Novae - zapomenuté hlavní město Gótů

Období stěhování  národů vnáší rozvrat do vývoje antického světa. Během několika věků se mapa Evropy zcela proměňuje, objevují se nové národy a mnoho početných národů a plemen mizí. Jedním z nových národů jsou Gótové. V průběhu desetiletí je Novae centrem gótských fedeorátů v Římské říši. Jako základní hraniční místo říše na severovýchodě je Novae svědkem Velkého stěhování národů a střetů mezi německými národy, skytskými národy, Slovany a Římem a později Byzancí.

První gótské útoky na Mízie jsou z 1. poloviny 3. stol. V letech 250-251 gótský vůdce Kniva proniká do balkánských provincií, ovládne hlavní město provincie Trákie Filipopolis a rozbíjí vojska Decia, který se stává prvním zabitým římským císařem v boji. V dobách prvního pochodu i přes obklíčení Novae vojsky Kniva se pevnost úspěšně brání a nepadá do rukou Gótů. V následujících desetiletích následuje několik gótských útoků do Mízie. Roku 376 dostávají status fedeoratů a souhlas usídlit se na hranicích Římské říše přímo od císaře Valenta. Tito stejní fedeoráti organizují několikrát vzpoury a během dlouhého období se stávají plnoprávnými správci provincií Mízie, Trákie, Heminontu a Makedonie.

Nejúspěšnějším vůdcem takových vzpour je Alarich I. Byl vyzdvižen tráckými Góty a jinými germánskými národy za krále, roku 410 ovládl poprvé srdce antického světa Řím. Od poloviny 4. století se Gótové- křesťané osidlují v Dolní Mízii po tom co dochází k vyhánění křesťanů z původních gótských území na sever do Dunaje. Jejich biskup a vůdce Vulfin, vytváří gótskou abecedu a překládá poprvé Svaté písmo do gótského jazyka. Vulfin je misionář a křtí nejenom Góty ale i jiné obyvatele na tomto území, účastní se několika vše církevních sněmů a je jedním z významných podporovatelů arianství. Mízijští Gótové jsou první pokřtění představitelé germánských plemen a vytvářejí půdu pro pokřtění i dalších germánských národů – Gepidů, Vandalů a Rugů.


Východní Gótové se objevují na území Římské říše v 5. stol., kdy pod nátlakem Hunů překračují řeku Dunaj. V balkánských provinciích se rozmísťuje kompaktní obyvatelstvo východních Gótů, kteří se zde připojili ke svým západním bratřím, kteří jsou zde rozmístěni již jedno, dvě století. V roce 456 formují Gótové království v Panonii, sjednocují bývalé hunské východní a západní Góty po vládou Tjudemira. Kolem roku 473 Gótové z Panonie přesidlují do Makedonie, kde na místě zesnulého Tjudemira vybírají jeho syna Teodoricha, později známého jako Teodoricha Velikého, za svého vůdce. Ten vede své lidi směrem k Dolní Mízii a vytváří pokus o založení království v letech 474-476. Z důvodu příznivého strategického umístění vybírá Teodorich Novae za svou rezidenci gótského krále v období 476-488 po Kristu. Roku 483 je Teodorich uznán za armádního generála a patricie císařem Zenonem a v následujícím roce je vybrán za konsula a je mu darována Podunajská Dacie a části Dolní Mízie.   

V Novae vede Teodorich jednání s Konstantinopolí, dosahuje smluvní dohody,  pokud zvítězí nad Odoakrem, který v té době opanoval Řím a přesídlí do Říma a bude uznán za císaře. Roku 488 tak začíná znamenitý Teodorichův pochod na Řím, který dovršil pád Západní římské říše a dostal ji pod nadvládu východo-gótského panovníka. Gótové otřásli základy Římské říše a zapisují se do světových dějin pod rozvážnou a moudrou vládou Teodoricha Velikého, jak jej hodnotí celá řada badatelů, jako světlí paprsek v temném středověku. V průběhu jednoho věku se Ravena stala novým gótsko-italským státem, jako nejvýznamnější království Gótů.

