Prabulharské názvy planet-bohové podle rosety z Plisky a jeden ranně křesťanský nápis ze severní Dobrudže

Ivan Tanev Ivanov

Převzato se souhlasem autora

Stránka o Prabulharech. Jazyk, původ, dějiny a náboženství ve statích, knihách a hudbě.

 

http://protobulgarians.com

 

Roku 1961 byl v Plisce nalezen sedmicípí bronzový medailon, který přitahuje pozornost mnoha badatelů, publikovaný S. Vaklinovem. Vzhledem k místu nálezu a velkému množství čistě prabulharských znaků na něm, není jeho prabulharský původ zpochybňován. Počet sedmi paprsků na rosetě se rovná počtu nebeských těles známých ve Starém světě, který je uznával za své bohy. Poprvé se V. Beševliev připouští, že znaky a paprsky jsou spojovány se sedmi planetami - Jupiterem, Saturnem, Marsem, Venuší a Merkurem, ke kterým jsou tradičně připojovány Slunce a Měsíc. [2]

Obr. 1 Sedmicípá hvězda z Plisky, rozluštěné symboly odpovídají planetárními modelu [4]. Každý paprsek je popsán starobulharským runovým písmem od okrajů ke středu.  

Znaky znázorněné na hvězdě nalezené v Plisce jsou mimořádně přesně vyryté, jejich okraje každého znaku jsou zvýrazněny silnými liniemi. Z geometrického hlediska je hvězda velmi dobře vypočtena a orámována  [3]. Toto pečlivé vyrytí znaků a paprsků, jakož i úroveň výrobní technologie (z matrice odlévaná hvězda roztaveným bronzem) hovoří o tom, že hvězda byla produktem masové vysoce kvalitní výroby. 

Dle mého názoru – uskutečnil A. Alexiev zdařilý pokus spojit jednotlivé paprsky rosety se známými planetami. Určil znak “+” na vrcholu jednoho z paprsků jako znak Slunce, který je ve světle nových poznatků o epigrafické tradici dálných Bulharů [5] zcela opodstatněný. Ostatní paprsky rosety jsou připisovány planetám v souladu se známým planetárním systémem obr. 1. Zjištěná posloupnost planetárních znaků je v souladu se známými planetárními soustavami z knihovny v Ašurbanipalu i s podobnými od Zelotina ze 16. století [4] a zapadá do pořadí planetárních kruhů dávných indických a arabských astrologů [6].

Všichni badatelé uznávají, že na každém paprsku hvězdy z Plisky jsou dva runové znaky. Většina badatelů připouští, že každá ze sedmi planet je vyznačena prostřednictvím odpovídajícího znaku z vnitřního kruhu znaků. Význam znaků vnitřního kruhu není zcela jasný. Někteří autoři předpokládají, že znaky označují písmena [7], jiní vysvětlují tyto znaky jako ideogramy[8]. Na tomto základě je učiněno mnoho zatím neúspěšných pokusů o přečtení znaků na rosetě.

Runové znaky vyznačené na paprscích rosety jsou shodné s široce rozšířenými znaky užívanými Alany a Kasogy, u kterých měly význam jednotlivých písemných znaků jejich písemností. Ruský badatel Turčaninov určil fonetickou hodnotu 20-ti těchto znaků, kterými přečetl několik nápisů, mezi kterými je nápis Alanui Kan – panovník všech Alanů (viz tabulka na konci stati). Později, jsou podobné znaky odhaleny i u Prabulharů, využívané jak v předkřesťanské epoše tak i částečně po té, které však byli ihned charakterizované jako turkitské. Později bylo zjištěno, že tyto runové znaky jsou alanského-kasožského typu a že byly používány Prabulhary v mnohem větší míře než u samotných Alanů. Někteří bulharští historici potvrzují, že tyto runové značky byly Prabulhary používány jako rodové, řemeslné a kultové znaky, což je nesporné. Zároveň bylo odhaleno mnoho nápisů v cyrilici nebo řečtině, ve kterých jsou jednotlivá písmena nahrazena příslušnými runami. Jsou i celá slova a dokonce i fráze vypsané těmito runami. Popření významu prabulharských runových znaků jako písemných znaků je již nemožné.

