Středověké bulharské Pompee

www.bnr.bg    

 porovnej u zdroje     http://www.bulgarile.narod.ru/arheologia/zolotorevo.htm

Procházka stoletími ve Volžské Bulharsku a pevnosti nedaleko města Penza, Bulharský národní rozhlas, pořad „Horizont" 23.4.2004

Procházku tisíciletou historií nám nabízí náš korespondent v Moskvě Čavdar Stefanov. Jeho reportáž je z měsíc trvající unikátní výstavy pořádané v Ruském federálním archivu v Moskvě, zasvěcené tisícímu výročí města Kazaně (r. 2005), dnešní hlavní město Republiky Tatarstan. Ruský prezident Vladimír Putin uctil návrh vedení republiky a převzal záštitu nad oslavami. Expozice vypráví mezi jiným o věkovitém pokřivení a zamlčování faktů, jakým je i to že město Kazaň bylo založeno Bulhary a po dlouhá léta bylo hlavním městem Velkého Volžského Bulharska.

Ve stejné době kdy se na Balkáně sílí a upevňuje své pozice křesťanské Bulharsko, které později přes Konstantinopol je přeneseno na Rus, v té době na prostorách kolem Volhy existoval mohutný bulharský stát, který přijal islám. Tato událost proběhla roku 922, kdy k tomuto účelu přijela z Bagdádu speciální mise. Jsem velice vzdálen jakýmkoliv konjunkturální či aktuálním náhledům s místem na kterém se nyní nacházím. Volžské Bulharsko získává moc kontrolovat strategické cesty z Evropy a Pobaltí směrem na Astracháň a dále na východ. O ochraně trhů hovoří expozice, Bulhaři zde vytvořili opevnění a strážní místa na rozlehlých územích. Nedávno se zjistilo, že jejich stát se rozpad ve 14. století, kdy bylo hlavní město Kazaň později pokořeno Ivanem Hrozným, říká se zde o roli území v Ruské impériu a o ustavené Kazaňské gubernii a jejích životě tam do 19. století.

To všechno začalo výkladem o bulharském městě Bolgar – prvním bulharském hlavním městě. Po obdobích vzestupu a úpadku je hlavní město Povolžského Bulharska přeneseno do Kazaně. Není sporu o přesném datu vzniku osídleného místa jde více či méně o dohodu mezi historiky. Deset věků existence Kazaně dokazují archeologické vykopávky z posledních let na území Kazaňského Kremlu. Bylo zde nalezeno staré osídlení o čemž svědčí vystavená, typická „obecně bulharská keramika“. Peníze přísluší obchodu a po těžkých dohadech je na prvním místě nalezená mince s datumovou ražbou. V Tatarstáně byla považována za bezcennou, proto na výstavu zaslali odlitou kopii. Jedná se o denár knížete Václava z Prahy z let 929-930 s ražbou kříže uprostřed. Souběžně vedle leží darchema východního muslimského vládce té doby. Je zde i malá drobná mince, kterou obchodníci využívali při směně. Tyto nálezy jsou z doby před přeměnou Kazaně v hlavní město.

Mezi zajímavými pozdější exponáty jsou i takové, které by mnoho lidí přijalo i dnes. Kdo by si nepřál stát se například „tarchanem" vojevůdcem. To jsou lidé vybavení speciálním potvrzením. Jedno z nich bylo vydáno chánem Sahib-Girem šejchem Achmadem jeho blízkému. Držitel listu je osvobozen od státních daní a soudního přezkumu – toto hlásá vysoký dokument, zajišťující neuvěřitelná privilegia. Je zde ukázán i zajímavý svitek z dynastie Gireu. Filosof se zamýšlí o lidském bytí, obsah svitku s poémou je z roku 1375 o besedě proroka Isi s lebkou kdysi mocného vládce nad pomíjivostí lidského bytí. Známý to motiv? Během 16. století Kazaňský chanát se přeměnit o opravdového vládce na Volze, jak jej popisují kroniky evropských diplomatických zástupců.

Ještě jedna zajímavost z roku 1428 – dopis panovníka chána Ulug Mohameda k tureckému sultánovi Muratu II. O nutnosti obrody diplomatických a ekonomických vztahů mezi oběma státy. Jsou zde i dokumenty o pochodech Ivana Hrozného k ovládnutí Kazaně. A jeden dovětek – na počet vítězství byl postaven velkolepý moskevský chrám známý jako „chrám Vasilije Blaženého" na Rudém náměstí v Moskvě, ruský car získává i titul car Bulharů.

Z ruských imperátorů odkrývá Kazaň Petr I. Osobně si prohlíží město při jeho perské expedici roku 1722. Z jeho příkazu je založena Kazaňská gubernie a přikazuje gubernátorovi zahájit obnovovací práce v prvním hlavním městě Bolgaru, kde jsou dodnes unikátní stavby. Současné vysvětlení – oblast je již několik let prohlášena za historickou rezervaci a objekt velkého turistického zájmu.

