Etikus, filosof a kosmograf*

*AETHICUS PHILOSOPHUS COSMOGRAPHUS

Božidar Pejčev

(časopis „Filosofická mysl, Sofia, kniha 2, rok 1979, str. 72-85)

       Při zkoumání starobulharské a staroslovanské tradice v oblasti filosofie stěží najdeme těžší a zamotanější problém, a zároveň tím zajímavějším a významnějším než ten, který jsem si vytyčili prozkoumat v následující studii. Složitost přichází ne jenom ze samotného předmětu zkoumání a musíme se zde poprvé střetnout s jedním stoletím nashromážděnou zkušeností západní vědy, kterou ona považuje za již uzavřenou, že v minulosti slovanský Etikus Ister považovaný filosof, vědec a spisovatel ze 4. století, narozený v prostorách dnešní Dobrudže není Slovanem, ale ve všech případech západoevropan. Tak bylo dosaženo toho, že zůstal bez obrany jediný slovanský myslitel z tak ranného období z důvodu řevnivosti a naléhání celé řady západních badatelů, kterými je dokonce prohlášen na Ira, jenom a jenom aby nebyl tím jakým ve skutečnosti byl.

1.     Historie otázky filosofa Etika Istera (Ethicus Ister)

       Roku 1852 jeden francouzský vědec vydává poprvé nemalý ranně středověký latinský text s filosofickým a geograficko-etnografickým obsahem.1 Autorem je Etikus (Ethicus). O jedno století později se objevuje práce, která má tendenci odstranit slovanství tohoto autora a prohlásit jej na Ira.2 Dojít až sem v průběhu sta let řada badatelů přidávala úsilí za úsilím a odtlačili Etika z východu jeho rodné Dobrudže stále více na západ až došla řada na to zaměnit jeho rodnou zem za ostrovy na irském pobřeží. Prvním je Kunstman3 a Roth4 zpochybňují autentičnost Etikových prací, vydaných opakovaně Wuttkem5, který jej hájí.6 Ve stejném roce 1853 vydává Pertz druhé vydání textu,7 ve kterém byť ve stejné době jako Wuttke8 mnohem obstojněji a šíře opodstatňuje závěr o slovanské příslušnosti Etika. Ihned je však jeho závěr zpochybňován mezi jinými i v té době známým petrohradským profesorem Kunikem.9 Několik vydání Etikova díla hned ve dvou letech, četné recenze, spory a diskuse po celé Evropě nám ukazují jaký zájem vyvolala tato vědecká událost. Ale následuje snaha zbavit Etika slovanství, jeho filosoficko-kosmografickou originální práci přidat k západoevropské literární tradici. Gutschmid10 se pokouší dokázat, že práce vznikla v 7. století ve Franckém státě a Krusch11 – v 8. století v disertaci Hillkowitz12 (nebo Hilkoviče) se tvrdí, že práce byla vytvořena roku 768. její autor je hledán až v Británii. 13

       Současně se zamítá,14 že by Etikova práce měla řecký prototyp, tohoto názoru se drží Busch.15

       A tak docházíme až ke krajnímu a charakteristickému badateli otázky, kterým je we, který se přidává k teorii, že Etikus je Ir a jeho pojetí zkoumání je hledat odpověď na otázku z východiska, že práce nemůže být mladší než z roku 768 a je nutno určit kdo se skrývá za autorským jménem a kde přesně bylo dílo napsáno?16we utvrzuje dosavadní úsilí západoevropské vědy zeslabit základní důkaz, že filosoficko kosmografické dílo Etika Istera je napsáno Slovanem ve 4. století: tento důkaz je přesvědčivě doložen v samotném textu práce, kde figuruje svědectví: Incipit Liber Ethici translato e philosophico edito(s) oraculo A Hieronimo presbytero dilatus ex cosmographia it est mundi scriptura; Edicta Aethici philosophi cosmographi;17 Suos characters litterarum quos adinvenit, ita distinxit18. Explicit liber Aethici philosophi cosmographi natione Schitica nobile prosapia parentum. Ab eo enim ethica philosophia a reliquis sapientibus originem traxit.19

       Jinými slovy se we, jakož i jeho předchůdci, střetává s následujícím:

1. Práce Etika není v podstatě dílem autora takového jména a je v nejlepším případě pseudonymem autora doby pozdější;

2. Dílo bylo napsáno na konci 8. století, není proto možné, aby bylo přeloženo z nějaké jiné řeči (tj. slovanské) do latiny, tím, že je po krácena uvnitř zmíněným Sv. Jeronýmem, protože tento věhlasný křesťanský badatel, jak je známo žil většinu svého života ve 4. století (r. 331, Stridom, Dalmácie – 30. 09. roku 420 Vitleem).

