Mýtus o pravlasti, rasovém původu, bydlení a kultuře dávných Bulharů.

Božidar Dimitrov,

ministr bez potfeje, pro záležitosti Bulharů v zahraničí

ředitel bulharského Národního muzea v Sofii

 

Pátek 9. října 2009

 

Podle široce zakotvené představy u soudobých Bulharů, jsou badateli nazývaní Prabulhaři. Jsou nomádským, kočovným národem turkitského původu, který se do jihovýchodní Evropy po staletích proháněl po asijských stepích od Mongolska až k dolnímu toku Dněpru, Donu a Kubáně. Jako všichni nomádi museli Bulhaři být nízcí, křivonozí Mongoloidové. Živili se chovem ohromných stád krav, koní, ovcí a koz na nekonečných stepích, žili v jurtách (stanech), pohybovali se z místa na místo v závislosti na travnaté vegetaci. Měli zcela primitivní domácnosti, ale z neznámých důvodů měli mimořádnou výzbroj na tu dobu. To znamená jízdní armády, ve které každý bojovník (včetně jeho koně) byl oblečen do železné kroužkové výstroje, byl vyzbrojen složeným rychlostním lukem, kopím, ostrou šavlí, nožem a štítem.

Na válečném poli se jim nemohl nikdo vzepřít, ani bojovník z armád podobných národů, ani ze cvičených a výborně vyzbrojených bojovníků Východní a Západní (římské) říše. Mimo chovatelství se Bulhaři živili také krádežemi. A dodnes někteří soudobí politologové pro vysvětlení krádeží soudobých politiků a administrátorů píší: „A co chcete, když krádež byla základním způsobem obživy tohoto národa již v dobách jeho rozkvětu“.

Upřímně řečeno, kladl jsem si otázku, odkud se vzali podrobnosti tohoto mýtu. Ani Byzantinci, ani jiní středověcí cizí autoři nepíší takovéto věci o Bulharech. Sklony posledních několika pokolení Bulharů k ponížení (po krachu v 1. světové válce), pravděpodobně zanechali své znamení. Proč tedy podobné věci nejsou psány starými historiky, o kterých jsem psal dříve a označoval je za hlavní původce zrodu mnoha národních mýtů spojených s našimi dějinami.

Přiznávám, že otázky původu a pravlasti dávných Bulharů nebyli dost dobře vysvětleny a k tématu byly vedeny rozhořčené diskuse. Dnes jsme si již skutečně jisti, že Prabulhaři nejsou turkitského původu a Mongoloidové, řadí se do íránské rodové skupiny (tj. Bulhaři jsou Europeidové) a jejich pravlastí není Mongolsko ale místo Balchara v podhůří Hindúkuše, tj. roviny v dnešním severním Afghánistánu. 

Fyzický vzhled dávných Bulharů (Prabulharů) také již není tajemstvím, protože při archeologických vykopávkách v nekropolích (pohřebištích) v severovýchodním Bulharsku se ukázalo, že délka jejich skeletů je 175-180 cm. To je vysoký vzrůst dokonce i pro lidi současnosti. Ve středověku však Bulhaři vypadali jako obři, protože průměrný vzrůst obyvatel Evropy a na Blízkém východě byl 155-160 cm. Jeden arabský geograf z té doby si pro sebe poznamenal: „Bulhaři jsou ve svém vzrůstu jako obři, deset našich bojovníků nemůže zvítězit nad jedním z nich v boji muž proti muži“.

Vysoký vzrůst Bulharů již není záhadou. Soudobá věda již dávno nalezla vazbu mezi množstvím konsumovaného masa a růstem člověka. Více masa – vyšší vzrůst a obráceně. Bulhaři (mýtus alespoň toto nepopírá) konsumovali mnoho masa, protože měli ohromná stáda všelikého dobytka. Když přidáme i ohromné fyzické úsilí při vojenském výcviku, již od dětského věku, je tedy již zřejmé proč Bulhaři byli „titány ve svém vzrůstu“ ve srovnání s ostatními Evropany a Araby, kteří v té době konsumovali mnohem méně masa. 

Skutečnost, že Bulhaři měli ohromná stáda, neznamená, že byli primitivními nomády, toulající se po euroasijských stepích bez cíle a směru. Zde máme vinu i my, vědci, že jsme populárně nevysvětlili, co znamená pastevecký způsob výroby statků a že nomádství nutně neznamená tuláctví. Dokonce nikdy, když se hovoří o chovatelství. Nomádství znamená extenzivní využití půdy, kdy se nepoužívá uměle udržovaných pastvin nebo předem sklizené píce pro chov zvířat v ohradách, spoléhá se na přirozenou pastvu. V takovém případě ovčáci prochází za svěží zelenou trávou velké vzdálenosti v určitém cyklu na stejných územích. Například i dnes ovčáci mnoha míst na jaře odchovávají své ovce v rovinách a s nastupujícím létem vystupují se svými stády na pastvu v pohořích Stará Planina, Strandža a Rodopy. 