Nejslavnější návštěvou Kazaně byla císařovna Kateřina Veliká se 300 povozy a speciálně postavenými galérami. Na výstavě byl ukázán její rukou psaný originál pochvalného dopisu „O bulharských pochvalách“. Je nadšena uměním bulharských řemeslníků, obchodním duchem, který otevřel trhy ve Švédsku, Holandsku až v Arábii, Persii, Indii. Císařovna byla očarována darovanými dávnými bulharskými šperky. Kazaňští šperkaři byli slaveni jako nepřekonatelní mistři ve zpracování zlata. To dokazuje mnoho předmětů včetně velkolepých přezek na opasky z 18. století. Dojmy z exkurze Kateřiny Veliké jsou zachyceny v jejím dopise francouzskému spisovateli Voltérovi, který byl také v expozici.

Výstava byla sestavena vedoucími republikových a federálními ruskými muzei. Ta se stala úvodem velkých oslav 1000 výročí založení Kazaně. Bulharské začátky jsou důvodem velkého zájmu i u nás. Ne pro oslavování historické veličiny spíše pro odhalení a poznání nových zapomenutým, zamlčovaných faktů bulharského rodu.

Středověké bulharské Pompee

Bulharský národní rozhlas, program „Horizont“ 8.8.2004

Město Pemza vzdálené 650 km od Moskvy je střediskem stejnojmenné oblasti Ruska. 30 km od tohoto města se náš korespondent v Moskvě Čavdar Stefanov účastní archeologických vykopávek velké bulharské pevnosti, postavené před deseti věky. Dnes je místo nazýváno Zolotarevské sídliště podle nedaleké obce. Pevnost je opředena mystikou a záhadami ochraňovala mezinárodní obchodní cestu z města Bolgar, Povolžské Bulharsko směrem na Kijev. Byla zničena při nájezdů Mongolů Batije /Vatece viz. předešlý překlad článku O tatarském jhu/ kolem roku 1237 a půda sedm století chránila vše tak, jak se stalo ve strašlivý den vypálení města.

S vedoucím vykopávek, profesorem Pemzské pedagogické university Genadijem Běloribkinem stojím na široké louce. Kde je město rozčarovaně se ptám? „Stojíme přímo na něm“ odpovídá mi. „Záměrně jsme vozem zůstali stranou, před 7 lety kdy jsme sem přijeli právě sem, prorazili jsme pneumatiku. Ukázalo se příčinou byl železný ježek, které ve stovkách byli poházeny v předpolí pevnosti v boji proti jízdě.“

Vyrážím směrem k lesu a zastavuji před propastí – na druhé straně více jak třiceti metrové průrvě jsou vidět ochranné valy. Tudy se vchází do samotného města, ke kterému vede strmá cestička. „Tam na břehu říčky jsme nalezly narychlo zakopaný stříbrný poklad“, ukazuje profesor. Ze dvou stran je pevnost obstoupena příkopy, na straně třetí mocnými valy. Nad nimi navíc trčely čtyřmetrové dřevěné kůly, formující pevnostní stěnu zároveň s obrannými věžemi.

Od hlavní brány kdysi vedla obchodní cesta směrem na Kijev a do Evropy, dále do Indie, Číny a Iránu. To ukazují různorodé nálezy – unikátní íránský pás, jaký se ani Iránu dnes nenajde. Několik zrcadel z Číny. Mince z Asie a Evropy, předměty z Kijeva, ruských knížectví, přirozeně nejvíce je bulharských nálezů – hliněné a kovové nádoby. Nejvíce mě zaujal kovový kotel se zachovaným řetězem nad ohniště – mám pocit jenom jej zavěsit nad oheň a bude plnit svůj úkol. Dvoulitrová kovová číše rozšířená ve Volžské Bulharsku, připomíná pivní pohár. Charakteristické pro Bulhary v těchto oblastech jsou jejich zámky. Nalezeny byly desítky a to originální místní výrobky od těch největších na vrata až po maličké, které vypadají jako bižutérie a vypadají tak soudobě, že člověk nevěří očím svým.

Lidé v pevnosti žili ze široka a bohatě. Ukazují to předměty, široké cesty, dřevěné stavby se stěnami s výpletem a hliněnou mazanicí. Ukazují na to i plné sýpky z poslední sklizně uložené měsíc před zkázou města. Odkryty byly kovové předměty, dokonce pluh na kolech. „U valu jsme nalezli sýpku, kde jsme nalezli několik pytlů ohořelého obilí – pšenice, žito, ječmen, proso, hrách", vypráví profesor Běloribkin. „Poslední sklizeň před zánikem města. Zřídka se nachází takové množství zrna v historické památce. Mohu předpokládat, že obhájci vytvořili veliké zásoby a připravovali se na dlouhodobé obléhání. Město však zahynulo náhle po dvou třech dnech obléhání. Profesor Běloribkin vysvětluje: "Během celého roku 1236 válčí Mongolové ve Volžském Bulharsku to umožnilo městu důkladně se připravit, shromáždit vojska z celé oblasti. Nálezy ukazují, že město hájili i Kumáni, Mordvini, dokonce i vojáci z národů sousedících s Ruskem. Ochránců města bylo mezi 3000-4000 bojovníků, na tu dobu veliká armáda. Útočníků bylo k 10 tisícům. Jistě to byla jedna z armád Batije. V té době překračovala jeho armáda řeku Volhu po brodu v nedalekém sousedství – toto město bylo klíčové a stálo v cestě vojskům, která jej musela převzít aby mohla pokračovat v útoku na ruská knížectví."

