Původ a smysl ukrajinského označení chochol a Chochlandie

 

Ivan Taven Ivanov

http://protobulgarians.com

 

Stránky o Prabulharech. Jazyk, původ, dějiny a náboženství ve statích, knihách a hudbě

 

„Chochol“ je starobylé slovo z ruštiny, označující Ukrajince. Od stejného označení „chochol“ se odvozuje i posměšné označení Ukrajiny -> Chochlandie. Předpokládá se, že „chochol“ je spojován s dávným obyčejem záporožských kozáků holit si hlavy tak, že na zátylku zbývá poslední svazek vlasů. Jedná se o dědictví známého prabulharského účesu označovaného čembas, který byl v dávném Bulharsku masově užíván většinou dospělého mužského obyvatelstva až do doby konce Obrození. Tento vlasový zátylek je cizí Slovanům, Turkitům a jejich předchůdcům – Hunům.

Tento účes je charakteristický pro indické brahmány a východní íránské obyvatelstvo, částí z nich jsou i dnešní Bulhaři. Někteří ukrajinští nacionalisté jsou oblouzněni oficiální chybnou teorií o turkitském původu dávných Bulharů se pokoušení vydávat „chochol“ za výraz turkitského původu znamenající „syn nebes“. Etymologie výrazu „chochol“ se dá nalézt v základě knižního starobulharského jazyka, který si uchoval mnoho slov z íránského jazyka i v jazyce soudobých Bulharů. Mnoho z těchto slov se uchovalo i u dnešního slovanského obyvatelstva, silně íránštinou ovlivněného v severní části pobřeží při Černém moři, nejvíce u Záporožců a donských kozáků. V jejich tradici, jazyce i kultuře jsou uchovávány mnohé íránské stopy ještě z dob Starého Velkého Bulharska a následující zpola bulharské Chazarské říše (až do dob Kyjevské Rusi – poznámka překladatele). Jednou z těchto stop může být i označení „chochol“.

Za tímto účelem použijeme jeden starobulharský rukopisný dokument ze 13. století (Apokryfní modlitby ze Sborníku popa Vasila Dragona, viz. Emil Georgie, Literatura druhého bulharského státu – literatura 13. století, Vydavatelství BAV, Sofia, 1977, str. 281). V „Modlitbě při uštknutí zmijí“ se říká, že „v jednom měchu se nachází zlo veliké – jedna zmije“, nazvaná ЗМНIА  ХЬХЛАТА (zmije chocholatá – v žádném případě nejde o živočišný druh-pozn. překladatele). Co znamená tento výraz? Jak je vidět jedná se o příponu dle rodu a jednotného čísla ke slovu zmije. V případě slova mužského rodu jednotného čísla tím výrazem bude "хъхол/chachol".

Autor vysvětlivky (prof. Emil Georgiev) nekomentuje pro soudobého Bulhara neznámé slovo ХЪХЛАТА. Máme-li na paměti logiku textu, můžeme očekávat, že slovo tohoto významu znamená „hbitý, plížící a hadovi podobný“. Pokusíme se nalézt etymologii slov ХЬХЛАТА a základ slova ХЪХОЛ/chachol k tomu použijeme některé údaje ze srovnávací jazykové analýzy Živko Vojnikova (stať Езикът на древните българи... Jazyk dávných Bulharů).

V mnoha indoevropských jazycích jsou slova označující hada utvářena základem obecně indoevropského ers – ohýbám se, pohybuji se, plížím se a z toho plynoucího slova *hxŷrsyeha – had. Z toho vyplývá latinské serpent, tocharské arsāklo, sarpe – druh hada zmije a slovo v bulharském dialektu krasa – zmije (БЦ-ИБЕ-1 str. 94). Petr Dobrev spojuje slovo krasa – zmije se slovesem kres – plížím se, z pamírského iskašimského jazyka (ПД-ЕАКБ str.101).   

V sanskritu gadhaā, protoindoíránské gaudhāh – had. Tato slova jsou blízká ruskému гадюка – had/zmije.

