Možný původ prabulharského slova knihy -

Krátké hypotézy o dějinách a kultuře Prabulharů

Ivan Tanev Ivanov

 

Stránka o Prabulharech. Jazyk, původ, dějiny a náboženství ve statích, knihách a hudbě.

 

http://protobulgarians.com

 

Starobulharské slovo kniga je bezesporu prabulharského původu. Ze stejného jazyka bylo toto slovo přejato prakticky do všech východoevropských jazyků, jak slovanských tak i neslovanských. Kromě tohoto slova, ještě mnoho dalších prabulharských slov stejného rodu potkal stejný osud, tj. stejným způsobem bylo převzato velkým počtem východoevropských jazyků. To dokazuje vysokou kulturní úroveň Prabulharů, kteří jsou státotvorných národem Starého Kubrátova Bulharska i dunajského Bulharska (popř. Povolžského Bulharska – pozn. překladatele). To dráždí mnoho národů, zejména ty, které jsou v sousedství nebo jsou našimi příbuznými. Jak je známo pod vlivem ruské, české a srbské historické školy nám byla vnucena huno-tukitská doktrína o původu Prabulharů v rámci které je formulována hypotéza, že slovo kniga/knigy nemůže být přímo prabulharská, že představuje slovo kulturně přejaté z čínské oblasti prostřednictvím Attilových Hunů, ke kterým tato doktrína řadí také Prabulhary.

Autorem této hypotézy je ruský etymolog německého původu M. Fasmer, [M. Fasmer, Etimologiceskij slovar russkogo jazyka, Moskva, 1967, díl I, str. 262-263], který upozornil, že v ujgurském jazyce se používá slovo kuin- svitek, které je převzato z čínštiny k’üen-svitek (svitek helioglifů, znaků, kreseb, vyobrazení).

Na tomto základě vyslovuje hypotézu, že kromě Ujgurů, je to samé převzato u Hunů (podle Osmera jsou Prabulhaři těžko odlišitelnou částí Hunů). Kromě toho na rozdíl od Ujgurů, Hunové (chceš-li, rozuměj i Prabulhary) proměnili čínské slovo k’üen nejdříve do podoby küin, později do kün a nakonec do k´ün´-ü-g a v této podobě je donesli z centrální Asie do jihovýchodní Evropy, kde si je netrpělivě přisvojili Protoslované (v 5. století!!)

Je to velmi smělá hypotéza (přesněji dvě hypotézy), protože samotný hunský jazyk a etnický původ jsou prakticky neznámé. Ví se pouze, že se jedná o (paleo) národ ze severovýchodní Asie s mongoloidním vzhledem a některá jejich slova jsou pravděpodobně nebo očividně čínského původu (šanju – panovník, šenli – nebe nebo bůh-nebe a další). Má se za to, že jsou to předchůdci Turkitů a ze starších a prakticky zavržených teoriích se z pohodlnosti uvažuje, že Hunové a Turkité jsou příbuzní, zatímco jde o národy odlišné a s velmi propletenými dějinami. I přes tyto nejasnosti je Fasmerova hypotéza přijímána mnoho bulharskými badateli (1967!) bez toho, aby byla doložena. Například nedává odpověď na následující otázky.

1. jeden reálný nikoli hypotetický příklad přebírání čínského termínu představuje slovo papír. Podle Ali Nouraie (Ali Nourai. An Etymological Dictionary of Persian, English and Other Indo-European Languages. p. 204), po roce 650 našeho letopočtu začínají Turkité dovážet papír do Samarkandu a nazývají ho Kagas (Kagaz, Kakat, Kagaš), což v překladu z turkitského znamená „kůra ze dřeva“. Iránci přebírají toto turkitské slovo a transformují je do podoby kağad (pachlavi), kăğaz (persky) ve významu papír. Originální čínský název pro papír - Ku-Ĉih zůstává Turkitům i Iráncům neznámý.

2. zcela jiný je případ se slovem svitek - k’üen. Přítomnost čínského převzatého slova k’üen pouze u Ujgurů a jeho nepřítomnost u dalších několika desítek turkitských a dalších altajských národů (je jich přibližně 30), činí velmi nepravděpodobnou přítomnost tohoto slova mezi Huny (a Prabulharů pokud je budeme považovat za Huny nebo Turkity). Jinak řečeno, pokud budeme považovat Prabulhary za huno-turkitský národ (jak to činí Fasmer), je pravděpodobnost převzetí slov menší než 1:30, protože ze 30 spřízněných turkitských národů je pouze u jednoho (Ujgurové) toto slovo doloženo. Zcela jinak by to vypadalo, pokud by toto čínské slovo bylo používáno 5, 10 a třeba i 20 turkitskými a altajskými národy. Je zjevné, že samotný počátek je nejasný, a že zde máme dočinění s málo pravděpodobným a jazykově nejasným fenoménem a musíme proto být opatrní. Při tom samotní Ujgurové jsou velmi pozdní národ (stejně tak i ostatní Turkité vůbec) a formují se, až když dávno existovalo Kubratovo Bulharsko. Pokud Ujguři (ze 7. stol.) měli takovými výraz z čínštiny ve svém jazyce, znamená to snad, že jejich předchůdci Protoujgurové (ve 4. stol.) jej měli také, aby ho předali Attilovým Hunům, když už tito jsou daleko v Evropě?