Hypotéza že na vrcholu každého paprsku na hvězdě z Plisky je pomocí run vyraženo jedno slovo nebo alespoň počáteční písmeno jednoho slova označující název příslušné planety byla již vyložena dříve P. Dobrevem [7]. On však umístil pozici Slunce na místo Jupitera a využívá tak místo planetární soustavy tzv. harmonický model, u kterého se mohou planety střídat v kruhu podle pořadí jejich dnů v týdnu, což je dříve užívaný způsob modelu dávných astronomů.

Na stejném obrázku číslo 1. je představen náš pokus o přečtení runových znaků na hvězdici z Plisky, u které je použit planetární model, kde je Slunce umístěno na pozici “+”, v souladu se [4]. Je již přijato, že tyto znaky jsou písmena s odpovídající již dobře známou fonetickou hodnotou, převzatou z [5]. Mimo to je poprvé akceptováno (podle mého názoru), že na vrcholu paprsku odpovídající planetě Jupiter jsou umístěny ne dva znaky ale znaky tři. Znak na okraji představuje střelku a zároveň s prostředním paprskem na níže položeným písmenem “ш” vytváří příznak písmene “ан”. Přestože je pravé rameno tohoto paprsku poněkud smazáno, je levá část ramene velmi dobře zachována (viz. obrázek č. [5], přílohy). V přiložené tabulce jsou seřazeny získané fonetické transkripce v tabulce č. 1. Transkripce runových znaků je podána v tabulkách na konci statě.

Pro mnoho dávných národů je planeta Jupiter „vládcem času“ ve spojitosti s jeho 12-ti ročním cyklem oběhu kolem Slunce a jeho umístěním na hvězdné obloze v pohybu 12 souhvězdí. U dávných Bulharů je to ještě více zdůrazněno strukturou jejich cyklického kalendáře, ve kterém je největší jednotka času rovna jednomu roku Jupitera, obsahující 12 slunečních let, z nichž každý rok má 12 měsíců. To vysvětluje, proč je pojmenování Jupitera jako hlavní planety popsáno třemi znaky a třemi fonetickými výrazy, z nichž vychází pravděpodobně plná podoba jeho pojmenování ANIŠA(E)R (АНИШЪР).

Tabulka č. 1 Fonetická transkripce na runových nápisech a předpokládané formy pojmenování planet podle hvězdice z Plisky

Název dne v týdnu

Planeta řídící tento den

Fonetická transkripce

Předpokládané pojmenování

Neděle

Slunce

Son

Son

Pondělí

Měsíc

Ve

Veš

Úterý

Mars

Te

Te

Středa

Merkur

Kche

(?) Kche

Čtvrtek

Jupiter

Anišar

Anišar

Pátek

Venuše

Uo

Uon

Sobota

Saturn

San

San

 

Jupiter byl v dávné Indii nazýván Angiras a u Arabů – Al muštari. Podle P. Dobreva [7] bylo v dávném světě široce rozšířené pojmenování Jupitera JEN nebo JAN. Všechna tato pojmenování Jupitera jsou velmi blízká prabulharskému Aniš(e)ar. V bulharských lidových písních je jmenovaný Jupiter označován jako Jankul, což může být přenesené od Anišera. Ve známé knize Historia Polonica” (1460 r.) napsané Janem Dluhošem se říká, že v předkřesťanských dobách ho nazývali polští Slované Yęsza (Jenša) [9]. V soudobé albánštině je den Jupitera – čtvrtek nazýván e Enjte den Enjte tj. den Anišera. Tyto názvy jako polské Yęsza i albánské Enjte je možné považovat za převzaté z jazyka Prabulharů s tím, že tehdejší Poláci a předci Albánců jsou přímými sousedy prabulharského státu. To ukazuje, že na rozdíl od boha Tangri/Tengri, po kterém nejsou žádné stopy, mytologická postava Anišera reálně existovala v náboženském vnímání raných Bulharů.

