LETOV Šmolík S-328  Vrana“ v Bulharsku


 

 

10 ledna 2010 | 00:46 | pan.bg 

 

O zavedení a používání letadel Letov Šmolík Š-328 v Československu se dozvíte více na:

http://www.palba.cz/viewtopic.php?f=164&t=3907&p=72160&hilit=%C5%A0mol%C3%ADk+%C5%A0+328#p72160

 

Nad pevninou i nad mořem

Bojové použití

Po okupaci Československa padlo do německých rukou 338 kusů Š-328 na různých letištích. V závodech Letov bylo ukořistěno dalších 20 nově postavených letadel sedmé série. Určitá část trofejí byla předána Slovenskému vojenskému letectvu a ostatní letouny byly rozděleny na všechny letecká učiliště Luftwafe pro prvotní přípravu pilotů a pozorovatelů.

V průběhu roku 1942 německé útvary na východní frontě mají veliké ztráty způsobované nočním bombardování prováděným pomalými ruskými letouny Po-2. Luftwafe také utváří podobné útvary, využívající různé typy zastaralých letadel, mezi kterými je i značný počet letadel typu Š-328. Část z trofejí si na Českém území rozdělilo Německo se svým spojencem Slovenskem.

Více jak 100 letadel bylo předáno slovenskému vojenskému letectvu. Slovenské Š-328 jsou poprvé použity v reálných bojových podmínkách v době Mnichovské krize. Maďarsko posílené příkladem Německa, které anektovalo Sudety, se rozhodlo zabrat část Slovenského území. Došlo k ozbrojenému střetu, při kterém byly zničeny 4 letouny Š-328. Později se Slovenské letectvo zúčastnilo bojového nasazení proti SSSR. Na východ bylo posláno 30 letadel řady „Šmolík“. Ty jsou používány jako lehké bombardéry a frontový průzkum. Pro jejich velké ztráty a problémy s obsluhou vedli k jejich stažení pro plnění týlových a pomocných úloh při ochraně německých železnic a v bojích proti partyzánům.

Letadla Letov Šmolík Š-328 v Bulharsku

Letov_1.jpg Letov_2.jpg

Text a kresby Vencislav Čakov

Ve druhé polovině 30. let odpadla smluvní omezení rozvoje bulharského letectva a začala obnova leteckých sil. Roku 1938 uskutečnila Rada pro vzduchoplavbu Leteckých vojsk analýzu rozvoje válečných letadel ve světě. Bylo přijato rozhodnutí zakoupit polské sériové a bombardovací letouny.

Pro divizní potřeby je počítáno s průzkumnými letadly vojenského letectva vlastní výroby. Na základě protokolu z února 1938 zahájila letecká střediska vlastní vývoj letadel. Jejich výsledkem jsou v obou místech DAR-Božurište a „Bulharský Kaprony“ v Kazanlaku sestavené letouny DAR-10 „Bekas“ a KB-11 „Fazan“.

Roku 1939 se mezinárodní situace zkomplikovala. Vzdušné síly již nečekají, že vlastní konstrukce letadel bude dovedena do sériové výroby. Uchychleně bylo provedeno srovnání mezi francouzskými „Anrio“ H-510, německým „Henschelem“ Hs 126 a polským LWS-3 Mewa. Bulharští stratégové se zastavili u polského stroje, protože představoval nejlepší poměr mezi cenou/bojovými vlastnostmi a v továrně LWS bylo objednáno 48 letadel. Protokol o smlouvě s polskou stranou byl definitivně schválen 10. června 1939. Dva měsíce posléze začala 2. světová válka. Německo napadlo Polsko a bulharská objednávka byla zrušena.

Letov_9.jpg

Stále těsnější kontakty s německou stranou vedli k tomu, že velení Leteckých sil bylo předloženo zakoupit velké množství letadel, zabraných jako trofejní po okupaci Československa v březnu 1939. K jednání s hospodářskou komorou leteckého průmyslu (sdružení hájící zájmy německého leteckého průmyslu) a bulharskou stranou byla zplnomocněna speciální komise pod vedením gen. Rusi Ruseva.

