O významu panovnického titulu

KANAΣYBIΓI a CANISAUCI u Prabulharů a Avarů

 

Ivan Tanev Ivanov

 

Stránka o Prabulharech. Jazyk, původ, dějiny a náboženství ve statích, knihách a hudbě

http://protobulgarians.com


 

      Stať byla přednesena na Druhé národní konferenci archeologie, dějin a kulturní turistiky „Пътуване към България”, (Po cestách do Bulharska), Šumen, 14. - 16. května 2010

 

      Dosud nebyla nalezena uspokojivá sémantika pro ranně bulharský panovnický titul KANAΣYBIΓI/KANASUVIGI. Cílem následující stati je na základě nového metodického přístupu předložit jedno z možných řešení uvedeného problému. Metodika bádání se zakládá na srovnávací analýze historického rozvoje domácí titulatury u Prabulharů a jim příbuzným Avarům. 

     Avaři (Varhonové, Ermihionové, většinově Hionitové, Heftalité) jsou etnicky spřízněni s Prabulhary[1]. Podle nejnovějších údajů[2] jejich skutečným vlastním názvem Avarů je označení Ugr-gurové. Toto označení obsahuje slovo –gurové (rod, národ, plémě), se kterým je možné se setkat i u vlastních názvů některých prabulharských národů. Oba sousedící národy mají shodný způsob odívání, výzbroje i pohřební obyčeje. Panovnické tituly užívané Bulhary KANAΣYBIΓI/KANAΣUVIGI a canizauci u Avarů jsou takřka stejnojmenné a významově sémanticky shodné. Blízkost obou národů je potržena i společným užíváním i jiných titulů a náboženských pojetí: Kavkan (u Avarů capcanus), kolobar (bo-kolobar), župan, tarkan. Výše uvedené okolnosti opodstatňují užití srovnávací analýzy četných vlastních panovnických titulů u Prabulharů i Avarů, což je cílem následující stati.

      Bulharská historická nauka nevěnovala dostatečnou pozornost evoluci vnitřních hierarchických titulů u raných Bulharů. V latinských zdrojích jsou raní bulharští panovníci titulováni označením Princes, dux, nejčastěji Caganus se takovýto titulem jsou nazýváni chazarští a avarští panovníci[3]. V nejmladších byzantských zdrojích jsou bulharským vládcům dávány tituly Αρχιγός, hγέμονος (vazalský titul), v řídkých případech arcwn  (panovník, rodový vůdce, velmož). Je možné se setkat s individuelními tituly – patricius a kjurios (panovník, hospodář) u Kubrata; kjuris, kesar a dominos u Tervela, za osobní zásluhy vůči Byzanci, které nemají žádný vztah k bulharské tradici udělování titulů[4]. Ranné nápisy označující bulharské vládce v řečtině užívají titul arcwn (archont) a toto by měl být první domácí titul bulharského panovníka. Například z nápisu na Madarském jezdci, jsou panovníci Tervel (700-721), Kormisij (721-738) a Krum (803-814) jsou označováni titulem archont[5]. Na nápisu na granitovém sloupu v Tolbulově mešitě ve městě Šumen, panovníkem Persianem (836-852) byl zanechán nápis, který říká: „můj otec Omurtag byl archontem“ a „archont Malamir, který vládl společně s kapchanem Isbulem“ [6]. U Avarů je podobný domácí panovnický titul – chagan (chaganus, caganus, cagan, chagan, kagan) je široce doložen. Obr. 1. Nápis je dobře zachován a je možné jej jasně číst[8].

 

Obr. 1 Letopisný nápis panovníka Kruma s titulem ARCHON UVNIGN na antické desce z obce Malomirovo (Hambarlij)

 

Fig. 1. Chronicle inscription of the Proto-Bulgarian ruler Krum on an antique ara from the village of Malomirovo (Hambarliy), the Haskovo district, with the title АРХОNYBHNГН.

 

„Krum archon uvigi vyšel se svým vojskem před Adrianopol a jeho bratr na něj nezapomněl a přidal se k němu. A bůh mu (tj. Krumovi) dovolil zpustošit následující místa a pevnosti: Serdika, Debelt, Konstancia, Versinikia, Adrianopolis. Tyto mocné pevnosti převzal. A ostatní pevnosti bůh zastrašil a oni (Řekové) je opustili a utekli do jižní země (tj. dnešní do východní turecké Trákie). On (Krum) nezapomněl na tuto zemi (východní Trákie), odkud vyšel s celým svým vojskem samotný stařičký císař, plešivý a vypálil naše země, a zabral vše a zapomněl na přísahy. I vyšel proti němu archont Krum, aby bojoval ….. a šel a zpustošil jsem …“

 