       Právě zdokumentované svědectví samotného textu, že je přeloženo Jeronýmem, který jej zkrátil proti originálu a přeložil do latiny, citováno Pertzem a Wuttkem jako příklad se považuje za dobu vzniku práce ve 4. století – tj. v době Jeronýma. Toto pojetí je přirozeně jedině možné, jakmile on učinil jeho krácení a překlad. Odtud plyne, že autorem originálu, je určený a přímo Jeronýmem jmenovaný Etikus Ister, rodem Skyt, který byl současníkem dalmatského spisovatele. Přijmout to vše znamená prostě důvěřovat zachovaným textům díla, které jsou k dispozici ve všech známých latinských verzích. Pokus si nebudeme přát přijmout toto svědectví – znamená to odmítnout celé Etikovo-Jeronýmovo dílo jako fikci, pokud budeme nedůvěřovat jedné z částí tohoto celku.

Cestou k takové činnosti, i přes její celkovou neskutečnost zaujal Löwe. Snaží se obejít údaje z textu jeho autora jako jediné možné a jisté a předkládá nám svou stavbu s následujícím obsahem: dílo je napsáno na konci 8. století přímo v latině irským biskupem Virgilem ze Salcburgu, pod pseudonymem Etika Ister jako svou iluzorní a parodickou polemiku proti svému současníkovi učenci Bonifácovi. Velká tíha důvodů které vedou wa k určení paleografické analýzy nejstaršího zachovaného přepisu díla, který se obsahově redakčně shoduje s bavorskou literární školou biskupa Arbea z Fraizingu (r. 764-783).20

       Cestou k takové činnosti, i přes její celkovou neskutečnost zaujal Love. Snaží se obejít údaje z textu jeho autora jako jediné možné a jisté a předkládá nám svou stavbu s následujícím obsahem: dílo je napsáno na konci 8. století přímo v latině irským biskupem Virgilem ze Salcburgu, pod pseudonymem Etika Ister jako svou iluzorní a parodickou polemiku proti svému současníkovi učenci Bonifácovi. Velká tíha důvodů které vedou we k určení paleografické analýzy nejstaršího zachovaného přepisu díla, který se obsahově redakčně shoduje s bavorskou literární školou biskupa Arbea z Fraizingu (r. 764-783).20  A následující nejdůležitější osobně důležité přepisy jsou podle weho bavorské, jakož i pro něj je Bavorsko centrem rozmnožování verzí Etikova díla.21 Autor – Ir, místo objevu jeho práce je Bavorsko, doba objevu – konec 8. století, svědectví nám zachované Jeronýmem, jím přeložené dílo autora - Skyta ze 4. století Etika Istera jakoby zcela ztratilo svůj význam … Naším úkolem je tento význam znovu navrátit. Tento úkol je mnohem reálnější pokud by si we  nevytyčil neméně významný cíl znevážit důležitý fakt, dokážeme, že fakt zůstává hodnověrný a pokus to bude  falešný, chybný a nečestný.