8. srpna 1939 se na letišti Merzerburg bulharská komise seznámila po trojicích s exempláři všech druhů letadel, navrhovaných k prodeji (Š-328 s výrobními čísly 361, 364, 368). Došlo k jejich vyzkoušení na zemi i ve vzduchu a uznány za vyhovující. Jednání byla úspěšně zakončena a na základě protokolu bylo 19. srpna 1939 Německem prodáno Carskému Bulharsku 182 bývalých československých stíhaček, bombardérů, výcvikových letadel a dalšího majetku a výzbroje. 

Mezi zakoupenými letadly bylo i 20 nových (ze sedmé série) a 40 používaných letadel Š-328. S těmito letadly Vzdušné síle doplňují chybějící průzkumný letoun. Smlouva předpokládala letecký přesun Š-328 z letiště Merzerburg v Německu až na letiště v Bužurište.

Do Německa byla vyslána skupina bulharský letců na přelet nově zakoupených letadel. Na letišti Merzenburgu bylo provedeno zkrácené proškolení. V době proškolení došlo i k havárii. Při zkušebním letu se dvě letadla Š-328 pilotovaná bulharskými piloty srazila. Po srážce letadlu s výrobním číslem 131 odpadla zadní křídla a neovládatelné letadlo spadlo nedaleko Sent Polten poblíž Vídně. Pilot podporučík Alexandr Čirpanliev zahynul.

V září roku 1939 byla bulharská delegace vyslána na letiště Merzerburg v Německu k nákupu „nových“ letadel pro bulharské vzdušné síly. Jeden z účastníků těchto událostí si vzpomíná: „Část našich pilotů uměla německy. Ti byli vyškoleni nebo byli služebně na stáži u Luftwafe v Německu. Seznamování a zalétání letadel proběhlo podle prostého schématu – zde je kormidlo, klapky, pedály, páčka na benzín, magnet, brzdy – roluješ, vzlétneš, a jakmile letíš, musíš taky přistát. Ohlédneš se po vzletové dráze a nemáš, jiné spojení s řídícím pultem, než je bílý praporek nebo zelená raketa. Po přistání (pokud je zdařilé) následují stisk ruky s německým instruktorem a „danke maine hernn“. Takto se vybraní letci točily v riskantním rodeu. Přelet 60 kusů „Vran“ z letiště Merzerburg až na letiště Božurište v Bulharsku je jedním z hrdinských činů našich letců.

 Letov_3.jpg

Skupinový let bulharských „Vran“ v létě roku 1940 (archiv J. Andrejev)

Bulharským pilotům se byť s minimální přípravou podařilo s několika přelety přes Jugoslávii přeletět všechny Š-328 do Sofie. Zde dostali neutajované pojmenování „Vrana“ a byly přerozděleny do jednotlivých útvarů. Na základě rozkazu z 18. listopadu 1938 byla ve 3. armádní letce na letišti ve městě Jambol zformována stejnorodá průzkumná letka se 4. bojovými letkami a jednou cvičnou. Do každé bojové letky bylo zařazeno 12 kusů Š-328, z nichž vždy 3 zůstávají v záloze. 6 kusů ze zbylých letadel bylo předáno výcvikové letce v Sofii. Zde létá 3. letka sloužící jako bojová přípravka budoucích důstojníků pilotů vojenského učiliště. Všechna ostatní letadla tohoto typu (celkem 5 letadel) slouží ve 3. výcvikové letce leteckých škol v Kazanlaku.

4. listopadu 1939 byl uzavřen dodatečný protokol, kterým bylo dodáno dalších 5 letadel Š-328 „Vrana“ a 5 stíhaček Avia Bn 534 „Dogan“. Tato letadla byla určena na náhradní díly. Po jejich dodání do Bulharska jsou dva Š-328 uvedeny do letuschopného stavu ve Státní letecké továrně ve městě Loveč. 26. září 1940 vydává dočasně velící Leteckých vojsk plukovník Uzunský příkaz k zapsání těchto dvou letadel Š-328 do inventárních knih pod výrobními čísly 252 a 382 s jejich pořadovými čísly 60/7066 a 61/7066. Ostatní 3 „Vrany“ (výrobní čísla 165, 254 a 265) byly rozebrány a jejich díly jsou používány při opravách letových strojů. Ještě v lednu 1940 do Bulharska přijeli 3 odborníci z továrny Letov. Zde cvičí své bulharské kolegy při obsluze letadel řady Šmolík.