U mnoha národů byl Jupiter vytížen i další úlohou jako boha hromů, blesků a bouří. V této úloze je Jupiter znám u Řeků jako Zeus, u Germánů – Thor, u Keltů Taranis, u Chetitů – Tarchunt a u Indů – Indra. Pokud se název Anišar upraví do fonetické podoby Antar (An + Tar), je možné oddělit společný základ "ТАR" i u ostatních indoevropských názvů boha blesků – Tora, Taranise, Tarchunta, Indra.

Úplný soulad ve fonetickém a sémantickém smyslu slova je prabulharský název Anišar s názvem indoarijského boha Indra (Antar). Podoba mytologické role Anišara a Indry je mnohem větší. U Indoíránců je Indra Vládce hromu a blesku – Hromobijce. Naprosto shodnou roli má Anišar-Jankul-Jupiter, Bůh blesků, pán času u Prabulharů.

Prabulharský název boha hromů Anišar – Jupiter je v doslovném souladu i s akádským a asyrským názvem boha hromů Anšar. V akádské mytologii jsou hlavními bohy Anšar – bůh hromů a Kišar. Jsou to otec a matka nebeského boha Anu (u Suméru An). V pozdější Asirii, akádským bohem Anšar byl přijat a ztotožněn s hlavním Asirským bohem Ašurem a přeměnil se na vrchního boha, stojícího ještě výše než byl Marduk [Мифологический словарь / Гл. ред. Е. М. Мелетинский. Советская энциклопедия, Москва, 1990 г.- 672 с. ]. V asyrském podání dávné mezopotámské poémy „Enuma eliš“ (1. tisíciletí před naším letopočtem), již hlavním hrdinou není Marduk, jak je tomu v babylónské verzi, ale Anšar – Aššur bůh hromů a blesků.

V panteonu bohů těch i jiných národů je Jupiter hlavním a váženým bohem. Název Anišar – Jankul má své obdoby v keltských jazycích – JANGU (kimerijsky) a JANCAIL (kornelsky), označující “hlavní”, “veliký”. V tomto smyslu sémantika pojmenování ANIŠAR nás může přivést do podoby dvou známých slov dávného světa AN (bůh u Sumérů a pozdějších národů blízkého východu) a ISI, IŠA (hospodář, vládce). Z nichž spojené slovo ANIŠAR může označovat “vládce bohů” nebo také “vedoucí bůh”. Spolu s touto sémantikou se dá předpokládat i druhý dodatečný smysl označení Anišar, pocházející ze slov AN (bůh) a prabulharského íránského slova ČAR (čtyři) [10]. Z tohoto se odvozuje původ slov Anišar (an-čar), což může znamenat „čtvrtý bůh“. Toto značení vyjadřuje představu, že den Anišara (Jupitera) – čtvrtek je čtvrtým dnem v týdnu po prvním dnu (pondělí), druhém (úterý/вторник) a třetím dnem (středa/сряда). Sanskritská a íránská analogie

Tabu Tabulka č. 2 Vazba mezi prabulharskými názvy planet a názvy dnů v týdnu u sousedních a blízkých národů.

Den v týdnu

Latinsko- germánské označení

 

Albánské označení

Prabulharský název planety

Evropská аnalogie

Sanskritská a íránská

analogie

Neděle

Den Slunce

E diel

Сон – Son

Sun, Sonne, Solle, Solei

Šon – světlo

Sona – zlato

Pondělí

Den Měsíce

E hënë –

Веш – Veš

 

 

Úterý

Den Marsu

E martë

Те – Te

Tiu, Tiw

 

Středa

Den Merkura

Emërkire

Кхе – Kche

 

 

Čtvrtek

Den Jupitera

E enjte

Анишър - Anišar

Enjte

Yęsza

Angiras, Indra

Pátek

Den Venuše

E premte

Уон – Uon

Van, Venus

 