V zimních obdobích scházeli do rovin podél Černého a Bílého moře, kde zřídka padá sníh a zelená tráva je zde po celou zimu. Rozumí se, že přes celou tu dobu ovčáci stavěli koliby, budovaných z proutí a slámy, ale jejich rodiny, bratři a sestry žili ve velkých sídlištích městského typu. Žili ve velkých tří-čtyř podlažních domech, postavených z kamene a dřeva s obchody a řemeslnými dílnami, které zpracovávali suroviny ovčáckých stád – kůže a vlnu. Toto je pastevecký způsob živočišné výroby, ale nikdo ze zpracovatelů z doby obrozenecké nemůže být považován za nomáda.

Jako u výše vzpomínaných obrozeneckých Bulharů, tak i dávní Bulhaři (Prabulhaři) ani tito nebyli všichni ovčáky a pastevci, tato část obyvatelstva bývá od 10-15%. Nutnost přepracovávat cenné suroviny plynoucí ze stád, stimulovali rozvoj řemesel zpracování kůží a tkalcovství. Znamenitě zpracované bulharské kůže a vlněné látky jsou prací pro tisíce jiných Bulharů a s těmito se proslavil tento národ již v 7. – 8. století. Připomenu, že s těmito řemesly s dávnými kořeny se Bulhaři živili do druhé poloviny 19. století, kdy živili a oblékali nejenom svůj národ, ale i milionovou osmanskou armádu, příjmy těchto řemesel generovali vznik bulharské buržoazie, která zahájila bleskový boj za národní a duchovní osvobození.

Pokud by Bulhaři byli pouhými kočovníky, konsumovali by pouze maso. Samotné maso, přestože je vydatnou potravinou není dostačující pro normální rozvoj lidského organismu, dokonce když k němu přidáme i ryby z velkých řek (u kterých se drží veliká stáda), Umění rybolovu u Bulharů je zaznamenáno byzantským kronikářem Teofanem Zpovědníkem v 7. století a toto umění je mnohem mladší. Pro obživu jsou nezbytné prvky obsažené v pečivu pocházející z rostlinných kultur. Přiznávám, že ještě nedávno jsem nepředpokládal, že dávní Bulhaři byli i dobrými zemědělci. V posledních 30 letech však byly odkryty i v jihoruských stepích a severovýchodním Bulharsku rysy prabulharských sídlišť se zásobárnami se zachovanými obilovinami žitem a prosem. Analýza zrn uskutečněná odborníky ukázala neuvěřitelné výsledky – pšenice a proso bylo z vysoce odrůdových druhů, které je možné získat pouze selekcí trvající několik stovek let. Znamená to, že Bulhaři měli věkovité zemědělské tradice ještě před příchodem do dnešních území – je pravděpodobné, že je získali již ve své pravlasti Balchara, kde již v té době žili usedlým životem.

Právě tam si Prabulhaři  osvojují mnohé znalosti nejvyšší civilizace té doby. Nebo sami na ně dosahují. Jejich kalendář (jeden z nejpřesnějších do dnes ve světě) se velice podobá čínskému, ale jeho dokonalost svědčí o precizní přesnosti o velmi dobré astronomické a matematické vědě. Mnoho z nalezených lebek z bulharských pohřbů jsou důkazem toho, že dávní bulharští medici prováděli i složité chirurgické operace – prepanace na lebkách, a operovaný se uzdravil a žil dalších 20-30-40 let. Vynikající bulharská výzbroj vyžadovala tisíce tun železa, znamenala znalosti dolování a zpracování rud, metalurgie, a mistrovské způsoby zpracování surového železa, pro precizní výzbroj i zemědělské nástroje. 

Stavitelství je jiným příkladem vysokých civilizačních znalostí dávných Bulharů. Arménský geograf již ve 4. století poznamenává, že z národů, žijící severně od Arménů na Kavkaze, mají pouze Bulhaři kamenná města. Arménský geograf nelhal – již se svým příchodem Bulharů na Balkán zde staví města a pevnostní stěny z kamene – Pliska, Preslav, Drastar, Madara…  Předpoklad, že výstavbu z kamene se naučili od zajatých nebo zběhlých Byzantinců je nepodložený. V té době (a v ledech před ní) se v Byzanci stavělo z drobného lomového kamene a cihel. Čtenář se může sám přesvědčit při pohledu na zachované byzantské stavby v centru dnešního hlavního města Sofie – chrámy Sv. Sofie a Sv. Jiří. Zatímco Bulhaři stavěli své stavby z ohromných kvádrů o váze několika stovek kilogramů. Toto je neznámý způsob výstavby v těchto geografických šířkách je však znám z regionů a okolí pravlasti dávných Bulharů.