21. ledna 1941 jedno letadlo Š-328 havarovalo na vrchu Jumrukčal pro porušení letového provozu. Pilot Emanuel Atanasov a pozorovatel Kalčo Kalčev zde zahynuli.

Letov_4.jpg

Havarovaný letoun s německou imatrikulační značkou (archiv V. Čakov)

Po záboru Řecka a Jugoslávie německými vojsky, bulharská armáda převzala původní bulharská území v Makedoni, Západní pokrajině a Bělomoří do administrativní správy. 5. května 1941 byla 443. letka vyzbrojena letadly „Vrana“ a přemístěna na letiště Ksanty. Zde bylo bulharským pilotům uloženo hlídkovat na pobřežním pásu od Dedeagače až do Soluně, kde plnily kurýrní úlohy a lety pro kartografii nově připojených území k Bulharskému carství.

Letadla se účastní protivýsadkové obrany na Egejském pobřeží a ochrany námořních komunikací před anglickými ponorkami. Na pobřeží Bílého moře si 443. letka zapisuje své první bojové nasazení bulharského letectva ve 2. světové válka. Na konci září ve městě Drama vypuklo povstání řeckého obyvatelstva. Letouny Š-328 zde prováděly průzkum na rozsáhlém území a složily k bombardování povstalců napadající bulharské vojenské útvary.

Mnoho získaných zkušenosti, které byly získány na nově osvobozených územích bylo později používáno i při ochraně Černomořského pobřeží. 22. června 1941 napadlo Německo SSSR a bulharskému letectvu bylo uloženo chránit ze vzduchu konvoje svým spojenců v blízkosti bulharských teritoriálních vod před napadením ruskými ponorkami. Zpočátku několika letadly a později dvěma letkami chránili bezpečnost lodí plovoucích mezi Konstancí a Cařihradem. Na letišti Balčik byla umístěna 223. letka a v Sarafovu 333. vojsková letka vyzbrojená 6 letadly „Vrana“. Celkově bylo zaregistrováno 5 případů nalezení sovětských ponorek a použití zbraní proti nim. Na počátku října byla zformována tzv. černomořská obrana. Na dvě pobřežní letiště byla přemístěna posila, skládající se navíc z šesti stíhaček na každém z nich.

V říjnu 1941 se dvanáct letadel „Vrana“ zúčastnilo dvoustranných vojenských manévrů bulharské armády. Přestože již na počátku války byly považovány za morálně zastaralé a neodpovídající soudobým požadavkům sloužila tato letadla v Bulharsku dlouho a plnila různorodé bojové úkoly. Při ochraně černomořského pobřeží létaly „Vrány“ s různou intenzitou do léta 1943, kdy jejich úkoly převzala letka vodního letectva umístěná na vodním letišti Čajka.

V průběhu roku 1943 došlo v bulharském vojenském letectvu k další reorganizaci. Na letišti Dolna Orjachovica byla formována ještě jedna armádní letka do které byla převelena část letadel Š-328. Rozkazem z 24. prosince 1943 nařídil generál Ajranov, že „letadla Š-328 Vrana s pořadovými čísly 1, 6, 29, 57 a 58 z důvodu dlouhé služby a po četných opravách jsou neprovozuschopná“. Podle stejného rozkazu byly tyto letouny odeslány do dílen, prohlédnuty a jako nefunkční sešrotovány.

V období let 1943-1944 byla letadla 4. letky posílána do boje s partyzány. Na letišti Niš byla při bulharském okupačním sboru zformována letka skládající se z 6 stíhaček Avia B 534 „Dogan“ a 6 průzkumných Š-328 „Vrana“ pro plnění analogických úkolů při udržení pořádku. V létě 1944 byla část letadel zničena nebo poškozena při bombardování letiště Niš. 3. září stejného roku při přípravě na stažení bulharských vojsk z Jugoslávie na tomto letišti havarovalo letadlo

Š-328 „Vrana“, plnící kurýrní úlohu. Pilot letadla Christo Georgiev a pozorovatel Dimitar Mančev zahynuli. Letov_5.jpg 