Sobota

Den Saturna

E shtunë

Сам – San

Sam

Sani

Název měsíce v plné podobě byl pravděpodobně VEŠ. P. Dobrev nachází jednu originální kalendářní podobu ve středověkém rukopise v Rilském klášteře. V něm se říká, že křesťanský svátek “Víra, naděje a láska” se slaví v “elma veš, osem dne”, tj. “v desátém měsíci, osmý den”. Podle něho je výraz “elma veš” pozůstatek z jazyka dávných Bulharů, u kterých prabulharské slovo “veš” označovalo “měsíc”. Slovo Veš – Měsíc pochází pravděpodobně ze severního Kavkazu, kde žili první bulharské národy Bersilů, Esegelů a Bolgarů. V jazyce severokavkazských národů, protolezgijské *wac, lezgijské warz, tabasaranské: waz, agulské waz, rutulské waz, cachurské waz, chrizské waz, bodukské wǝz, chinalugské wac̣, arči bas to vše označovalo „Měsíc (Lunu), měsíc“. Je určeno, že toto slovo má dávný severokavkazský etymologický původ.

Úplná podoba „bílé planety“ Venuše asi byla UON. Podoba UON je blízká pojmenování Venuše u dávných Íránců a Arménů (Analit), Latinů (VENUS) a Sumerů (Inanna). U Číňanů je Venuše nazývána „Jan“, což označuje „bílá“. Uon je blízké pojmenování Jana (Janka) s touto podobou je v bulharském folklóru spojována planeta Venuše. U Osetinců, potomků Prabulharům zpřízněných Alanů označuje „aen“ „matka, babička“ [Vаsо Аbаеv - s-1. díl, str. 148]. U dávných Germánů, je Venuše –Freya bohem ze skupiny bohů známých jako Vanir (van – jednotné číslo). Je zjevné, že prabulharský název Uon – Jana pro Venuši má mnoho podobenství mezi názvy dávných národů.

Prabulharské označení Marsu, začínalo s TE je blízké slovům dávných Germánů, kteří nazývali tuto planetu (Tiu, Tiw, Tiwas). Současně nejvyšším bohem předkřesťanských Augitů dávného národa sousedícího s kavkazskými Bulhary byl nazýván Tcha, což je blízké výše zmíněnému označení.

Prabulharský název Merkuru – Kche nemá analogii v jazycích dávných národů, a proto je těžké určit jeho etymologii. Je možná vazba na čečensko-ingušské slovo „kchara“ – středa, tj. třetí den, které pochází ze slova kcho – tři (kchara znamená třetí). Je to podstatné, protože Merkur – Kche řídí středu, třetí den v prabulharském týdnu.

Prabulharské pojmenování Saturnu začínalo slovem SAN nebo SAM, je postaveno blízko dávně indickému názvu Saturnu, SANI a k názvu Saturnu i dávných Germánů, SAM. Z názvu SAM-Saturn pochází dnešní slovo Samstag – německy sobota i Samedi ve francouzštině a dalších latinsky hovořících jazycích.

Existují dva důvody, pro které označení SAN odpovídající sobotě u prabulharů může být vysvětlováno také jako “mír, pokoj, sobota“. Prvním  důvodem je blízkost jazyka Prabulharů se sanskritem kde “шан-šan” znamená „mír, pokoj”. Například jeden z epitetů vrcholného védského boha Šiva je Ankara – „usmiřovatel” nebo „mírotvůrce”, ze základu slov „šan - mír” a „kar – činím, vykonávám”. Druhým důvodem je dávný asyrsko-babylonský původ soboty – šabbat (shabbath), jež bylo převzato Židy a znamená „mír, pokoj”. Toto označení pochází z nejranějších věků asyrského a babylonského kalendáře, kdy bůh planeta Saturn byla hlavní kladným bohem těchto národů a sobota byla dnem klidu, řízená a zasvěcená tímto bohem. Mnohem později se Saturn přeměňuje na boha záporného. Je pravděpodobné, že prabulharský název soboty SAN nesl stejnou sémantiku, která je vložena i v asyrsko-babylonské a pozdějším židovském označení soboty, sabat - “mír, pokoj”. Rozdíl je pouze v tom, že tato sémantika je vyjadřována jiným slovem ze sanskritu nebo původního prabulharského “San” – “pokoj, mír”.