Označení pro zmiji u Tocharů je yel, u íránsko jazyčných Alanů хilаg, хеlаgе, хеlun, yelgina, uallon.

U ostatních íránských jazyků je rozšířeno jiné slovo, více vzdálené označení zmije, avestijské mairya, jagnobski morî, kurdsky mar, paštunsky mar, tališsky mor, persky mar, tadžicky, šutnansky mar, giljansky mer, azgulemski můr, beludžisky mar – zmije/zmar. (VS-ETD). Možná, že i bulharské smok – druh nejedovatého hada/užovka má něco společného s těmito íránskými výrazy. Bulharský smok má spojitost s ruským termínem пресмыкающихся/smýkající se, což nejobecněji znamená plazi.

Jiné názvy pro zmije jsou: starořecké  e´khis, , ilyrijské  eґkheis, staropruské angis, arménské awj, irské esc-ung`eel', staroněmecké unc, anglické snake – zmije. V kalašském gokh, kchvorsky ai, nuristansky bibimsta, v jazyce hindi-urdu saar – zmije. Baskové užívají sogu – zmije. Ingušsky biexal – zmije.

Starostin ukazuje na velký počet podobných forem u altajských jazyků: výchozím je protoaltajské *k`ile, turkitské *keler,*keleŕ,*kelte, jakutské külgeri, kürgeli, mongolské *kilim, tungusomadžurské *xilkun- plaz, ještěr; také protoaltajské *kulv, tungusomadžurské *kuli-n, korejské kurji zmije, červ, také protoaltajsky déru(~ŕ), mongolsky derbe, tungusomandžursky dergi, japonsky dùr plíživý, kroutící se had. Také ve staro-mongolském mokay, mogay, mogoy, mogi, mogil, mongolsky moga, mogo, mogoy had. (ММ-ИБХ/IBX str.83)

Ugrofinské názvy jsou blízké altajským: v maďarštině kigyo, udmursky kyj, marijsky kiške, mordvinsky kuj, vepsky kü – zmije/had. Ve finské jazykové skupině však označení pro zmiji odlišuje od ostatních ugrofinských jazyků: ve vepském mado, estonsky madu, finsky mato, laponsky mádt – zmije. (VS-ETD).

Turkické označení zmije ukazuje na velkou shodu s těmi, které nalézáme u Tocharů (yel) i Alanů (хilаg, хеlаgе, хеlun, yelgina, uallon). Je to pochopitelné vzhledem k pozdějšímu utváření turkitského etnika, které vstoupilo do souhrnu tocharského a východně-íránského substrátu. V turkmenském a gagauzském jylan, tureckém ylan, tatarském jelan, karačajbalkarském, kazachském, kirgizském `ylan, jihoaltajském d'ylan, uzbeckém ilon, tuvinském, chakaském čylan, jakutském syyl, čuvašském çĕlen. (VS-ETD).

Výše uvedená srovnávací jazyková analýza podporuje předpoklad, že slovo ХЪХЛАТА/chocholatá ze starobulharštiny ve výrazu zmije chocholatá, může znamenat „ohebná, vijící se, plazící se, had“. Není překvapením, že nejblíže tomuto slovu je obdoba starobulharského spřízněného jazyka alanského (soudobá osetinština) – hilar, označující „plížící se“ a také „had“. V osetinském digorském dialektu xælagæ – zmije, vyplývající ze slovesa xelun plazím se, plížím. Podobnost s osetinskou formou vysvětluje také bulharský výraz хлъзгам се/ kloužu se. Blízké starobulharskému ХЪХЛАТА je i osetinské xylag – zmije stojí u bulharského výrazu chala – mytické, pohádkové zvíře, zpravidla popisované jako ohromný plazu podobný – drak, had (jedno z rodových znamení Prabulharů – pozn. překladatele). Znamená to, že bulharská slova zmije a had na jedné straně a  ХЪХОЛ/chachol nebo chala na straně druhé, mohou být považovány za ekvivalenty, první slovanského (skytského-poznámka překladatele) původu a druhé – prabulharského, shodné s odpovídajícími alanskými (osetinskými) slovy. Druhé mytologické slovo „lamja“ může být porovnáno s kalm, jiné osetinské slovo pro zmiji, shodné s pechlevijkým slovem karm – zmije.