        Na tomto nápise se poprvé titul bulharským panovníků rozšiřuje z arcwn do tvaru ARCHON UVNGN, což je výrazem rostoucího sebevědomí v návaznosti na vítězné Krumovi války na konci jeho vlády, které vedli k velikému rozšíření jeho státu. Přidané slovo UVNGN (uvigi, přesněji uvingi) (viz. obr. 1) je prabulharského původu s nejasným významem. Nezávisle na tom, že v Bulharsku je tento titul doložen pouze jednou, u sousedních Avarů se nachází velice často. V mnoha latinských pramenech z doby Karla Velikého (768-814), vztahující se k různým formám avarského panovnického titulu CHAGAN (chaganus, caganus, cagan, chagan, kagan) je často přidáváno vysvětlení se slovy iugurrus, iugurnus, iugurgus, vigerius, vigurnus[9],[10],[11]. Tato slova jsou považována za varianty jednoho a stejného slova (iugurrus, vigerius), jsou předávána různým způsobem. Zakončení "-rrus, -rius" ve slově iugurrus, vigerius se shoduje s obyčejnou latinskou příponou jednotného čísla "-rus, rum" (srovnej Blacorum - Valašsko, Hungarorum - Maďarsko, REX Bulgarorum – bulharský panovník, Bulgarorum Cagano – bulharský kagan). Když vynecháme příponu, máme jasný základ slova iugu, vige, který má jasný význam titulu iugurrus, vigerius. Zjištěný avarský semantický základ slova iugu, vige, představuje úplný ekvivalent prabulharského YVHГН. Zde můžeme předpokládat, že prabulharské ARCHON UVNGN není náhodná a nejasná podoba (za kterou je zpravidla považována), ale jde o historicky doložený domácí titul panovníka jevící se jako ekvivalent široce doloženého avarského panovnického titulu hagan iugu, vige (- rus). Výše uvedená analýza ukazuje, že prabulharské YVHГН/UVNGN  (na rozdíl od ΣYBIΓI) jakož i jeho avarského iugu (vige) představují samostatné, reálně existující sémantické podoby titulu.

Obr. 2. Památeční nápisy zahynulých vojenským náčelníků z doby Omurtaga

Fig. 2. Commemorative inscriptions of perished military chiefs at the time of Omourtag.

 

Evoluce domácího prabulharského panovnického titulu pokračuje i za vlády panovníků po Krumovi – Omurtaga (814-831) a Malaméra (831-836). To se určitě odráží ve faktu, že v tomto období bulharský stát ještě více rozšiřuje své územní zisky připojováním nových území v severozápadním, jihozápadním a jižním směru. Nová podoba titulu za Omurtaga a Malaméra je ovlivněna dvěma charakteristickými zvláštnostmi: zjevně vycházejí z doby Krumovi a znovu se blíží úplné podobě odpovídajícího titulu, která odpovídá avarským panovníkům. Již v době Omurtaga[12] se starý panovnický titul АРХОN YVHГН více mění tím, že označení ARCHONT je zaměněno označením KANAΣ, se stejnou sémantikou a starý dovětek YVHГН je zachován. Takto vzniká slitím nově vepsané KANAΣYBIΓI – KANAΣUVIGI - CANASVВHГY – KANAΣYBНΓН.  Odpovídající avarský ekvivalent tohoto titulu je známé сanisauci. Titul „сanizauci princeps Avarum“ je zmiňován v „Annales regni Francorum“ jako titul avarského představitele ve městě Aechen (r. 811) [13]. Lze odvodit, že avarské označení canizauci se rovná bulharskému titulu KANAΣYBIΓI[14]. Jak v bulharském titulu existuje mnoho shodných variant vypisování shodného avarského titulu: сanzauci, сanisauci, cani zauci5,6,7.

Titul KANAΣYBIΓI (kanasuvigi, podle některých autorů kanasubigi, kanasjuvigi) je nejznámější a nejčastěji komentována domácí podoba vládnoucího titulu u raných Bulharů. Nejčastěji se badatelé snaží nalézt její smysl při izolovaném zkoumání na základě předurčeném etnickým původem při abstrahování od možnosti představující určitou etapu evoluce, probíhající jak u Prabulharů, tak i Avarů. Tento titul je doložen na raně bulharských kamenných nápisech č. 56-69 (číslování podle V. Beševlieva[15]), vztahující se k bulharským vládcům Omurtagovi a Malamerovi, jakož i ke zlatému medailonu Omurtaga[16], tj. období let 814-836. Mnohokráte je komentován fakt, že ve většině případech a někdy i zcela samostatně stojí na nápisech po domácím titulu i řecký výraz o ek Qeon arcwn  (ve významu – od boha archont), což je tradiční byzantská panovnická podoba o ek Qeon βασιλεύς, užívaná byzantskými císaři do 9. století. Po přijetí křesťanství je titul „o ek Qeon arcwn“, je oficiálně uznávána Byzancí a nachází se v byzantských dokumentech při titulování bulharských panovníků na rozdíl od prabulharského výrazu KANAΣYBIΓI, se kterým se setkáváme pouze v bulharských[17] pramenech.

      V jednom případě užívá Omurtag i rozšířený výraz „od boha panovník na zemi (tj. tohoto státu), kde se narodil“ (nápis č. 57). Podobný tomuto je jediný nápis (č. 14 podle Beševlieva), zanechaný Persianem (836-852) a nalezeném ve městě Filipi, severní Řecko, zatímco prabulharský výraz se nedochoval, je řecká část zachována a rozšířena: o ek Qeon arcwn  των πολλων Βουλγάρων – od boha panovník mnoha Bulharů. Tato nová evoluce řeckého označení titulu se vysvětluje rostoucí mocí a stabilitou bulharského státu. Na druhé straně, plné zastoupení výrazu KANAΣYBIΓI výrazem o ek Qeon arcwn v řadě prabulharských epigrafických památek dokazuje, že oba výrazy mají buď úplnou, nebo alespoň shodnou sémantiku.

