

V průběhu měsíce července roku 1999 Ballard se třemi loděmi provádí boční scanování sonary a znovu potvrzuje existenci staré pobřežní linie sladkovodního jezera ve hloubce 155 m pod úrovní Černého moře. Jsou prováděny i sondážní zkoušky předané k výzkumu a datování Gari Rozenbergera z Akademie přírodních věd ve Filadelfii. Ty také dokazují, že katastrofa nastala před 5500 lety před n. l. Ballard stejně tak Ryan a Pitman tvrdí, že stará pobřežní linie spojená s potopou je ve 155 m hloubce pod hladinou. Údaje se kterými disponuje prof. Petko Dimitrov ukazují ještě něco – břeh Černého moře do potopy je v hloubce 120 m, zatímco v hloubkách 155-170 m se nachází dávné pobřeží, staré kolem 2 milionů let.

V průběhu měsíce září roku 2000 uskutečnil Balad hluboko-vodní expedici na stejném území, i přes nepříznivé podmínky – strmý sklon šelfu a sesuvy půdy pod vodou způsobené zemětřesnou aktivitou Anadolu a odhaluje sídliště do potopy v hloubce 95 metrů. To zesiluje jeho přesvědčení, že šelf na bulharské a rumunské straně má příznivější podmínky pro nalezení pozůstatků dávných sídlišť před katastrofou.

V průběhu podzimu stejného roku se uskutečňuje jeho kontakt s Dimitrovem za účasti prof. Franceska Tore, ředitele Muzea podmořské archeologie v Trapani na Sicilii. V BAV byl představen oficiální dopis Dr. Ballarda o společném bulharsko-americkém výzkumu z let 2001-2003. Oficiální dopis je představen vyslancem USA pro prezidenta Bulharské republiky. S akty mezinárodní spolupráce Bulharska a Rumunska jsou potvrzeny výzkumy bulharsko-americké skupiny vedené Ballardem a Dimitrovem.

V měsíci srpnu roku 2001 byla provedena první fáze zkoumání bulharského korábu „Akademik“ a bočního scanování Ballardova sonaru „ECHO“. Expedice úspěšně skončila 29. srpna téhož roku. Scanováno bylo dávné koryto a delta řeky Dunaje, která se před katastrofou vlévala 180 kilometrů jihovýchodně od současné delty. Byly provedeny i sondážní sondy. Hlavním úkolem bylo nalezení pozůstatků dávných sídlišť před potopou jako i pozůstatky dávných lodí, svědčícím o stavbě lodí a obchodních vztazích na Černém moři.

Zpracování údajů probíhá. Jsou zde základy pro myšlenku, že výzkumný program skončí úspěchem? Je možné nalézt, kromě textu v Bibli i jiné přesnější údaje o této katastrofické události v dávné paměti lidstva?

Můžeme provést srovnávací analýzu legend, spojených s geologickou katastrofou v regionu Černého moře, které podle výzkumů Ryana, Pitmana a Dimitrova proběhla před 5600 lety před. n.l.

- Sumerská varianta, odhalená prof. Hilprechtem při jeho výkopech v Nipuru je Noeho předobraz nazýván Ziyzudu. Epocha tohoto mýtu je 3100-2200 let před n. letopočtem.

- Asyrská varianta je z knihovny Ašurbanipal , 668-620 roku před n. l. na destičkách, přečtených Johnem Smithem z Britského muzea je předobraz Noa nazýván Utnapisti. Pozdější legenda je výrazem babylonského historika Beroze. Role biblického Noa je naplněna Ksisutrusem, desátým vládcem Babylonu.

Analýza dávných psaných historických dokumentů, mýtů a legend ukazuje, že nejvíce a nejpřesnější fakta o katastrofě jsou obsaženy v zápisech přečtených Johnem Smithem, kde praotec Gilgameše Utnapiši přesvědčivě ukazuje katastrofální následky potopy pro lidstvo, nástup, rozměry a porážky způsobené přírodní katastrofou.