Dějiny vděčí Teodorichovi za legendární Vulfinovu bibli, významný památník gótské písemnosti – nejstarší německé písemnosti a křesťanství německých národů. Vulfinova bible (Codex Argenteus) je dnes uložen v Upsale (Švédsku), je kopií překladu gótského biskupa z doby gótského království v Raveně a je příkladem rodné řeči Gótů, přetvořené v purpurových stránkách se zlatým a stříbrným písmem. Velikost gótského panovníka svědčí o faktu, že Teodorech je prototypem Ditricha von Bern ze starogermánského eposu „Píseň o Nibelunzích“. Ditrich je jedním z nejsmělejších rytířů ságy, spolu s Hildebrandem, Walthariusem (Waltrem), Guntherem a Hágenem.

 

O Novae * * *  Dějiny ve zkratce

Ovládnutí tráckých území, které probíhalo v období let 29-28 před Kristem,  pochody prokonsula Marka Lucinia Crase do provincií Makedonie a Achae se staly postupným a trvalým procesem, který byl dovršen vytvořením dvou nových provincií: Mízie roku 15 po Kristu severně od pohoří Stará Planina a Trákie roku 45 po Kristu jižně od tohoto pohoří. K udržení klidu a udržení nově obsazených území proti výpadům barbarských národů je na jižním břehu řeky Dunaje vybudována obraná soustava, která zahrnuje velké i menší opevněné tábory ve kterých jsou umístěny celé legie (5-6 tisíc vojáků), jejich části nebo podpůrné jednotky (500-1000 vojáků).

Takovým místem je i Novae, umístěné 2 km východně od města Svištov, kde se kolem roku 45 po Kristu nacházela 8. Augustova legie.

Větší část dějin místa Novae je od roku 69 do konce antiky spojena s přítomností 1. Italské legie.

Účastní se četných bitev a válek nejdůležitější byli ty k ovládnutí Dácie (dnešního Rumunska) za císaře Trajána a její pochody na východ směrem k panovníkům rodu Severů. 

Novae je zmiňována v mnoha antických a středověkých pramenech. Některé z vyobrazených scén jsou i na Trajánově sloupu v Římě a mohou být spojovány s ním.

Pevnost má důležitý význam pro obranu Římské hranice v dobách barbarských útoků na Balkán v letech 249-275. Archeologické údaje svědčí, že pevnost nebyla převzata Góty roku 250 ale její okolí je zpustošené a hroby znevážené.

Útoky pokračují i v následujících dvou desetiletích s mnohými rušivými následky. Tyto jsou ukončeny až po vytlačení Gótů roku 271 a dalších útočníků Korpů z roku 273 severně od Dunaje císařem Aurelianem.

Změny v plánování a výstavbě starého vojenského tábora začínají již v dobách císařů Aureliána a Proba (80-tá  léta 3. století). Objevují se nové ulice, stavby, dílny a později i křesťanské kultovní stavby, což dokazuje, že bezesporu ztrácí svůj čistě vojenský význam a postupně se mění v pevnostní město a biskupské centrum.

Pevnost je citelně poškozena po roce 375, což může být spojeno s návratem západogótských vojsk od bitvy u Adrianopole (378 r.), kdy jsou dvě třetiny východní římské armády zničeny a císař Valent zde zahynul. O tom svědčí stopy poškození některých staveb. Mnohem strašnější a osudovější jsou útoky Hunů v letech 424-427 a roku 447 po těchto útocích je pevnost vypálena a zničena.