      Existuje mnoho hypotéz o smyslu složení titulu KANAΣYBIΓI/KANAΣUVIGI a způsobu je skládání do podstatných částí. Nejranější je možná hypotéza prof. G. Balasčeva, kdy již v roce 1909 přijímá, že YBIΓI/UVIGI je přípona ve smyslu „slavný, veliký“ k základu KANAΣ, které je rovnocenné avarskému a chazarskému Caganoz (u Simokati[19]) a gaνοz (u Nicephora[20]), tj. „panovník“. Následně je tento způsob skládání (KANAΣYBIΓI = KANAΣ + YBIΓI) přijat D. Suslovem, K. Gerbovem a dalšími, kteří považují, že výraz KANAΣ je samostatný ve smyslu „panovník“, dokonce „kníže“.

      Někteří autoři například Rancimen a V. Tomášek připouštějí, že KANAΣ obsahuje řecké zakončení a sémantický základ KAN vycházející z raně turkitského nižšího titulu khan/kan, který v dobách 6. – 12. století, označovan rodového vůdce byl na nižší úrovni než chakan (chan všech chánů). V podstatě je tato hypotéza postavena na to, že KANAΣ je nějakou formou turkického khan a je možné jej číst jako „chán“ byla poprvé vyslovena C. Radoslavovem[21]roku 1929. Zbývající část ύβιγή nebo ύβηγη se vysvětluje Rancimenem a V. Tomáškem jako výchozí z kumánského slova öweghü „vyzdvižený, slavný, veliký“. Z toho tito autoři předpokládají, že výraz KANAΣYBIΓI/KANAΣUVIGI je přeložená řecká podoba výrazu „veliký kán/chán“. Navržené kumánské slovo však není obecně turkické. Mimo to Kumáni jsou národem, který se zformoval mnohem později, a objevují se na historické scéně o 3-4 století později než bylo formování bulharského státu. V rámci této hypotézy by využívání domácího panovnického titulu v hovorové podobě činilo potíže v částečně pořečtěné podobě.

      Pro překonání těchto potíží, bez narušení vazby na turkitské slovo khan (chán/kan) je předkládána jiná varianta rozčlenění titulu KANAΣYBIΓI= KANA + ΣYBIΓI. Podle společné myšlenky[22] K. H. Mengese a O Pritsaka se zůstatek označení ΣYBIΓI překládá z turkitského sübäg-i „velitel armády“, přestože pro podobný titul u ranných Turkitů je široce využívána jiná podoba sjů baši „vojenský velitel“. Beševliev přijímá toto vysvětlení, když argumentuje jedním svědectvím, že vedle široce známého u ranných Turkitů sjů baši u Oguzů (9. stol.) se užívá i sjů beki „velitel vojska“ [23]. Podstatné míjení mezi smyslem „vládce – velitel vojska“ v domácím titulu a obsahem připojené byzantského přídavku „panovník daný bohem“ překonává Beševliev tím, že prvotní Bulhaři (které považuje za Turkity) mechanicky přejali byzantskou titulární formuli, ne však představu o božském titulu panovnické moci. Na jiném místě Beševliev jasně demonstruje, že raní Turkité i středověcí Mongolové se také drželi představy božského původu vlády svých panovníků. Dodatečným problémem této etimologie je představa zbývající části výrazu KANA (místo KAN), který je částí panovnického titulu a užívá se také jako samostatné slovo i v několika nižších prabulharských titulech: βαγατουρ κανα (nápis č. 78), canna taban (chybná podoba označení canna tarkan), τòν κανα κολοβρον (nápis č. 14), KANA BOIL KOLOBAR, BAGATUR KANA IRCHITUIN a možná také „kana poladjunatos“ [25]. K tomuto problému V. Beševliev otevřeně píše, že „formule kana, místo očekávaného kan není jasná, není možné jí uspokojivě vyřešit v rámci turkitských jazyků“ [26].

      Ve vazbě na domácí titul panovníka představuje i význam slova Καμπαγάνος u Nikifora, které u Teofana vypadá Παγάνος. Někteří autoři[27] přijali za platné, že jde o osobní jméno ve druhé formě, v první obsahuje titul, „kam“, která je buďto turkitský titul „kan“ nebo „kam“=šaman. Beševliev[28] se staví proti tomuto výkladu, když se odvolává na fakt, že dva byzantští kronikáři nikde nezmiňují bulharské panovníky s jejich domácími tituly (viz. výše uvedené), mimo to podle turkitského slovosledu a jazykové tradice je nejdříve titul a potom následuje jméno. Je uvedeno mnoho argumentů, že v titulu Καμπαγάνος je uvedena zvrácená podoba známého prabulharského titulu „kapkan“ (kapchan, kavchan, kavkan, kochan, καυχανος), u Avarů capcanus, druhá osoba co do významu ve státě, pravděpodobně spoluvládce a vrchní velitel vojsk. 

