Křest Kijevské Rusi a Bulhaři

 

Dr. Goran Blagoev, BNT

 

Pokřtění Bulharů a záchrana starobulharských písemnosti, vytvořených sv. Cyrilem a Metodějem, a jejích další rozvinutí jejich učedníkem sv. Klimentem Ochridským je výrazným aktem, který překonal politické ambice knížete Borise (852-889). Vyzdvihl stát jako rovnoprávný subjekt na evropském jihovýchodě. Křesťanská kultura utvořená v Bulharsku pomáhá připojení východních slovanů k pravoslavné civilizaci. Jedním z bulharských přínosů v této souvislosti je pokřtění Kijevské Rusi.

Ve staroruském Jakimovském letopise se říká, sv. kníže Vladimír nechal pokřtít Rus a přijal křesťanství od Bulharů. Mezi ruskými humanisty má tato teze příznivce i protivníky.  Akt pokřtění proběhl roku 988 více jak jedno století, po tom kdy se Bulharsko stalo uznávaným křesťanským státem. rský car Simeon vypravil na Rus vzdělané duchovní a knihy. VěrohodněV rukopise se píše, že bulharský car Simeon vypravil na Rus vzdělané duchovní a knihy. Věrohodně jde o misi bulharských duchovních blahoslavených osobně bulharským vladařem. Ta se uskutečnila pravděpodobně v době vlády Velikého Kijevského knížete Olega, se kterým jak se předpokládá uzavřel car Simeon vojensko-politický svazek nebo v době jeho syna Igora.

V obou případech tato pravoslavná mise předcházela nejméně půl století před pokřtěním Kijevské Rusi. Rozhodujícím faktem je i skutečnost, že duchovním rádcem manželky Igora sv. kněžny Olgy, která je první ženou křesťankou v ruské dynastii je prezviter Grigorij, podle národnosti Bulhar. Pravděpodobně to byl on kdo uskutečnil popularizaci křesťanství na velkoruském knížecím dvoře.7 jako člen delegace vedené kněžnou Olgou. Sama Olga neuspěla upevnit O tomto svědčí nevraživost a nepřízeň s jako ho odměnili byzantské úřady, když Grigorij navštívil Konstantinopol roku 957 jako člen delegace vedené kněžnou Olgou. Sama Olga neuspěla upevnit křesťanství na Rusi, její syn Svetoslav se na Kristovu víru díval s neúctou.

Přestože to zní absurdně, pochody, které Svetoslav uskutečnil proti Bulharsku a jež do značné míry vedli k jeho oslabení a ovládnutí Byzancí měli silný vliv na proniknutí a rozšíření pravoslaví a starobulharské literatury v ruském prostředí. Proto došlo k aktu pokřtění země Svetoslavovým synem Vladimírem roku 988. Jde o logický výsledek stoletého pronikání srozumitelné starobulharské písemnosti a s ní spojené pravoslavné víry mezi Rusi.

Zajímavým faktem je, že Rus byla objektem duchovního působení nejenom ze strany pravoslavného Dunajského Bulharska. Zájem o Rusi, kteří dosud nepoznali víru v jednoho boha projevilo i muslimské Volžsko-Kamské Bulharsko (založené Asparuchovým bratrem Kuberem). Během roku 986 tedy dva roky před pokřtěním přicházejí do Kijeva misionáři Bulhaři, vyznávající muslimskou víru. Ti nabízejí knížeti Vladimírovi přijetí islámu. Během krátké doby je Kijevská Rus pod vlivem Bulharů ze dvou stran z jihozápadu a severovýchodu. Po pokřtění kníže Vladimír ze své strany rozhoduje rozšířit křesťanství ve Volžsko-Kamském Bulharsku. Tato misie mezi volžské Bulhary byla svěřena filosofovi Marku Makedonijanu. Podle názvu je zřejmé, že jde o bulharského duchovního ze západních částí Balkánu. Vzhledem k již velice silné pozici islámu ve Volžsko-Kamském Bulharsku tato mise Vladimírových zástupců byla neúspěšná. Podle letopisů jsou ve stejném roce Kijevské mise pokřtěna čtyři bulharská knížata, ti pravděpodobně patřili k aristokracii ve Volžském Bulharsku, jejich jména se nezachovala. Tímto se pravoslaví předané na Kijevskou Rus z Dunajského Bulharska stalo dostupné i pro některé povolžské Bulhary, kteří jsou spřízněni s Bulhary na Balkánském poloostrově.