3. K čemu by bylo Attilovým Hunům (a stejně tak Prabulharů) čínské slovo „svitek“ v průběhu více jak 600 let po dobu jejich přesunu z Centrální Asie (podle této doktriny) až k Dunaji, když tito neměli žádné knihy nebo jiné nosiče písemnosti a nemají vůbec žádnou písemnost? An. Deleva [Antoaneta Deleva,   proizhod i značenie na dumata.] vyslovuje hypotézu, že Prabulhaři používali slovo k’üen ve smyslu „kresba, okrasa, znak a tak pod.) Autorka však poznamenává, že Prabulhaři měli jiné slovo, dokonce mnoho jiných slov v tomto smyslu – bagra, beleg, pečat, šar(ka), což okamžitě vyvolává otázku, jakmile měli více jak čtyři známá slova stejného významu, k čemu by potřebovali ještě jedno cizí?

4. Podle Delevé je však jisté, že u Prabulharů bylo slovo v podobě KUNIG(A), protože podobné slovo jako slovo převzaté je možné nalézt u západních Osetinců (k’iunug?) a Čuvašů (K’on’ov). Podle Lvova [A. Lvov, Etimologija staroslavjanskogo КЪНИГЪI - КЪНИГЪЧИИ. 1971, XV, 2, str.25] v čuvašském jazyce staré převzaté slovo prochází zcela předvídatelným rozvojem od KUNIG(A) do k’ünüv >K’on’ov, když vezmeme v potaz charakteristický přechod v čuvaščině g > n. Odkud však přišla podoba KUNIG(A) k Prabulharů (podle Fasmera v dobách Hunů)? K vysvětlení tohoto vymýšlí Fasmer speciální fonetickou transformaci, která proběhla u Hunů a Prabulharů, ne však u Ujgurů: k’üen > küin > kün > k’ünüg !! Tak vzniká otázka, k čemu byla nutná tato fonetická transformace u Hunů (a Prabulharů), když u jim příbuzných Ujgurů je zjevně nadbytečná? Tato otázka zůstává nezodpovězená, a tím i Fasmerova hypotéza se jeví jaké méně pravděpodobná. Vzhledem k tomu, že nevíme skoro nic o hunském jazyce, jak si můžeme představit nástup jazykové transformace v něm, probíhající podle určitých gramatických pravidel?

5. Proč není tato transformace uskutečněna podle tradičních zákonů turkitských jazyků (o hunském nemluvě) ale je provedena pro zcela netypicky pro ně? Protože přípona –üg  na konci slova není turkitský sufix, mimo to žádné turkitské slovo (s nevýznamným počtem vyjímek) není zakončeno zvučnou samohláskou. V odpovědi na tuto otázku staví Fasmer nové dvě hypotézy, přípona –üg je výsledkem připojení dvou sufixů, -i a –g. Jak se vyjářila A. Nelevá, v prabulharštině tak „obrůstá“ čínské převzaté slovo dvěma sufixy. První sufix i je turkitský při utváření sloves (a proč sloves když k’üen > kün >k’ünüg je podstatné jméno) a druhé –g, který vůbec není turkitský ale je hypoteticky prabulharský (zde opět určený za turkitský) kdy je možné jej porovnat s velkým počtem prabulharských (označené za turkitské) slov babreg, beleg, tojag, čipag, kričag a dalších končících na g.

6. Prabulharské slovo КЪНИГЪI je převzato ze starobulharského slova ženského rodu. Podle Nelevé je slovo převzaté od starých Bulharů, podle Fasmera – z jazyka Protoslovanů. Ve staré bulharštině jsou slova končící na Ъ jsou mužského rodu. Odkud se objevilo konečné ЪI ve slově  КЪНИГЪI a co zde znamená množné číslo, znak ženského rodu nebo něco jiného? Podle A. Nelevé je to znak množného čísla. Zda to bylo přidáno již z výchozího prabulharského nebo připojeno po tom kdy to slovo vstoupilo do prabulharštiny a má význam částice množství (v turkitských jazycích chybí rod!), proč má takovou podobu a ne známou turkitskou částici "-ler, lar" pro množné číslo? Proč tedy pokud turkitské jazyky nemají rod, je toto slovo přijímáno v rodě ženském? Jaká vlastnost mu přidává rod, proč ne střední nebo mužský? Obecně proto, že všechna staro bulharská slova mají rod a pokud jsou převzatá z nějakého turkitského jazyka, neměla by mít žádný rod. Z toho plyne, že ve starobulharštině existovalo pravidlo pro generování rodu pro slova převzatá, jaké to bylo? Na tyto otázky Deleva nedává odpověď.