      Cv. Stepanov se vyslovil proti myšlence, že paralelní řecká hodnost o ek Qeon arcwn je dodatek ke jménu, mechanicky připojený vyjadřující závislost na byzantské vládnoucí formuli bez sémantické spojitosti s příslušným bulharským výrazem[29]. Podobnou pozici zastával dříve B. Simeonov[30]. Podle těchto autorů může prabulharský výraz KANAΣUVIGI vyjadřovat určitý způsob spojení mezi mocí panovníka a bohem. Cv. Stepanov se odvolává na náboženské představy mnoha národů jak předkřesťanské tak i křesťanské a jejich odvozování panovnických titulů, vedoucí moc vrchního panovníka od vůle boha. Tato teze však nedává odpověď na otázku, co se vyjadřuje výrazem KANAΣUVIGI. K zodpovězení otázky Cv. Stepanov rozdělil titul na dvě části KANA (=panovník) a ΣUVIGI, kdy ve druhé části nalézá „su“ a „baga“ z indoevropského základu. Baga je bůh, a su – „blýskavý“, „svítící“ vyjadřující důležité charakteristiky každého vrchního božského-nebeského světla/planety. Spojením obou významů do podoby KANAΣUVIGI = „panovník – svítící bůh (světlo)“, což skutečně vyjadřuje spojitost mezi panovnickou mocí s bohem, je však zcela odlišné od doslovného smyslu řeckého výrazu o ek Qeon arcwn.      

       Jsou předkládány i jiné způsoby řešení významu KANAΣUVIGI:  kanaz=turkitský výraz slova „kanar“ ze spojení slov kanar tekin (následník trůnu); KANAΣYBIΓI=kana (panovník) + su (syn, z kušanského soy – syn) + baga (indoáriského bhaga – bůh), CANA SVВHГY= „hvězdný, nebeský vládce“ [31].

      Skutečně pokud je titul KANAΣUVIGI zkoumán odtrženě od historického procesu rozvoje domácí raně bulharské titulatury vyhlíží velmi nejasně a připouští množství různých řešení. Pokud je otázka řešena důsledně podle časové osy jako etapy postupných proměn ranně bulharského panovnického titulu jak je učiněno v tomto zkoumání je možné dojít ke konečnému závěru. Hodnověrnost závěru je podepřena existencí podobných v některých případech identických panovnických titulů u etnických Bulharům spřízněných Avarů. Výsledkem této paralelní analýzy proměn titulatury u Prabulharů a Avarů je ukázán v následující tabulce.

Etapa

 Bulharský panovnický titul

Avarské označení panovníka

1

ΑΡΧΟΝ – ARCHON

HAGAN*

2

ΑΡΧΟΝ YVHГН–ARCHON UVNGN

HAGAN VIGE (IUGU)**

3

KANAΣ YBIΓI – KANAS UVIGI

СANIS  AUCI

4

КНЯЗ - KNIŽE

---

*)- nejčastější varianty označování

**)- latinský sufix „-rus“ není používán

        Výsledek výše uvedené analýzy je podepřen rozčleněním výrazu KANAΣUVIGI do dvou částí KANAΣ + UVIGI, jako je tomu u avarského titulu сanizauci = сaniz + auci. Historicky doložené tituly АРХОN YVHГН, KANAΣ YBIΓI/UVIGI, chaganus iugurrus a сaniz auci je možné posuzovat jako dva podstatné výrazy, z nichž každý vyjadřuje dvě sémantické jednotky, slova. První sémantická jednotka představuje čtyři tituly různými slovy (АРХОN, chaganus, KANAΣ a сaniz), které však mají jeden a stejný význam – „panovník“. Je očividné, že ve starších dobách u Avarů i Bulharů počáteční podle původu cizí panovnické tituly АРХОN a chaganus byly zapomenuty a zaměněny novým vlastním domácím titulem KANAΣ –сaniz. Tento nový má stejný význam – „panovník“ a u obou národů má znít shodně, což označuje velkou blízkostí jazykovou a společnými tradicemi. Je pravděpodobné u obou národů převzetí tohoto titulu současně od třetího národa (Skytů/Slovanů) nebo shodnou modifikací vlivem třetího cizího jazyka (řečtiny), což je velmi nepravděpodobné, protože oba národy – Avaři i Prabulhaři žili v různých státech a za zcela odlišných podmínek. Pokud byl vliv Byzance na Bulhary velmi silný tak ve vztahu k Avarům, byl tento vliv velice sláb k tomu, aby došlo k pořečtění vlastního panovnického titulu z podoby „can“ do „caniz“. Na druhé straně možnost vládnoucích dynastií v obou zemích převzít nižší slovanskou rodovou hodnost „kníže“ za svůj panovnický titul a to v momentu jejich největšího rozmachu jejich států a území je těžko dokazatelné.    

        Historicky opodstatněný způsob etimologie nejvyššího domácího titulu KANAΣ (caniz) = "AРХОN, chaganus" ukazuje, že ještě před knížetem Borisem-Michailem, byl panovnickým titulem ranně bulharských panovníků za Omurtaga i Malaméra označení KANAΣ, ne však „chán“, „kán“ nebo „Kana“ jak je často tvrzeno. Zato však není náhodné, že tento titul se užívá i v době vnuka panovníka Omurtaga – Borise I (852-889). Před (znovu) přijetím křesťanství (roku 865) a náhradou oficiální řečtiny za starobulharštinu (roku 893) je panovnický titul Borise I Michaila vypisován takto: Michail – ВЕЛИКИЙ КН¤ЗЬ БОЛГАРСКИЙ/Velkokníže Bulharské. Pravděpodobně vlivem domácí tradice pro Bulharsko i Avarsko užívající titul KANAΣ – caniz je i pro státníky prvních slovanských zemí na Moravě a Panonii z dob Omurtaga a Malamera užíván titul „kníže“. Tento titul se později rozšiřuje i v následujících zemích Chorvarsku, Čechách, Krakovsku, Srbsku. Podobně je užívání Borisova titulu „Velkokníže“ přejato panovníky na Veliké Rusy, znamenající sjednocení východoslovanských knížectví. Starobulharská a „staroslověnská“ literatura užívá pro bulharské panovníky označení „kníže“, „archont“ a „kagan“ nikdy není používáno označení „chán“ nebo „kán“.