V hlaholici je znak “+” počátečním znakem s fonetickou hodnotou “а”. V dřívějších runových prabulharských nápisech není značka “+” označením písmene ale označením Slunce, jakož i zkosená podoba kříže “Х”. Kromě znaku Slunce, zkoseného kříže “Х” jde o prabulharské písmeno s fonetickou hodnotou „s. V gruzínské misionářské abecedě je křížem "+" označováno písmeno „k, jmenovitě „kan“, se kterou začíná gruzínské jméno Christos – „Kriste. Je jasné, že runový znak “х”  a znak slunce “+” mají kromě grafické blízkosti mezi sebou i zobecněnou funkci u Prabulharů a některých sousedních národů (Gruzínců) – vyjadřovat zvukovou podobu „s“ a nebo „“k“. Z tohoto je možné připustit, že znak “+” je také používán jako runa (písmeno) s fonetickou hodnotou „s.  V tomto případě pojmenování Slunce muselo začínat označením SON. Je to zcela logické, protože SON je blízké názvu Slunce v mnoha evropských jazycích – SUN (angl.), Sonne (německy), Солнце (rusky), Sole (italsky). Ve východo-íránských jazycích označuje slovo Šon „světlo, záblesk“. V jazyce Hindů-Urdů SONA označuje „zlato“, což má blízkou sémantiku se sluncem.  Obecněji, má tento název společné kořeny s dávnými územně blízkými jazyky: Sos (ugaritsky), Sumersky (Huritsky), Semes (starožidovsky),  Sams (arabsky) – Slunce. Z toho pochází i tatarské mužské osobní jméno Sams, označující Slunce. V současném jazyce Hindu-Urdů označuje Sahn-dyah východ slunce, ale také jméno boha.

V bulharštině je sloveso rozednívá se ("да се с`ъмне, с`ъмва се") což znamená - nastává ráno, podobně v dialektu "с`ъмнало" = „je ráno, je vidno, rozednělo se“. Sémantickým základem tohoto slovena – je "съм", které je v souladu s prabulharským SON – Slunce a dá se říci, že pochází z prabulharského jazyka. Existence dvou blízkých sémantických základů - "сон" и "съм" v prabulharském jazyce podporuje existenci nosovek v tomto jazyce o čemž svědčí velký počet příkladů.

V jazyce dnešních Baškordů, u kterých je obsažen silný prabulharský etnický substrát, dědictví z Povolžského Bulharska se sluneční bůh nazývá Sam ray [11], což pravděpodobně pochází ze Som nebo Son (Slunce v prabulharštině). V západoíránském kurdském jazyce Roj má dva významy – Slunce a den. Z tohoto pochází Sam ray, což doslovně znamená „Sluneční bůh“ v jazyce dávných Bulharů. V bulharské národní mytologii je Slunce nazýváno Rajčo [12] a stejně tak i Božko [Архивен фонд на Даскалов, Богомил Христов (1876 - 1944 г.), учител в гр. Трявна.  Окръжен държавен архив – Габрово. № 455/Инвентарен опис № 1. Инвентарни единици № 613-663 Archivní fond Daskalova, Bogomil Christov (1876 - 1944 léta), učitele z města Triavna. Okresní státní archiv – Gabrovo. Č. 455/inventární opis č. 1 Inventární jednotky č.613-663].

Obr. Obr. 2 Porovnání mezi znaky slunce na rosetě z Plisky (1), staročínského hieroglyfu „di“- bůh (2) a varianta staré bulharské abecedy (elbetica-lidový vzor) (3).

 

Je zajímavé, že znak hlavního prabulharského boha – Slunce na rosetě z Plisky nápadně připomíná bulharský etnografický symbol „elbetica“ obr. 2, která je zase podobná staročínskému hieroglyfu „di“ nebo „šan-di“, což znamená „bůh“ [Димитров, Л. История на древнокитайската култура. Наука и изкуство. София, 1966, с. 63]. To pravděpodobně není náhodné a hovoří o přítomnosti kulturních kontaktů v daleké minulosti.