O prudkém útoku hovoří nalezené zbraně – profesor Běloribkin předpokládá, že není na světě místo, kde by bylo zachováno tolik zbraní po jedné kruté bitvě. Pro srovnání ukazuje statistiku: „Nedávno byl vydán katalog dosud nalezených střel ve Volžské Bulharsku na území sousedního Tatarstánu, zde jich figuruje pouze 900. Na tomto místě místě je více jak 2 tisíce střel. Prozkoumáno je sotva 1% objektu – pevnost má přibližně 4 hektary, zároveň se třemi předhradími se plocha zvětšuje na 13 hektarů. Pro srovnání na místě známém jako Kulikovská bitva byla nalezena desetina předmětů, svědčící o bojové srážce a ani jedna lidská kost. Zde je posbíráno několik set předmětů – šavle, zbytky brnění, drátěné košile, zbytky výstroje a ohromné množství koňských postrojů. Lidské ostatky jsou nacházeny na každém místě, na pevnostním valu, poblíže obydlí, po ulicích v domech. Zde jsme nalezli dům ve kterém byla zabita celá rodina úderem palcátu. Mongolové zabíjeli všechny obyvatele pouze těch měst, která kladla odpor.

Vykopávky přinášejí novinky – několik set předmětů je charakteristické pro Askizskou kulturu, která se rozvíjela ze vzdálenosti vzdálených 2500 tisíc kilometrů pohoří Altaj, Pamír. Někdy v průběhu 9. století sem přišla a usadila se velká skupina lidí z této oblasti. „Podle nalezeného můžeme soudit, že se zabývali bojovou činností“, vypráví prof. Běloribkin. Ochraňovali karavany, udržovali pořádek, účastnili se válek. Nalezli jsme mnoho předmětů z výzbroje a koňských postrojů. Pokud na Altaji používali předměty postříbřené v Zolotarevské pevnosti jsou již jejich předměty pozlacené. Brnění, oděvy, šňůry galanterie, všude kde bylo možné něco zkrášlit bylo vyzdobeno drahými kovy. Nalezli jsme dokonce dvě zlaté střely, očividně z prestižních důvodů. Jejich předměty jsou mimořádně krásné. Před těmito nálezy jsme ani nepředpokládali, že by lidé uskutečňovali takové přechody pohoří Altaj a že v průběhu století se přicházeli byť v menších oddělených skupinách.

A místní řemeslníci měli za úkol vyrábět ve velkých masách jinak drahé vzory, jako originální výzdobu, protože byla ze zlata nebo stříbra. Například velmi charakteristické jsou lité bulharské ženské ozdoby ve tvaru žaludu. Místní mistři vytvářeli četné kopie z kovových směsí. Zhotovovali kopí z tenkého stříbrného plechu – nalezeny byli hromady matric. V nich byli lisovány plechy ke získání polosféry, které po spájení zobrazují žalud. Ale plechy byly velmi tenké a často se kroutily. Proto započali dovnitř nalévat včelí vosk, aby se nedeformovali a více vážili. Obchod …. Tato falza se razili v masách a byli známé po celé mnoho tisíc kilometrů dlouhé cestě. Podobná kopí mají i ruskou a mordvinskou výzdobu – takto se to používalo masově.

Výzdoba byla pro konkrétní skupiny lidí například je zde mnoho ruských křížů, také zhotovovaných z laciných kovů. Nutné vysvětlení – ne jenom historie ruské říše i pozdější, sovětská historická věda volžské Bulhary vědomě přehlížejí. Důvodem je, že se stali šiřiteli islámu v ruských zemích. Při obhajobě svých zájmů přijalo Volžské Bulharsko roku 922 islám. K tomuto úkolu se přijela početná mise z Bagdádu, která zasvěcuje nevěřící na pravou víru. Východ měl na mimořádný vliv na Volžské Bulharsko dokonce měrné jednotky a váhy jsou přebírány z Iráku. V závěru – profesor Genadij Beloribkin uvažuje o možnosti obnovit pevnost jako historický komplex. V sousední obci Zolotarevo již získali objekt pro muzejní expozici. Existuje projekt na několik let obnovit osídlení, kdy na počátku budou obnoveny dřevěné stěny na valech – využije se materiál z lesa, který dosud pevnost skrývá, který mají povoleno vykácet. Zda bude uskutečněn projekt, aby se místo stalo turistickým lákadlem? Dobrou předzvěstí je, že v posledním výkopu letní sezóny je na denní světlo před mýma očima mimořádně zachovalá sekera, tak dobře zachovalá, že se přímo nabízí pro zahájení prácí v lese již dnes.

Translated by NBN 2005.12.12.