      Jsou také vysloveny hypotézy, že Boris obdržel titul „КúН¤½ь“ (v dalších stoletích КН#Зь) od bulharských protoslovanských jazyčníků (předkřesťanů), kteří ji ve své zemi převzali od Gotů (1. - 4. stol. n. l.) a ti je užívali pro svého „rodového vládce“ [32]. Tímto se zároveň předpokládá, že tento titul prošel značnými fonetickými proměnami v protoslovanském jazyce. Ve skutečnosti nejsou doloženy přímé důkazy pro taková tvrzení[33]. Mimo to podle stávajícího zkoumání je podobný titul caniz existoval u Avarů a to mnohem dříve než byla Borisova vláda, což činí tyto hypotézy o přebírání titulu od Protoslovanů za nepravděpodobné.

       Gótové skutečně měli podobný titul kuni – rodový vládce, ve známé starogermánské podobě cuning, kuning, u Anglosasů cyning[34], king. Základ slova je shodný se starogermánským sémantickým základem CAN, (“vím, vlastním, význačné znalosti, mám moc něco vykonávat, vím jak něco utvořit”), ze stejného základu pochází praindoevropský základ slova *g'nō – vít, znám. Ze stejného základu zůstali v různých indoevropských jazycích následující zástupci: *gno (starořečtina), gnoscere (latina), knān (tocharsky A), can (arménsky), jnati (sanskrit), ve všech případech je stejný význam slova „vím/znám“. Je obecně přijato, že sémantická jednotka v podobě *KEN  je dávného hyperborejského původu[35]  a má široké rozšíření v dávných jazycích:  protokantversky *GEN-/GN- „vím“, turkicky *КÖN(e)- „souhlasím, věřím“, afrikánsky bantu *-GÀN – „myslím“, protodrávitsky *KAṆ – „oko“, amerinsky *ḲAN – „vidím“, protoeskimosky *QINǝʁ - „vidím“. Výše uvedené okolnosti zakládají možnost, že titul KANAΣ – caniz, později „княз” je endogenního původu[36] u Prabulharů a Avarů v protiváze k hypotéze o nepřímém převzetí titulu od Gótů za pomoci Protoslovanů.

       Ve druhé části domácího titulu YBIΓI, YBНΓН, VВHГY u Bulharů a iugu, vige, auci u Avarů (představené bez připojovaných latinských sufixů), je možné je zkoumat jako varianty vlastních slov v bulharském a avarském jazyce, vysvětlující základní část titulu KANAΣ - caniz. Ke hledání cesty morfologie a sémantiky těchto vysvětlujících slov je třeba vybrat jazykový okruh, který určí, podle jakých jazykových pravidel se výběr bude řídit. K tomu cíli byla vybrána východní část indoevropské jazykové skupiny.

       Polohlasný zvuk W je charakteristický pro praindoevropský jazyk a je zděděn v mnoha jazycích této jazykové rodiny. V tomto případě se stává, že starořecké písmeno u přenáší zvuk V, v jiných případech U a v latinském V jsou vepsány zvuky V a U. Z těchto zvuků v dnešních germánských jazycích zbyly zdvojené tvary tipu water (ang.) –vasser (německy) = voda. O existenci prabulharských slov v počátečních polohlasných U a V svědčí výrazy:

1) Uokil- Вокил, Vokil – označení prabulharského rodu;

2) Unogundur - Уногундур (byzanské zdroje) – onogunduri (latinské zdroje) – vnundur - В-Н-Н-Т-Р (arabské a hebrejské zdroje) – Vn_ndor – Vch_ndur – Onogchontor-bulgar (arménské zdroje) – Uangar – Vangar (darovací dopis Ludvík Německý pro klášter v Melku) – název základního bulharského rodu ve státě Kubrata a Asparucha;

3) bagatur – uagartur – dvě podoby prabulharského titulu. O existenci podobného počátečního polohlasného zvuku W (U-V) i u Avarů porovnej výše jmenované podoby: iugurrus, iugurnus, iugurgus na jedné straně a vigerius, vigurnus na straně druhé. Polohlasný zvuk „W“ dnes je široce zastoupen v jazyce Osetinců, kteří jsou považováni za následníky Alanů, jejichž historický osud a jazyk jsou blízké Prabulharům.

      Druhý návrh se vztahuje ke struktuře praobrazu YBIΓI = YBI + ΓI (UVIGI = UVI –GI), UVI je sémantický základ a přípona Gi je gramatická doplňující částice, sufix. U Avarů je sufix – GI spojen s dalšími podobami „-gu, -ge a -gi“, což odpovídá představě, že Prabulhaři a Avaři měli shodné jazyky.