Před přijetím křesťanství žil kníže Vladimír dle předešlých ruských tradic jazygů, které dovolovalo mít více jak jednu manželku. Jednou z nich byla bulharská kněžna. Žití budoucího knížete-křtitele hovoří, že tato Bulharka je blahorodného původu a měla značný vliv na rozšíření pravoslaví v Kijevské Rusi stejně jako její manžel. Porodila Vladimírovi dva syny jeho oblíbence Borise a Gleba, kteří po pokřtění jsou nazýváni Roman a David. Tato jména jsou charakteristická pro Preslavsko-ochridskou tradici při jmenování aristokracie: ve stejné době je Bulharsko pod vládou cara Romana a David je jedním ze spoluvládců, kteří se postavili do čela odboje proti Byzanci. Není vyloučeno, že nová jména po křtu Vladimírových synů poskytuje další argument, podporující bulharský původ jejich matky. V dalších letech se Boris (Roman) a Gleb (David) stávají prvními světci a mučedníky Ruské církve. daje Jakimovského letopisu, podle kterého se kníže Vladimír obrátil na Konstantinopolského císaře a patriarchu aby poslal arcibiskupa Michaila, muže značně vzdělaného, bohabojného, skutečného Bulhara se čtyřmi biskupy mnoha spovědníky, kněží a písaře ze Slovanů (Bulharů) ... Na radu Vladimíra staví arcibiskup své biskupy ve městech Rostov, Novgorod, Vladimír, Belgorod. Tak se stává, že pPodle Žití sv. knížete Vladimíra byl kněz Michail poslán do Konstantinopole (do centra východní pravoslavné církve) aby byl prohlášen za biskupa. Mnohem věrohodnější jsou však údaje Jakimovského letopisu, podle kterého se kníže Vladimír obrátil na Konstantinopolského císaře a patriarchu aby poslal arcibiskupa Michaila, muže značně vzdělaného, bohabojného, skutečného Bulhara se čtyřmi biskupy mnoha spovědníky, kněží a písaře ze Slovanů (Bulharů) ... Na radu Vladimíra staví arcibiskup své biskupy ve městech Rostov, Novgorod, Vladimír, Belgorod. Tak se stává, že první duchovní hlava Ruské církve a první ruští biskupové jsou Bulhary dle národnosti. Mitropolita Michail Bolgarin byl církevním zástupcem ve službě Konstantinopolské patriarchie nebo metropolitou z východní eparchie Bulharské patriarchie, které v té době byli ovládnuty byzantinci.

Tento veliký Bulhar světil v Kijeve do konce X. stol. a zavedl nověpokřtěnému ruskému národu starobulharštinu jako církevní a státně-administrativní jazyk. Tak se uskutečňuje první jihoslovanské ovlivnění ruské kultury, které by se správně mělo nazývat bulharským ...

Michail Bolgarin je prvním z osmi bulharských církevních představitelů, kteří v různých obdobích jsou na čele postu velkoruských arcibiskupů nebo zaujímají jiné arcibiskupské katedry na Rusi. Nejznámější z nich je Sv. Kiprijan Bolgarin - narozen v Trnovu v první polovině XIV. století, pocházel ze známého bojarského (šlechtického) rodu Camblakovci, je učedníkem sv. Teodosija Trnovského a je duchovním bratrem sv. Patriarchy Evtimia. Během roku 1373 posílá konstantinopolský patriarcha Filotej se kterým se Kiprijan léta přátelil na misii do ruských zemí. Bulharský duchovní měl za úkol usmířit Moskevské knížectví a Litevský stát, jejichž konflikt ohrožoval jednotu Ruské církve. Litevská knížata byla nespokojená s tím, že duchovní hlava na Rusi - Velkoruský metropolita (arcibiskup), stranil pouze moskevskému knížeti a nenavštěvoval západo-ruská území. Existovalo nebezpečí, že tato území přejdou ke katolické víře. Roku 1375 byl Kiprian ustaven za Kijevsko-litevského metropolitu a stal se tak duchovním otcem litevského knížete Olgerda. Ustavil těsné duchovní svazky s v té době žijícím Sergijem Radonežkim jedním z nejvíce uctívaným ruským světcem.

Moskevským kníže Dmitrij Donský však jej odmítl přijmout Kipriana za duchovní hlavu Ruska a vypověděl jej ze svých území s velkým ponížením a mučením. Sotva rok po smrti Dmitrije Donského v březnu roku 1390 je Kiprijan slavnostně uvítán v Moskvě jako Všeruský metropolita. V době své vlády uspěl sjednotit v duchovním smyslu ruské země a vyzdvihnout Moskevské knížectví. Kiprijan Bolgarin aktivizuje kolonizaci Ruského severu s pravoslavnými kláštery. Zakládá i nejstarší zachovaný moskevský klášter Savino-Stožerovký. Zavedl v ruském prostředí pravopisnou reformu Patriarcha Evtimie, překonal pokusy o přijetí katolicismu na západních ruských územích a stal se svědkem tragického konce rodného Bulharska. Kiprijan se zasloužil o urovnání vztahů mezi pravoslavným Východem a katolickým Západem. Po pádu (bulharského) Trnova pod osmanskou vládu žádal o svolání Celokřesťanského shromáždění, které by vyhlásilo sjednocení všech křesťanů proti osmanským uchvatitelům. K tomu však již nedošlo Kiprian zesnul 9 let po ovládnutí bulharského hlavního města, jeho rodného města. Je pochován s mnoha poctami v Uspenském chrámu v Kremlu, kde odpočívají hlavy Ruské církve. Roku 1472 byl kanonizován za světce. tropolita města Veles a arcibiskup v Ochridu na konci XVI. stol. donucený hledat záchranu před Turci v Rusku byl prohlášen za arcibiskupa Vologdy na počátku XVII. století. Na počátku XVIII. století jeden z posledních arcibiskupů Filotej také nachází záchranu na ruské zemi je prohlášen na biskupa Smolenska.

Mezitím od poloviny XV. století začíná i obrácený proces - obdařená a upevněná vysokými hodnotami středověké bulharské pravoslavné kultury, Ruská církev začíná zasílat prostředky a knihy porobeným křesťanům na Balkáně...

 

další statě na adrese

http://protobulgarians.com

Stránky o Prabulharech. Jazyk, původ, dějiny a víra ve statích, knihách a hudbě.

Translated by NBN