3. září 1944 havarovaný bulharský Š-328 letiště Niš (archiv S. Genov)

Po politických změnách 9. září 1944 vyhlásilo Bulharsko válku Německu a dvě letky 4. leteckého sboru byly přemístěny na letiště Petarč poblíže Sofie a později na letiště Božurište. Jednotlivé letky s Š-328 byly podřízeny 3. leteckému pluku umístěnému na letišti Vrba. Bulharské „Vrany“ se zapojily do války, kde plnily úkoly rozvědky, fotografického průzkumu nepřátelských pozic a řízení dělostřelecké palby. Po skončení první etapy válečného nasazení plnily „Vrany“ zejména pomocné úlohy. 30. dubna 1945 několik dní před koncem války bulharská vláda darovala letadla Jugoslávii, aby jí pomohla obnovit bojové letectvo v sousední zemi. Rozhodnutím Rady ministrů jsou 4 letadla: 2 školní He-72 a 2 tréningové Š-328 „Vrana“ darovány „bratrské Jugoslávii“.

Osud letadel Letov Šmolík Š 328 se na Balkáně a zejména v Bulharsku zcela naplnil. Původně byla tato letadla určena k obraně Československa v proti německé hrozbě. Jejich nasazení proti Německu se událo až v době Slovenského národního povstání v roce 1944 a na Balkáně, jako bylo uvedeno výše - poznámka překladatele.

Letov_6.jpg

Letec a pozorovatel před letounem „Vrana“ s výsostnými znaky z druhé poloviny 40. let (archiv V. Čakov)

Příklad civilního využití letounu s bulharskou imatrikulací.

 Letov_7.jpg   Letov_8.jpg

Pohled ve směru na přepravní kabinu „Bílé vrány“ (archiv V. Čakov)

Barevná schémata letadel:

V roce 1939 ještě před odletem nakoupených letadel z Německa na riskantní přelet do Bulharska byly všechny „Vrany“ přebarveny standardní československou hnědozelenou kamufláží, která byla v souladu s rozkazem plukovníka Bojdeva, určujícím ochranou kamuflážní barvu průzkumných letounů.

S328_1.jpg

V Bulharsku byly na letounech doplněny bulharské výsostné znaky a dodatečné nátěry. Červený kříž za odvahu je na obou stranách trupu, dále ze spodu na dolním křídle a shora na horním křídle. Pořadová čísla byla od 1. do 60. v bílém provedení na trupu a černou barvou pod křídly. S velkou pravděpodobností byly letouny ve dvou provedeních lišící se pouze velikostí znaků. Motor na „Vranách“ byl v modrém provedení, podle výše uvedeného rozkazu velitele Vzdušných vojsk z roku 1938. Na kormidle byla umístěna bulharská trikolora. Na vertikálním stabilizátoru byl umístěn bílý trojúhelník s pořadovým a typovým číslem, kterým bylo pro letouny Š-328 určeno číslo 7066.

 S328_2.jpg

Po přistoupení Bulharska k Třístrannému paktu bylo nutno upravit vzhled letadel, žlutou barvou byly natřeny motory, konce křídel, směrovky a pruh uprostřed trupu na kabinou pozorovatele. Další významná změna byla provedena v průběhu roku 1940, kdy byl zaveden nový identifikační symbol „Lomený černý kříž na bílém poli“ doplněný národní trikolorou.

S328_3.jpg

Válka proti Německu trvala od září 1944 do května 1945. Tehdy po dohodě se sovětským velením 3. Ukrajinského frontu, působícího na území Bulharska bylo žluté značení zaměněno za bílé. Touto barvou byly přestříkány konce křídel, pruh napříč trupem a na spodní části krytu motoru. Po válce zbylé letu schopné stroje dostaly výsostné znaky Národní fronty a na směrovkách se znovu vrací trikolora v zúženém vodorovném provedení. Trojúhelník s pořadovým a inventárním číslem je přemístěn pod horizontální stabilizátor.

 S328_4.jpgZbarvení civilní kurýrní služby s bulharskou imatrikulací.

Krácený překlad:

29. 01. 2014

N. Nikolov