      Sufix – gi je mimořádně plodná gramatická forma v soudobých íránckých jazycích farsí a osetínštině, což předpokládá jeho široké používání i v raných jazycích této skupiny. Je možné doložit tisíci příklady jeho použití nejvhodnějším příkladem v soudobém slově z jazyka farsí bī-chāragī (بیچارگی). Počáteční bí je předpona s významem „bez“, koncovka gí je zmiňovaný sufix, a základ slova je perské chārä – „celý, lék, pomoc, síla, schopnost“ což je ve shodě se starobulharským (prabulharským) slovem  ÖhÐÚ (celý, lék) a soudobým bulharským slovem „цяр” – lék, medicína. V makedonské podobě bulharského jazyka „чаре/čare” znamená „způsob, východisko, záchrana, schodiště“, které jsou nejblíže perskému chápání slova chārä. V celku bī-chāragī (بیچارگی) znamená „neléčitelný, bezpomoci, bezsilný, neschopný“.

      Nejsilnější podporu výše uvedené morfologie slova UVIGI/ YBIΓI může být výsledkem hledání významu sémantické části YBI/UVI (ivi, uvi). Níže uvádíme pět důkazů, že v jazyce prabulharském má tato část slova význam „bůh“.

1. V jazyce dávných Indoevropanů znamená slovo *Dyēu „bůh“. Ze stejného základu pochází starogermánské *Tiwaz, starořecké Zeus a védské Dyaus, všechna slova jsou s významem „bůh“. U některých národů je podoba *Dyēu  proměněna na Jove, Jov (dávní Latinové), Yu (pamírské národy). Z této zkrácené podoby pochází známé latinské označení Jupiter, což znamená „boží (Ju) otec (piter)“. Podobné označení je užíváno i u védských Indů – Dyaus Pita, což také znamená „otec (piter, pita) bohů“. Zkrácený název boha u latinského Jove, Jov a u pamírského Yu jsou velmi blízké pra bulharskému označení YBI/IVI. Je zajímavé, že podobný název je i u Židů Yahu, které znamená bůh a v podstatě znamená Jehova.

2. V bulharské historické literatuře popisující dějiny a kulturu raných Bulharů bylo již dávno opodstatněno potvrzení, že nejčastěji se vyskytující charakteristický runový symbol IYI je znakem jejich nejvyššího boha[37],[38]. Někdy se v runových nápisech Prabulharů setkáváme i s podobně zapsaným IYvI. S použitím fonetické hodnoty, které mají některé prabulharské runové znaky se mohou výrazy IYI a IYvI číst jako „ivi, ive, uve“ pokud připustíme, že u Prabulharů měla runa Y zvukový ekvivalent polohlasného W případně (U nebo V)(hypotéza autora). Tj. samotný symbol pro boha u Prabulharů, který se opisuje slovem IVI, EVE, mající význam „boh“ v jazyce Prabulharů.

3. V dokumentu psaném v arabštině, popisujícím jak některé národy v dávnosti vyslovovali jméno svého hlavního boha, je zaznamenán název hlavního boha u raných Bulharů. Autorem tohoto rukopisu je známý kronikář z východoíránského města Balch, El Balhi, narozen kolem roku 850, který píše[39] : „Je známo, že všechny národy mají svůj název pro Stvořitele. Arabové ho nazývají Alláh (v jednotném čísle), a jiné bohy nazývají Illáh; Peršané ho nazývají Hormuz, Ized, Yazdan. V Zaratušri se nazývá Hormuz, ale já jsem stejně tak slyšel název Khod- Eht a Khod-Boreht, což prostě znamená On samotný. Indové a národ Sind (dnešní Pákistán) jej nazývá Shita Vabit a Mahadeva – veliký bůh. Turkité ho nazývají Bir Tengri, což znamená „Bůh jediný“. Křesťané ze Sýrie ho nazývají Laha Raba Kuadussa. Židé ho v jejich jmenují Elohim Adonay nebo Ehie Asher Ehie. Elohim znamená „bůh“ v jejich jazyce. Slyšel jsem Bulhary vyslovovat jméno Stvořitele jménem Edfu a když jsem se jich ptal, jak jmenují svůj idol, odpověděli mi – FA. Také jsem se ptal Koptů, jaké je jméno Stvořitele. Odpověděli mi Ahad Shanak“.

      Výše uvedené svědectví je známé z pozdějšího přepisu vytvořeného Mahsudim[40]. Je zajímavé poznamenat, že El Balhi hovořil s dávnými Bulhary na Kavkaze a předává nám označení boha Edfu přímo z jejich úst. Kromě výše uvedeného svědectví, vypočítává El Balhi etnonymy jemu známých národů, kdy staví Burdžany zvláště mimo tzv. „turkitské národy“.

EDFU může být fonetickou variantou U-V praindoevropského *Dyēu (Dynu Diev Edev Edvu - Edfu). V této spojitosti je možné poukázat na blízkost názvů *Dyēu Eféb, Oftab, se kterými jsou spojováni dnešní východní Íránci z oblasti pohoří Pamír (dávný Belur, Belurtag), kteří nazývají svého dávného boha Slunce. Jako druhá možnost, protože EDFU je nám předáno z arabštiny, která se člení dle svých pravidel na předponu a základ FU/FA je základem slova pro EFE, IVI. Určitý člen v arabštině je “el, al“ (například El-Balchi), ale u některých slov se mění například na an-nahar, ad-uachil, Er-Riad. V takovém případě EDFU může znamenat „ed FA“ tj. bůh. Všechna tato svědectví ukazují, že výše uvedený název Edfu – bůh u dávných Bulharů je historicky doložen a je blízký podobě YVI, EFE.  