V soudobém jazyce čuvašském označuje slovo "коn" označuje „den“ [Мудрак О. А., Исторические соответствия чувашских и тюркских гласных. Опыт реконструкции и интерпретации, Москва. 1993, с. 69]. Stejně tak z náhrobních kamenů ve Volžském Bulharsku ze 13. století napsaných a arabštině je známo, že slovo “сон” označuje „den“. To také podporuje čtení slova "сон" v prabulharštině označuje slunce. Soudobé ruské (tatarské) prameny tvrdí, že na těchto pomnících je pondělí zapsáno jako „son baš“. „BAŠ“ v místním jazyce označuje hlavu a z toho „son baš“ – „hlavní den, čelní, první“ tj. pondělí. Když vezmeme v úvahu, že v mnoha jazycích shodná slova označují „slunce“ a „den“ dá se předpokládat, že v jazyce volžských Bulharů označuje slovo „son“ – „slunce¨“ ale také „den“. Navíc z těchto nápisů se dá soudit i něco více. Současní tatarští historici se domnívají, že dávní Bulhaři jsou turkitského původu a bez rozmyslu poturčují vše, co má spojitost s kulturou volžských Bulharů. Proto je také možné, že označení „son baš“ na náhrobních kamenech bylo původně „son veš“ a tak došlo k chybnému přečtení a chybnému podání. Pro nás mnohem reálněji zní „son veš“, což doslovně znamená „den Měsíce“ to jest opět pondělí.

Odhalení správnosti výrazu „son veš“ pro pondělí jako správné nám napovídá sestava, ze které dávní Bulhaři seskládali názvy sedmi dnů v týdnu:

Předpokládaný prabulharský název

Význam

Současné pojmenování

Názvy v angličtině

Son veš

Den Měsíce

Pondělí - Понеделник

Monday

Son te

Den Marsu

Úterý - Вторник

Tuesday

Son kche

Den Merkura

Středa - Сряда

Wednesday

Son anišar

Den Jupitera

Čtvrtek - Четвъртък

Thursday

Son uon

Den Venuše

Pátek - Петък

Friday

Son bat

Den Saturna

Sobota - Събота

Saturday

Son

Den (Slunce)

Neděle - Неделя

Sonday

Horní formule pro sestavení názvu týdenní dnů není v podstatě původní. Jejími autory jsou možná Akádci nebo Babylonci. Je v podstatě v souladu se soustavou používanou soudobými národy středo i západo-evropskými (bez Portugalců), jakož i některými východoevropskými národů – Albánců, Rumunů (viz tabulka). Má se za dané, že tato soustava byla do Evropy přinesena Židy a Řeky, ve skutečnosti ti tuto soustavu nepoužívali ani ji nemohli k nám donést. Vzhledem k tomu, že ji Prabulhaři používali, dá se říci, že to byli oni, kteří ji poprvé donesli do Evropy, což je další přínos do evropské kultury.SON. Prabulharské jméno Sondoke je známé i ve variantách Surdika a Sončonka z jednoho nápisu v cyrilici v kostele v Provadii. Obě jména Sondoke (Sončonka) a Durdila mají společný základ Son (Slunce) a Sur, pocházející z ranně-arijského a později indoíránského názvu Slunce – Surija. Jméno předpokládaného bratra panovníka Kubrata – Sambat (Šámbat) má spojitost s názvem sobota. Některé z prabulharských názvů planet-bohů může být zařazeno i dnes do jmenného bulharského seznamu. Například jméno Jana je odvozováno od názvu Uon – Venuše, jméno Vančo (zdrobnělina od Ivana je pronášena jako Vanču jak v Bulharsku i Makedonii) pochází od Měsíce – Vanču, Jankul ze jména Jupitera – Anišera, Coňa (Conju – Zlatan) od jména Slunce - Son.ách Surdika a Sončonka z jednoho nápisu v cyrilici v kostele v Provadii. Obě jména Sondoke (Sončonka) a Durdila mají společný základ Son (Slunce) a Sur, pocházející z ranně-arijského a později indoíránského názvu Slunce – Surija. Jméno předpokládaného bratra panovníka Kubrata – Sambat (Šámbat) má spojitost s názvem sobota. Některé z prabulharských názvů planet-bohů může být zařazeno i dnes do jmenného bulharského seznamu. Například jméno Jana je odvozováno od názvu Uon – Venuše, jméno Vančo (zdrobnělina od Ivana je pronášena jako Vanču jak v Bulharsku i Makedonii) pochází od Měsíce – Vanču, Jankul ze jména Jupitera – Anišera, Coňa (Conju – Zlatan) od jména Slunce - Son.anču, Jankul ze jména Jupitera – Anišera, Coňa (Conju – Zlatan) od jména Slunce - Son.