2. Námitky proti ničitelům Etika Istera

       Východiskem je situace, že naše vědecká literatura je otázkou Etika nedotčena a není s ní seznámená, předpokládáme, že případný čtenář by řekl: „Zatím se hovoří o jednom neznámém autorovi velkého díla. Zda je možné o něm přijmout závěry bez znalosti samotného díla?“ Proto také publikujeme Etikovu práci, přesněji ty části ke kterým se zaměřuje jeho filosofická část. Etikovo dílo je druhým problémem v pořadí a proto jej ponecháme jako předmět zkoumání ve druhé části této studie. Prvním problémem je, kdo je Etikus Ister, abychom si učinili představu o tom, zda má smysl zabývat se je dílem? Pokud má pravdu we – musíme odstoupit zkoumání celé této otázky dějinám bavorským, irským nebo celkově západoevropské kultuře. Tím zda se podaří zachovat slovanskou příslušnost Etika závisí i zájem o jeho tvorbu jaké prvního projevu slovanské teoretické mysli v době. Právě proto je nutno doložit, že Etiku je Slovanem z velmi ranné epochy a tím, že jeho práce vstupuje do okruhu historického zájmu slovanské kultury. To učiníme soustavou námitek, proti námitek a „důvodů“ v náš prospěch.

První námitka

       Největší pochybností je, že podle we22 je Etikova práce vědě známa a je předmětem zkoumání teprve od roku 1852. Protože v dosud nevytištěném rukopise o historii Bulharů od známého bulharsko-chorvatského badatele z 18. století Fr. Ks. Ivan de Perjačeviče (v letech 1707-1781) se na straně 89 nachází část z Etikova díla pod názvem Ex Aethici Cosmographia (Z Etikovi kosmografie pozn. autora).

       Zde Perjačevič využívá ono místo z kosmografické části díla, která hovoří o ranném svědectví o Prabulharech. Je to vidět z poznámek na boku a termínů, které nás vrací zpět ke kritice Löwovi metody při dešifrování specifických Etikových etnografických pojetí. Mnohem důležitější je, že jedna z dobových autorit vědec a profesor jakým je Perjačevič, nepochybuje o autentičnosti Etikova jména a jeho díla, jakmile se s ním seznámil a považuje jej za zdroj ranným dějin Kavkazského regionu, Prabulharů a dalších. Samotný fakt, že Perjačevič používá Etika jako pramen o prabulharských dějinách ukazuje on správně a o jedno století dříve než další západoevropští učenci pochopil skutečnou vazbu mezi Etikovým místem narození uprostřed severovýchodní části Balkánského poloostrova a z toho plynoucí jeho zájem o etnická společenstvím a vztahů zde probíhajících. Právě proto fragment Etikova díla uvedený profesorem Perjačevičem, který byl deset let kancléřem a po dvakrát rektorem university v Gracu není možné lehce znevážit jako důkaz, že Isterovo dílo je v 18. století a on sám je chápán jako autentický a skutečný a tím hůř, že pozdější věda, jejímž představitel je Löwe se ukazuje jako neobeznámený s takovým důležitým faktem. Na závěr – Perjačevič, přestože to dosud nebylo známo, plně respektuje autentičnost Etika Istera.

Druhá námitka

       Pokud jsou pro obhájce weho tezí práce Perjačeviče nedostatečně průkazné, ukážeme tedy následují důležitý fakt z práce známého německého vědce a filosofa z 8. - 9. století Abého z Fuldy a biskupa v Maincu – Rabanus Maurus, který je také nazývan Raban Maur, Hrabanus Maurus (léta 780-856),  je znám z hodin dějin filosofie. V jednom svém traktátu „O zdokonalování jazyků“,23 datovaném z roku 856, píše Raban, že po židovské, řecké a latinské abecedě byla vytvořena filosofem a kosmografem Etikem, původem Skytem z významného rodu, abecedu, kterou uznávaný prezviter Jeroným neustále rozšiřoval ve své variantě až do rodné země samotného Rabana, protože si přál rozšířit povědomí o tomto písmu s mocí své učenosti a pracovitostí. Raban také zobrazil písmena ve svém traktátu. Je pozoruhodné, že tyta jsou velice podobná starším chorvatským hlaholským písmenům, z hlaholice, a tento fakt je uznáván všemi autory.24 Závěr je takový, že Hrabanus (Hraban, Raban) uznává jako pravdivé námi citované svědectví textu práce Etika o jeho národnosti, doba sestavení jeho práce a jeho pozdější Jeronýmovo zapojení do díla. Hrabanus je dosti velkým vědcem, aby se nechal ovlivnit, navíc sám použil ve své známé práci De Universo řadu části z práce Etika.25 Hraban potvrzuje, neodmítá tvrzení, že Etikus je spisovatel ze 4. století z významného skytského původu. A dále – je vynálezcem prototypu pozdější slovanské abecedy – hlaholice.