4. V raně křesťanských skalních chrámech v obci Basarab  (Murfatlar), Severní Dobrudža, nám bulharští mniši zachovali nápisy v hlaholici a cyrilici, s velkým počtem nápisů s runovými znaky, z nichž některé mají podobu runových nápisů. Jeden z takovýchto nápisů , je blízký předmětnému sémantickému základu YVI a je umístěn přesně nad oltářem jednoho z těchto kostelů. Nápis je podobný výrazu v cyrilici hôh na tomto základě je přečten jako EFE[41]. S ohledem na jeho umístění je překládán na „bůh, bože“.

5. Podle Vaso Abaeva[42] je u Alanů doloženo božstvo nazývané AFA, hromovládce a ochránce domova (později přeměněný název SAFA vlivem křesťanského světce se mění na SAVA). Podobné božstvo Affa se shodnými funkcemi se skrývá i u Alanů sousedních severokavkazských Bulharů Abcházců. Jejich názvy jsou blízké prabulharskému EFE – bůh.

      Na závěr s využitím významu slov KANAΣ – „vládce“, YVI „bůh“ a „GI“gramatické částice- KANAΣYBIΓI/KANAΣUVIGI = „božský vládce“ resp. „Panovník od pána Boha“. Přečtený význam je sémanticky blízký i přidružovanému a očividně ekvivalentnímu významu byzantské titulární podobně „o ek Qeon arcwn”. Tento výsledek je dodatečně podepřen a doplňuje výše uvedené předpoklady. Na druhé straně, ukazuje získaný výsledek, že dvě titulární formule KANAΣYBIΓI a o ek Qeon arcwn, jsou fakticky jedním obecným výrazem – dvoujazyčným, což vysvětluje vzájemné zaměňování obou formulí v mnoha nápisech.

 

O významu panovnických titulů KANAΣUVIGI a CANISAUCI u Prabulharů a Avarů

REZUME

          Dosud nebyla nalezena uspokojivá sémantika ranně bulharského panovnického titulu KANAΣUVIGI, uspokojivá sémantika ranně bulharského panovnického titulu KANAΣUVIGI, která by odpovídala jejímu řeckému doprovodnému výrazu o ek Qeon arcwn- „od boha panovník“. Autor se pokouší řešit tento problém na základě etnické spřízněnosti a geografické blízkosti mezi Prabulhary a Avary na Balkáně analýzou všech jejich domácích panovnických titulů a průběhu jejich evoluce i historických proměnách. Jak vidno prvními domácími tituly u Prabulharů i Avarů bylo označení arcwn a tomu odpovídající caganus. Za panovníka Kruma (803-814) se titul arcwn mění na ARCHON YUNGN. Podobný titul cagan iugu (vice)-rius je užíván avarskými panovníky, „-rius“ je latinská přípona. Následující bulharští panovníci Omurtag (814-831) a Malamer (831-836) ještě více zvýrazňujíce bulharský charakter titulu KANAΣUVIGI zaměňují ARCHON/APXON výrazem KANAΣ u předešlého titulu. U Avarů, tomu odpovídá titul panovníka canizauci. To vede k závěru, že výraz KANAΣ a caniz mají stejnou sémantiku jako je tomu u výrazu ARCHON a cagan  tj. společné výraz pro Prabulhary a Avary slovo označuje „nejvyššího vládce“. Značný počet důkazů bylo doloženo ke tvrzení, že bulharské  YVHГН/UVIGI odpovídá avarskému iugu (vige) ve významu „božský“, pochází z prabulharského základu YVH, runové podobě IYI, která se čte „ivi, eve, uvi“ a znamená „bůh“. Formule pro „boha“ u Prabulharů i Avarů odpovídá protoindoevropskému *Dyēu, se zástupnými výrazy starogermánské *Tiwaz, starořecké Zeus, védské Dyaus, u Římanů Jove, Jov a u některých pamírských národů Yu. Konečným závěrem je, že titul KANAΣUVIGI skutečně označuje „božský panovník“, který nám sděluje to samé i v řecké podobě titulu panovníka.

 

On the meaning of the ruler’s titles KANAΣYBIΓI and CANISAUCI of protobulgars and avars

 

Ivan Tanev Ivanov

 

        There has not been found so far satisfactory semantics of the early Bulgarian rulers title KANAΣYBIΓI, such that should be in consert with the accompanying Byzantine rulers formule o ek Qeon arcwn, or “which is a ruler by God”. Based on the ethnic kinship and geographic neighbourhood of Protobulgarians and Avars in Balkans the author attempts to solve the problem analyzing all their domestic rulers titles that demonstrate parallel evolutionary changes and transformation. The first domestic titles apparently were arcwn for Bulgarian and caganus for Avar supreme rulers, correspondingly. Krum (803-814) was the first to change its title from arcwn to АРХОN YVHГН. Similar title, cagan iugu(vige)-rius, in which “-rius” is a Latin suffix, is attested for Avar rulers. The next Bulgarian rulers Omourtag (814–831) and Malamer (831-836) further changed the title into KANAΣYBIΓI apparently replacing KANAΣ to АРХОN in the preceding title of Krum. The corresponding Avar title is canizauci. This leads to the conclusion that KANAΣ and caniz both have the same meaning asarcwn and cagan, i.e, this word, common for the Protobulgarians and Avars means a supreme ruler. A bulk of evidence is further presented that BulgarianYVHГН and the corresponding Avar iugu (vige) mean “divine”, from the Protobulgarian word root YVH or IYI in runic form, which is read ivi, eve, uvi, meaning God. This root corresponds to the Proto-Indo-European *Dyēu, with descending appellations the Old-German *Tiwaz, ancient Greek Zeus, Vedic Dyaus, LatinJove, Jov and Yu by some Pamir peoples. The final conclusion is that the title KANAΣYBIΓI actually means “divine ruler” as the accompanying Greek title phraseinforms us.