Ve stati je představeno zkoumání prabulharských názvů pohyblivých nebeských těles, světel-bohů, podle runových nápisů vyznačených na bronzové rosetě z Plisky a jednoho z ranně křesťanských nápisů ze solných dolů v obci Besarab – Severní Dobrudže. Přečtení runových znaků na rosetě z Plisky je podepřen mnoha názvy planet národů blízkých a příbuzných s Prabulhary. S pomocí nalezených názvů planet-bohů je přečten jeden úplný runový nápis z ranně křesťanského období. Tyto výsledky ukazují, že před pokřtěním a uplatněním písemných soustav hlaholice a cyrilice měli ranní Bulhaři svou písemnost, založenou na základě tzv. alansko-kasožských runových znaků.

 

Literatura:

1. Vaklinov, S. Ein Denkmal Runischen Schrifttums Pliskas, In: STUDIA IN HONOREM VESELIN BESEVLIEV, Sofia, 1978, pp. 245-254

2. Бешевлиев, В. Прабългарски епиграфски паметници, София, 1981, стр. 23

3. Бейков, М. Математическите познания на българите през VII XIV век. Из-во Слово, Велико Търново, 2004

4. Алексиев – Хофард, А. Изгубените кодове на древните българи. Изд. Тангра  Танакра. София. 2001, стр. 251

5. Добрев, П. Да изтръгнеш слово от камъка. За какво разказват свещените надписи на езика на Аспарух. ИК Галик, 2002

6. Ал Бируни. Книга, содержащая разъяснение принадлежащих индийцам учений, приемлемых разумом или отвергаемых. (1030 г.). Перевод А. Халидова и Ю. Завадовского. Комментарии В. Эрмана, А. Халидова и Д. Куталёва. Редакция Д. Куталёва

7. Добрев, П. Каменната книга на прабългарите, Изд. къща Проксима, София, 1992

8. Oвчаров, Д. Отново за бронзовата седмолъчна розета от Плиска. Старобългаристика, София, 1995, N 4, стр.. 114- 115

9. Мифы народов мира. Энциклопедия. Гл. ред. Токарев С. А. Том 2, К-Я. Изд. Советская Энциклопедия. 1982. Москва. Стр. 454.

10. Иванов, И.Т. По пътя на българския етноним. Алфамаркет. Стара Загора. 2005

11. Салават Галлямов. Санскрит и Башкурдский язык. Москва - Санкт-Петербург, Институт Курдистана и Передней Азии, 2003.

12. Българска митология. Енцикопедичен речник. Съставител Анани Стойчев. Издателска група 7М + Логис. 1994. София, стр. 335.

13. Beschevliev, V. Beobachtungen uber die protobulgarischen Runeninschriften bei Basarab. Известия на народния музей Варна. XIII, 1977

 

Prabulharské a alanské runové znaky (ze 3. a 4. století)

Runové znaky ze starého Velkého Bulharska přečtené G.Turčaninovem a dvojité spojité znaky diftongy (podle P. Dobreva)

Poznámka:

Kromě fonetických znaků jsou tato a mnoha dalších podobných runových znaků využívány i jako rodové značky, náboženské a ochranné symboly a možná i jako číslice. Jejich používání, s cílem číst staré fráze a slova je nutno brát s rezervou a číst je s rozvahou.