Důležitým momentem v historickém rozvoji místa Novae je gótská přítomnost v městě na konci V. století. Po rozpadu Hunského svazku východní Gótové získávají samostatnost a začínají napadat oblasti Východní římské říše. Část z nich v čele s Teodorichem Amalem (známý později jako Teodorich Veliký), je umístěna roku 476 na územích dnešního severního Bulharska a jejich vůdce se stává „náčelníkem vojsk u dvora“. V době 476-488 je Novae rezidencí Teodoricha a centrem osídlení východních Gótů. Archeologické vykopávky svědčí o obnově města po útocích Hunů a intenzivní výstavbě křesťanských basilik s širokými baptisteriemi pro pokřtění velkého množství lidí. To je možné to spojovat s přijetím křesťanství u východních Gótů o čemž svědčí i odhalená křesťanská nekropole blízko západní brány města, jak ukazují hrobové nálezy, jedná se o nesporně gótské.

Inventář není rozsáhlý co do rozsahu je však bohatý na zlaté předměty – čtyři figury a hřeben. Je důležité poznamenat, že Gótové silně ovlivnili proces christianizace obyvatelstva na jejich ovládaném území, což nalézá svůj odraz v zesílené stavební činnosti kostelů a to i po odchodu jejich značné části do Itálie. Dosud bylo ve městě nalezeno 8 bazilik z 5. a 6. století, jedna z nich je postavena na již zmiňované nekropoli. Ochránce a světec města Novae je z té doby sv. Lupus (latinsky vlk). Z důvodu shody se jménem prvního biskupa a překladatele Bible do gótského jazyka – Vulfina (z gótštiny – vlčka), se nevylučuje jejich pravděpodobné ztotožnění.

Následující vlna nových osídlenců ze severu a východu (Avaři a Slované) se stává pro Novae fatální. Poslední písemná zpráva o tomto místě je datována z počátku VII. století v souvislosti s pochody byzantinců proti výše zmíněným národům. V době kdy bulharský kán Asparuch vítězí nad byzantinskou armádou usidluje se v dnešním severovýchodním Bulharsku je již celý Balkánský poloostrov ovládnutý Slovany, z nichž část se roku 681 včleňuje do nově vytvořeného Bulharského státu.

Jméno Novae se znovu objevuje v církevních dokumentech z 9. a 10. stol.,  které nás bezesporu vrací do jeho mladší minulosti sídla biskupa. Nezávisle na historických změnách, zde život pokračuje. Na antických ruinách vyrůstají stavby z hlíny a cihel. Jsou to pozůstatky bulharského sídliště o čemž svědčí hrobové nálezy z 10. století v rozvalinách staré vojenské nemocnice. Toto osídlení je archeologicky doloženo z období Druhého bulharského státu 12.- 14. století. Novae je zmiňováno v dalších stoletích v některých spisech a mapách západních a tureckých cestovatelů. Ve východní části ranně-byzantského města proběhlo i úspěšné přeskupení osvobozeneckých ruských vojsk v době války v letech 1877-1878.

  

Archeologický park „Novae“

Systematické archeologické zkoumání započalo v Novae roku 1960 výpravami Archeologického ústavu a muzea při Bulharské akademii věd a Varšavské university (z Polska). Od roku 1970 se k nim připojují expedice z University z Poznani (Polsko). V odkryvech se podílejí i zástupci muzeí ve Svištově a Velikém Trnově.

Opevnění má pravoúhlý tvar o rozměrech 494 (495) x 365 m, což činí 18,03 (nebo 17,7) hektaru. Zpočátku je ohrazeno zemním valem příkopem. Val má šířku základy 4 m, výšku 2 m je stavěn cihlami. Ve stavbě valu jsou rozmístěny dřevěné věže ve vzdálenostech 41 m od sebe.

V předvečer válek s císaře Trajána s Dáky byla dovršena přeměna pevnostní zdi v kamennou. Následující etapy kamenné výstavby jsou doloženy po gótské záboru v polovině 3. století a ve 4. až 6. století, kdy je pevnost rozšířena o dalších 10 hektarů na východ.