 

 


[1] Pohl, W. Die Awaren. Ein steppenvolk in Mitteleuropa: 576-822 n. Chr. München, 2002.

[2] Ajbabin A. I, Стремена перещепинского типа. – СГЭ, 1974, XXXIX, 32-34; Златото на хан Кубрат. Перещепинското съкровище. 2006. Sofia. str. 353.

[3] Bakalov, G., Средновековният български владетел. Титулатура и инсигнии. Sofia, 1985, str. 207

[4] Simeonov, B. Титульная практика в ханской Болгарии: происхождение, структура и значение праболгарских титулов в период между VII и X веками, Балканско езикознание, 1981, 24, № 2, str. 23 – 45.

[5] Ovčarov, D., Омортаг кана сюбиги. Sofia, 2002, str. 23

[6] Кирило-Методиевска енциклопедия. Sofia, 2007, str. 252

[7] Vaklinov, St., Формиране на старобългарската култура VI-XI век. Sofia, 1977, str. 151

[8] Beševliev, V., Прабългарски епиграфски паметници. Sofia, 1981, str. 67-68.

[9]Ligeti, L. A magyar nyelv török kapcsolatai a honfoglalás előtt és az Árpád-korban. Budapest: Akadémiai Kiadó, 1986, 144-145.

[10] Pohl W. Conceptions of Ethnicity in Early Medieval Studies", Debating the Middle Ages: Issues and Readings, ed. Lester K. Little and Barbara H. Rosenwein, (Blackwell), 1998, 304-305.

[11] Golden, Peter B. An introduction to the history of the Turkic peoples: Ethnogenesis and state-formation in medieval and early modern Eurasia and the Middle East. Wiesbaden: O. Harrassowitz. 1992, 110.

[12] Vаklinov, citované dílo, str. 153.

[13] Einhardi annales (Pertz, MGH, 1) a. 811: Canizauci princeps Avarum.

[14] Beševliev, V., Първобългарите - история, бит, култура. Plovdiv, 2008, str. 278.

[15] Beševliev V. Die protobulgarischen Inschriften, Berlin, 1963, str. 125—126.

[16] Jordanovо, Iv., Златни медальони на хан Омуртаг (814-831). - Археология 21, 2, 1979, str. 25- 32.

[17] Ve zprávě o vnějších zvláštnostech a chemickém složení Omurtagova zlatého medailonu, nalezeného v Trnovu se tvrdí, že medailon byl vytvořen v Plisce, né v Konstantinopoli (Iv. Jordanov, Druhá národní konference archeologie, dějin a kulturní turistiky "Cesta do Bulharska", Šumen, 14.-16. května 2010).

[18] Balasčev, G., Минало, 1909, I, str. 80.

[19] Theophilactus Simocata, Corpus scriptorum historiae Byzantinae, ed. Bonnae, 1834, str. 276, 277, 314, 315, 318.

[20] Corpus scriptorum historiae Byzantinae, ed. Bonnae, Nicephorus Bryennius, Commentarium. 1836, II, str. 80.

[21] Radoslavov, Cv., Титлите на българските владетели. - ИБАИ, V, 1929, str. 159-186.

[22] Menges, K. A. Note on the Compound Titles in the Proto-Bulgarian Inscriptions, Byzantion, 1958, str. 28, 441–453.

[23] Beševliev, V., Прабългарски епиграфски паметници. Sofia, 1981, str. 34

[24] Beševliev, V., (Първобългарите. Бит и култура. Plovdiv, 2008, str. 276) píše: "Panovník u turkitských národů byl považován za ustaveného jejich nejvyšším bohem Tengri. Podle orchonských nápisů (7. století) panovnícký titul ranných Turkitů hlásal: tängridä bolmuš khan (doslovně: kán/chán je z nebeské moci) nebo tängri jaratmyš qhan (doslovně: ustaven (jaratmyš) z nebes (ngri) kán/chán (qhan)). Raněmongolský titul Čingischána (13. století) hlásá: mongka tângri-yin kütchün-dör - panovník (mongka), je ustaven od boha-nebes (tângri). Stejnou představu měli beze sporu i Prabulhaři".

[25] Ovčarov Dimitar (Омортаг кана сюбиги. Sofia, 2002, str. 24) sděluje o jednom sgrafitovém nápise v Plisce, ve kterém se přečteme nápis "kana poladjunatos". Tím spojuje titul "kana poladjunatos" s kanasubigi a předpokládá, že řecké určení "poladjunatos" (ΠΟΛΛΑ = mnoho; ΔΥΝΑΤΟΥΣ =schopný, mocný, silný) může odpovídat bulharskému "subigi". K tomuto nejasnému a izolovanému sgrafitovému Malomirovému nápisu Kruma a mnohačetné avarské tituly však jsou mnohem přesvědčivější důkazy, že "uvigi" a ne "subigi" je reálným určením. Kromě toho, "kana poladjunatos" může být formou KANA BOILA KOLOBARA, βαγατουρ κανα  a tak dále.

 

Přeložil: N. Nikolov 15.06.2011