Rezume:

Je předložen nový pokus přečíst runové znaky na rosetě z Plisky ze kterých jsou hodnověrné dokládají názvy planet-bohů v jazyce Prabulharů. Jsou to ANIŠAR (Jupiter), UON (Venuše), SAN (Saturn), TE (Mars), SON (Slunce), VEŠ (Měsíc), a KCHE (Merkur). Názvy ANIŠAR a UON jsou zcela v souladu se známými jmény bulharského folkloru, Jankul pro Jupitera a Jana pro Venuši. Dávné názvy Jupitera u Poláků (Yęsza – Jenša) a Albánců (Enjte) jsou velmi blízká označení Anišer a byla pravděpodobně převzata od prabulharů. Prabulharské ANIŠAR je v souladu s akádským a asyrským názvem boha hromů Anšar. Tři z prabulharských názvů jsou zcela v souladu s odpovídajícími názvy ze starogermánské a latinské mytologie, SAN – Sam pro Saturna, TE - Tiu pro Mars a UON – Venus, Van pro Venuši. Prabulharské názvy Slunce, SON je blízké většině označením v dávných evropských jazycích (Сонце, Sun, Sonne, Sole, Solei). Je překládán nový způsob přečtení ranně křesťanského bulharského nápisu nalezeného u obce Besarab – Severní Dobrudža, ze kterého se odkrývají shodné prabulharské názvy. Nápis je možné číst: UONČU (Měsíc), SON (Slunce), ANSIR (Jupiter), UON (Venuše) a další jsou řízeny Ježíšem Kristem.

 

INVESTIGATION ON THE PROTOBULGARIAN APPELATIONS OF PLANETARY DEITIES ACCORDING TO THE PLISKA ROSETTE AND MURFATLAR INSCRIPTIONS - Ivan Tanev Ivanov

 

SUMMARY. New deciphering of the runic sings on the rosette found in Pliska, Bulgaria, is conducted obtaining reliable pronounciations of the protobulgarian names of seven planets-luminaries. The latter are ANISHAR (Jupiter), UON(Venus), SAN (Saturn), TE (Mars), SON (Sun), VESH (Moon) and KHE (Mercury). The names ANISHAR and UON closely match the popular appellations of Jupiter, Yankul, and Venus, Yana, in traditional bulgarian folklor. The ancient denomination for Jupiter of Poles, Yęsza – Yensha and Albanians, Enjte, are very close to ANISHAR and cold have been borrowed from the protobulgarians. The protobulgarian ANISHAR resemble the name ANSHAR of the ancient accadian and asyrian principle god of thunders. Three of the deciphered protobulgarian names of planets closely match the respondent appellations in ancient German and Latin mythology; SAN – Sam for Saturn, TE – Tiu for Mars and UON – Venus, Van for Venus. The protobulgarian denomination of Sun, SON, is similar to that in many european languages (Sun, Sonne,Солнце). In a new deciphering of the medieval bulgarian inscription from the village of Basarab, North Dobrudzha, Romania, the same protobulgarian appellations of planets-deities are found. The insciption now reads: UONCHU-Moon, SON-Sun, ANSIR-Jupiter, UON-Venus, etc are ruled by Jesus Christ.

 

Stať byla předložena na vědecké konferenci „Bulharská státnost v Evropě na konci 20. století“, Sofia, aula Sofijské university, 18. – 20. března roku 2005

 

V originále:

Иван Танев Иванов. Изследване върху прабългарските названия на планетите-богове съгласно розетата от Плиска. Епохи, историческо списание - Велико Търново. Година XIV, 2006, бр. 1-2, с. 225-234

 

Иван Танев Иванов. Изследване върху прабългарските названия на планетите-богове съгласно розетата от Плиска и раннохристиянски надпис от Северна Добруджа. Списание Анали, 2007, бр. 1-3, с. 104-110

 

Иван Танев Иванов. Нов прочит на руните по бронзовата седмолъчна розета от Плиска. Списание Авитохол, 2008, бр. 28, с. 46-49

 

Přeložil:

N. Nikolov

25.02.2010