V době vykopávek jsou odhaleny nejvýznačnější kamenné stavby pevnosti legie a pozdně antického města.

Štáb legie (principia) je postaven na konci 1. a na počátku 2. století po Kristu. Skládá se z monumentální brány (droma), vnitřního dvoru (forum militaris), příčné stavby (basilica principiorum) a souběžných staveb určených pro administrativní a další účely. Zde se nachází i svatyně legionářských praporů (aedes principiorum).

Severně od štábu jsou rozmístěna ubytování vyšších důstojníků legie – tribunů. Zcela odkryté je zatím jenom jedno z nich. Připomíná velkou městskou vilu, postavenou v typickém vojenském slohu, se shodnými co do velikosti místnostmi uskupené kolem vnitřního dvoru. Některé mají reprezentační účel jiné ryze pracovní a ostatní hospodářské a hygienické účely. Celková plocha je kolem 1600 m2. Prvopočáteční stavby je z konce 1. stol. po Kristu s řadou přeměn existuje do 4. století, kdy je zasypána a na jejím místě je postavena nová stavba celospolečenského významu.  Na konci 5. století a na počátku 6. století jsou zde postupně postaveny dvě basiliky.

V posledních letech 1. stol. po Kristu v předvečer válek císaře Trajána s Dáky je severně od sídliště tribunu po snesení prvních lázní legie postavena vojenská nemocnice (valetudinarium). Vnější rozměry stavby jsou  81, 90 x 72, 90 m. Podle prostého plánu jde o polyfunkční stavbu. Kolem velkého vnitřního dvora s branami jsou rozmístěny dvě rady staveb rozdělené chodbou. Ve kterých je možné rozmístit 4-6 pacientů, možný rozsah příjmu pacientů je kolem 300 osob. Pro pohodlí je v severozápadním rohu postavena toaleta (latrina).

Přímo uprostřed dvora se nachází svatyně Asclepia a Hýgie. Je to jedna z největších (6000m2) zachovaných nemocnic, odhalených na území Římské říše.

Západně od Principie pod pozůstatky rozsáhlé basiliky byli odhaleny legionářské lázně z počátku 2. stol. po Kristu. Jsou vybaveny tradičními místnostmi šaten, teplé, chladné a studené koupele, teplé a studené bazény, tělocvična (palestra) a samostatné zásobování vodou (aqveduct).

Rozměry (kolem 7000 m2), architektonický plán a bohatá výzdoba lázní v Novae, převyšuje obecně přijaté standardy pro podobné legionářské stavby, je možné to vysvětlit jedině darem císaře Trajána jako výraz díků vojákům 1. Italské legie za jejich odolnost a smělost při pokořování Dácie.

Mimo pevnost, poblíže západní brány je dnes odkrývána typická městská vila ale jde o stavbu s neznámým využitím. Po dlouhou dobu byla považována za rezidenci (pretorium) velitele posádky (legatus legionis). Posledně odhalené nápisy – vojenské, civilní i náboženské, svědčí o tom, že to byla rezidence pro dočasně ubytované vysoce postavené osoby navštěvující legie.

Z doby, kdy se stará legionářská pevnost definitivně mění na ranně byzantské město (5.-6. století) je zde doložen velkolepý biskupský komplex, který se skládá z velké a malé basiliky, obytné domy s velkolepou lázní a významnou svými rozměry budovou, určenou pro vítání návštěvníků místního Sv. Lupuse a pro ukládání církevních předmětů, potravin a pro bohoslužby. Západně od vchodu do basiliky je odhaleno baptisterium ve výrazné architektonické podobě, spojené s pokřtěním Gótů Teodoricha Velikého, jemuž patřilo Novae jako hlavní město na konci 5. století.

Kde se nachází Svištov

 

Svištov 27-29.06/2008

 

Překlad : NBN 18.6.2008