       Tímto docházíme k otázce zda je Etikus zakladatelem prahlaholice. Podle Hrabana je nesporné, že Etikova abeceda je přímo „skytská“ znamená to je slovanská z počátku 5. století, kdy jí Jeroným pravděpodobně rozšiřoval a z toho důvodu se dostala do všech slovanských oblastí na západ od Skytie až k oblastem osídlenými Germány ze kterých pocházel Hrabanus. Předkládáme k porovnání kopii Etikových hlaholských písmen ne podle pozdější jejich verze, prezentované v Hrabanově traktátu, ale podle Wuttkeho lipského přepisu.

       Fakt, že podle svědectví překladatele Jeronýma a později i podle Hrabana, Etikus Ister vynalezl hlaholská písmena a později je rozšířené pojetí zejména mezi Chorvaty, že tvůrcem jejich hlaholice je Jeroným, což je přijímáno odborníky zpochybňující Etikovu autentičnost.26 Nikomu se dosud nepodařilo zpochybnit podobnost mezi Etikovou abecedou a pozdější hlaholicí, naopak – ji všichni potvrzují. Na tomto základě významný badatelem jakým je Pertz z minulého století kategoricky prohlašuje Etika na Slovana.27

       Na druhé straně použití Etikovi abecedy objevujeme na těch místech Evropy, které se nacházejí právě podle svědectví Hrabana na západ od dolního toku Dunaje ve směru ke germánským územím. Tak jsme nalezli celý svod jedné místnosti velmi starého kostela poblíže Insbruku, vymalovaného s velmi podobnými etikovými hlaholskými písmeny. Tento fakt potvrzuje svědectví Hrabana, že Etikova abeceda vynalezená na východě byla rozšiřována prostřednictvím Jeronýma až ke germánským hranicím. O to více v kontextu Hrabana se zjevně připouští, že filosoficko-kosmografické Etikovo dílo bylo napsáno v rodné slovanské řeči ve stejné abecedě a až později je dalmatský latiník Jeroným přeložil na latiny.

       Ukázkou neskutečné a tendenční teze o Etikově fiktivnosti je také skutečnost, že Löve a další proti slovansky zaměření badatelé nemohou nepřijmout hlaholský, tj. slovanský, vzhled abecedy umístěné na konci latinského přepisu díla a současně podle svého angažmá tvrdit, že autor této slovanské abecedy nebyl Slovanem; mimo to Jeroným skutečně rozšiřoval hlaholici na západ od Skytie mezi Slovany, není však možné, aby to činil on sám a tak dále – až do takových to protikladů dochází jen a jen odejmout Slovanům ranného učence. K uzavření kritizované teze Löveho díla je třeba říci, že je si vědom protikladu do kterého upadá kdy na jedné straně výslovně trvá na důležitosti podoby mezi Etikovou abecedou a slovanskou hlaholicí a na straně druhé zamítá Etikovu slovanskou příslušnost.

       Proto Löve užívá takového žonglérství – odkazováním se na bádání z roku 193928, vnucované německou politickou vůči Slovanům, ve které jsou známá fakta zobrazována obráceně a vzniká z toho, že skutečně vzpomínaný Virgil-LžiEtikus podle Löva umístil hlaholská písmena na konci svého díla, ale bylo tomu až na konci 8. století, kdy již tyto druhy písmen, vytvořené předtím franskými misionáři na základě merovejského písma a italského kurzívního manuskriptu z oblasti akvilejského patriarchátu a Istrijského poloostrova.29 To nejenom, že nezachraňuje Löveho teorii ale stává se její katastrofou, protože jí dovádí do konečné absurdity – na jedné straně přijímá rozšíření prahlaholice v období 4. a 5. století Jeronýmem30 a její popularizaci jako slovanského písma, na straně druhé, to stejné písmo je  Lövem31 považováno za vytvořené ve 8. století v „benátsko-istrijské oblasti“ ve vazbě na severoitalskou písemnou tradici a odtud ze západu byla rozšířena mezi Slovany.