Zkoumání historiků a archeologů dnes přesvědčivě dokazují, že Bulhaři nejsou primitivním kočovným národem, nejsou Mongoloidové s nízkou kulturou bydlení. Bulhaři jsou národem s vysokou civilizací (produkt přebírání vysokých cizích úspěchů a jejich zdokonalování) a se svými vlastními úspěchy. To vše předpokládá seriozní strukturovanou civilizaci dávné bulharské společnosti. Jak výše popsaný pastevecký (opakuji ne kočovný) způsob chovatelství, život v kamenných městech, řemesla, hornictví, kovolijectví a zpracování kovů vyžadují pevnou politickou kontrolu (což znamená i vojenskou) nad rozlehlými zeměmi. Taková kontrola se dá uskutečnit pouze v státě s rozvinutým zákonodárným systémem určujícím práva a povinnosti každého člena společnosti.

Bulhaři očividně již ve 3. až 4. století (a možná i dříve) toto je zaznamenáno íránskými a indickými prameny o Balchaře, jak k tomu došlo, že prabulharské skupiny se rozšiřují do všech směrů na počátku prvního tisíciletí po Kristu, ne degradují tyto skupiny na svých cestách, nepřeměňují se v primitivní nomády? Je očividné, že ne – jakmile neztratili své civilizační znalosti (monumentální kamenné stavitelství, těžba kovů, složité chirurgické operace). Jejich osídlení je faktem – skupina soudobých národů Povolží, Střední Asie (Tatarstan, Čuvašsko, Kabardino-Balkarie, Kazachstán, Azerbajdžan, tvrdí, že jsou potomci dávných Bulharů. Prameny evropského původu ukazují i osidlování prabulharských skupin do Bavorska, Lombardie a Maďarska.

Především nikdo se nepokusil upřesnit příčinu přesidlování. Je pravda, že přímá svědectví ze zdrojů nemáme, ale tím důvodem nemůže být nic jiného než pravidla pro všechny jiné dávné společnosti vyčleňující své přesídlence. Přesidlování z jinak osvojených státní území nastává v momentu, kdy dané území již nemůže uživit nárůst obyvatelstva z důvodu geografické exploze (výsledek dobrého způsobu života) obyvatelstva daného státu.

Ve vysoce organizovaných a vysoce civilizovaných stupních společnosti se přesidlování stává na základě státního rozhodnutí. Připomenu, že u Řeků jejich polis (městské státy). Obchodníci nebo průzkumné mise vyhledávají svobodné a pro život plnohodnotné území. Někdy je kupují od místního obyvatelstva, pokud je zde. Posléze jednoho dne se na naložených lodích vydávají na dlouhou cestu a po 10-20 dnech plavby zde přistávají na novém místě, bleskově si osvojují ne kolonii, ale zakládají nový stát. Tento je na stejné civilizační úrovni co do bydlení, kultury a technologii jako je tomu u mateřského státu, protože přesídlenecká skupina je vybavena odborníky ve všech směrech.

Je zřejmé, že soudobý bulharský historik Petar Dobrev má pravdu, když tvrdí, že podle stejného modelu jsou kompletovány i starobulharské přesídlenecké skupiny. Při vyčerpání zdrojů na daném státní území se státní pomocí formuje přesídlenecká skupina, rozumí se mnohem četnější, než jsou skupiny ze starořeckých polisů. Za pomoci armády je nalezeno a ovládnuto plodonosné území poblíže a někdy i v dosti vzdálených oblastech od matky vlasti. Po tomto uvažuje Dobrev v rámci 25-30 dnů se přesídlenci přesunují se vším všudy výrobou i výzbrojí na nová území kde formují nový bulharský stát. Tímto způsobem se přesidluje ne po čase, zde se rozšiřuje území po úspěšných bitvách se sousedy nebo se formuje nová přesídlenecká skupina, která podle výše popsaného modelu formuje jiný bulharský stát v širém světě.

Tato starobulharská praxe je vysvětlena silnou snahou Bulharů ke státnosti všude, kde se ocitli ve světě v Povolží (Kotrag), v Makedonii (Kuber), na severním Černomoří (Kubrat). Snaha o ustavení vlastního státu je Bulharům uložena v genech, je faktem, protože v Byzanci pod jednou vírou, kde nejsou Bulhaři diskriminováni za 168 let nadvlády přesto vyvolávaní 3 povstání k obnově své státnosti. Faktem je, že v muslimské osmanské říši, kde byli Bulhaři diskriminováni nábožensky i ekonomicky, nepovstali ani jednou z náboženských nebo ekonomických důvodů jako tomu bylo v té době v Evropě. Všechna naše povstání Konstantina a Fružina, obě Trnovská, Čiprovské, Karpošovo a Dubnové povstání mají za cíl obnovu bulharského státu.

(Nezávisle na sobě Bulhaři na Volze usilovali o znovu utvoření nezávislého bulharského státu proti Mongolům ve 13. století, proti Rusům v 15. století, proti bolševikům ve 20. století – poznámka překladatele ).

 převzato ze zdroje:

http://www.orenda-bg.net/istoriya/mitove

Přeložil:

N. Nikolov

15. 06. 2011