Zjištěný morfologický a sémantický soulad mezi jedním starobulharským slovem ХЪХОЛ/chachol a tomu odpovídající osetinským slovem xylag, хilаg, хеlаgе je již opakující se shodou z mnoha podobných shod. Jako příklad můžeme uvést starobulharské písemné označení ЧЬРВЪ/červ ve významu srp a alansko-osetinské XSYRF (spr), nebo starobulharské písemné označení ФРЪТЪ/fert – sekera (ze slovesa farljam – házím sekerou pozn. překladatele) a analogický alanský název pro sekeru FÆRÆT (feret) [Petr Dobrev, Svět Prabulharů, Sofia, 1994, str.93]. Velký počet shodných slov i jmen u dávných Bulharů a Alanů je způsoben nejenom tím, že žili jako sousedé, ale jsou i velice blízké východo-íránské národy. Někteří starší bulharští historikové vysvětlují tento fakt jako „kulturní vliv“ civilizovaných Alanů na „divoké prabulharské nomády“.

Starobulharské slovo ХЪХОЛ/chachol a osetinská slova pro hada xylag, хilаg, хеlаgе, хеlun, yelgina, uallon jsou blízká i starobulharskému slovu угъръ/uher – užovka. Z tohoto hlediska toto slovo je identické odpovídajícím slovům pro hada u velkého množství pamírských jazyků: jagnobsky argunčok, paštunsky arxax, jazgulemsky wērxant, (IED). V tocharské (b) arsāklo, v tocharském (a) ārs·al`id – jedovatý had. V sanskritu uraga zmije, maha-uraga – velký plaz, ještěr. To hovoří o možném prabulharské a pamírském původu i u slova uher. Podobné slovo ugor – had se dá nalézt i ve všech slovanských jazyců (D-SIL) a možná je slovem převzatým ze starobulharského угъръ/uher.

Obecně slovanské chápání ještěra je velmi blízké odpovídajícímu baltskému slovu. Porovnej ruské ящерь, české ještěr, polské jaszszur, srbochorvatské jaster, bulharské gušter, odpovídá lotyšskému siergailis, staropruskému etureito. Pokud vezmeme v potaz společný základ slovanských a pobaltských jazyků, je možné očekávat nalezení, že v původu slovanských slov najdeme i odpovídající baltský základ.

Bulharské použití výrazu gušter je však bližší osetinskému gækkuræri, sanktritu gоdhā a protoiránskému gaudhah, jež se liší od slovansko-baltského výrazu. Je možné uzavřít, že bulharské slovo gušter je spíše prabulharského původu, než slovanským dědictvím. Na závěr můžeme určit bulharská slova ХЪХОЛ, ХАЛА, ГУЩЕР, КРАСА (chochol, chala, gušter, krasa a pravděpodobně i lamja) za zcela určitě prabulharského původu. Na druhou stranu označení zmije a zmej jsou zcela určitě slovanského původu.

Obr. 1  Hlava střižená do čembasu (v jazyce hindu „sikha“) vyobrazení z neolitického sídliště Nevali Kori, dnešní východní Turecko. Podobné účesy jsou vyobrazeny i na nálezech z Kréty a dalších míst z Mínojského období.

Na závěr můžeme uzavřít, že starobulharské slovo chachol/chochol znamená „hbitý, vyjící se had“. V tomto obsahu to plně odpovídá formě vlasového příčesku, nebo chocholu/čembasu obr. 1. Na druhé straně, rusko-ukrajinské slovo chochol vykazuje morfologickou shodu s bulharským chachol. Uvedená stať potvrzuje názor, že ruské označení chochol je spojováno s účesem záporožských kozáků a jejím smyslem je zvlněný, kroutící se ocas, příčesek tj. čembas.

 

Přeložil: N. Nikolov 6. března 2012