Jiná hypotéza pro převzetí slova kniha do starobulharštiny je její převzetí z arménštiny (nebo jiného kavkazského jazyka), kde se vyskytuje slovo knik- tisk (otisk), asýrijského původu kunukku – tisk, jakož i podoba kaniku- „něco napsáno“. Známým přívržencem této již dávno zformulované hypotézy je P. Dobrev. An. Deleva připouští, že kavkazské jazykové formy jsou asýrijského původu, bez toho, aby byli prvotními pro prabulharské slov kniga, to bylo známé Prabulharům, kteří rozšířili význam tohoto slova mezi nimi. Tato hypotéza je velmi přitažlivá, nezapomínejme však, že označení knik znamená „otisk, není to „kniha“ a mimo to Prabulhaři měli své slovo pro „otisk – pečat!!!

Třetí hypotéza o původu starobulharského КЪНИГЪI říká, že toto slovo je formováno v čistě protoslovanském prostředí bez prabulharské účasti převzetím ze staro skandinávského kenning – „poznání, učení“. Tato hypotéza se zamítá, protože slovo utvořené tímto způsobem by mělo mít podobua podobně tomu , což je chápáno, že pochází z německého phenning.

Místo výše uvedených hypotéz o původu slova „kniga“ – čínském, kavkazsko-mezopotámském a skandinávském je možné vyslovit i opodstatněnou hypotézu o jejím vlastním vnitřním původu. Prabulhaři ve své většině byli íránsky hovořícím národem. V rámci této představy o slově kniga/kniha můžeme vysvětlit jako slovo zákonitě nově utvořené na vlastním prabulharském základě, jako je tomu u slova KANA?.

V jiné stati viz. O smyslu a etymologii panovnického titulu kanasuvigi a canizauci. Byla opodstatněna možnost, že prabulharské slovo KANAΣ –„panovník“ z titulu KANAΣ YBIГI – „panovník od boha“ je prabulharské (a avarské) nově utvořené, vzniklé na vlastním prabulharském základě – zastupující praindoevropské sloveso *g'n? – znát, vědět. Z tohoto slovesa v různých indoevropských jazycích je možné nalézt následující zástupce: *gno (starořecky), gnoscere (latinsky), knãn (tocharsky A), can (arménsky), jnati (sanskrit), znati (avestinsky), znati (starobulharsky), knot (soud. angličtina) všechny ve významu „znám“. Prabulharský zástupce slovesa *g'nõ je pravděpodobně КЪН (КЪНAН) ze kterého v dobách Omurgata bylo utvořeno slovo KANAΣ – „vědoucí, vlastnící posvátné vědění a práva“, ve starobulharském KúͤZÚ КЪНEНЗ (v dalších staletích KͤZÚ KНEНЗ). Ze stejného slovesa КЪНAН (*g'no), ale s jiným sufixem je možné utvořit slovo KANIГ, ve starobulharském КЪНИГЪI – „vědění, písemné znalosti, knihy, písmena“. Sufixy (-, язъ/-ez,-jaz ) aIГ/IG (-ÈÃ) jsou široce využívané u dávných i soudobých íránských jazycích, což znamená i v jazyce prabulharském.

Výše uvedená hypotéza vysvětluje utváření dvou prabulharských slov KANAΣ a KANIГ, jako slova utvořená dle potřeb jejich státu v určitém historickém momentě uvnitř jazyka Prabulharů s pomocí vlastních jazykových prostředků – slovesa ЗНAM/ZNAM (g'no - ?КЪНAН) a dvou typických pro íránské jazyky, -EZ a –IG. Tyto sufixy jsou zastoupeny jak v mnoha prabulharských slovech, tak i ve slovech soudobého bulharského jazyka, jak je vidět z výše uvedených statí (viz. stať Íránské sufixy a prefixy v jazyce dávných a soudobých Bulharů: -AГ(AГA); -EЗ/-AG, -AGA; -EZ). V této statí byl učiněn závěr, že sufix (-ИГ,-,-AГA/-IG, -AG,-AGA) vždy klade důraz na nově utváření slov vedle sebe a ve velkém počtu případů přidává ženský rod těmto slovům! Porovnej slova taliga, kolčuga, talpig a mnohem novějších slov. Takové to je i v případě se starobulharským slovem КЪНИГЪI, kde je důraz kladen na výše uvedený prabulharské sufix –IG je titul KANAΣ YBIГI, kde YBI (často zapisované jako IYI) znamená „bůh“, a  YBI-IГ , YBIГI- „božský“. 

V pozdějších etapách uvedený přízvuk Ъ ve slovech KúͤZÚ КЪНEНЗ a КЪНИГЪI odpadl, což se změnilo prabulharské slova do konečné podoby КНЯЗ/KNÍŽE a КНИГA/KNIHA.

 

 

 

Přeložil:

N. Nikolov

21.08.2012