       Odhalení tohoto hlubokého protikladu v Löveho tezi je dostatečné ji považovat za nepřijatelnou od základu. Kromě této konstatace je nutné dodat další námitku proti všem autorům, kteří podobně jako Löve zamítají, že od 4. století dále je za pomoci a úsilí Jeronýma rozšiřována mezi Slovany prahlaholice, která podle jeho nejednoho Jeronýmova přiznání, potvrzeného Rabanem, převzal právě od Etika Istera.

Třetí námitka

       O síle přesvědčení mezi Slovany, že hlaholice využívaná u nich byla zavedena Jeronýmem, svědčí prameny doložené nejenom Pertzem32 i samotným Lövem33 ale i jedním skoro domácí pro nás Bulhary autorem: je to známý doktor filosofie a vědec z počátku 18. století Jakov Perjačevič (v letech 1681-1738), který ve své práci z historie a světové geografie v díle „Teze obecné filosofie“ (Zagreb, r. 1714) píše následující: „Dnes je ze všech jazyků nejvíce rozšířen slovanský, dnes nazývaný ilyrijský – od Adriatického moře až k Číně a Tatarskému moři (Tichému oceánu pozn. autora). Jeho počáteční forma jazyka se rozpadla do mnoha podob, k těm patří ty v Dalmácii, Vindiku (východní část Vitenbergu a západního Bavorska – pozn. autora), Čech, Polska, Moskevska, Bulharska a mnoha dalších. Písmena tohoto jazyka mají dvě podoby: cyrilské, zdokonalené sv. Cyrilem, skoro podobné písmu řeckému a dalmátské nebo jeronýmské, jehož autorem je Jeroným“ 34.

       Jakmile chorvatská tradice mnohokrát dokládá, že Jeroným sestavil „dalmátská“ slovanská písmena, znamená, to že se tak stalo ve 4. až 5. století době Jeronýmově; - že v té době na Balkáně a dokonce i jejich západní části již byli Slované, pro které byla tato písmena předurčena s ohledem na jejich jazyk; nejvíce však, že Jeronýmem zachované svědectví a jím učiněný latinský překlad východo-balkánského slovanského autora Etika Istera, jež sestavil abecedu svého jazyka, kterou samotný Jeroným připojuje na konec svého překladu, je pravdivé. Pokud v době Jeronýma byli v Dalmácii Slované, kteří potřebovali novou abecedu, kterou jim předal, znamená to, že již tak dávno ve východní části Balkánského poloostrova již byli Slované, od kterých jí převzal, aby jí předal těm západním.

       Jeronýmovo svědectví je zcela pravdivé, včetně té části ve které se potvrzuje skytský původ Etika, který nemůže být jiným než slovanským, protože v době, ze které je zachováno svědectví, je jedno totožné s druhý, jak ukážeme dále. Z výše uvedeného můžeme Etika Istera považovat na Slovana; proto byla i abeceda jím sestavenou v rodném jazyce přijata později prostřednictví Jeronýma u západních Slovanů na Balkáně. Etikovu slovanskou příslušnost prokážeme a z toho pramenící důsledky, doložíme řadou důvodů.

       Löve a jemu podobní jsou velice slabí v zamítání Etika v souladu s analýzou Jeronýmova svědectví, že Ister byl „rodem Skyt, z významného rodu“. Odvolávka na jedno místo, mnohem pozdější ze 7. století Historia Brittorum, že jedním úderem (mit einem Schlage)36 odhaluje záhadu skytského Etikova původu, podle kterého je třeba s určitostí říkat, že je „Irem“37. Podle něho jsou tyto dvě, tři slova v Britské kronice mohou zeslabit tvrzení o jednom z nejvzdělanějších lidí z počátku století nového letopočtu – Jeroným, získal nesmírnou autoritu a věhlas. A je třeba zopakovat – Britské dějiny jsou ze 7. století a nemohou být hodnověrným svědectvím o událostech ze století 4. – století Etika a Jeronýma. Proto dáváme přednost tvrzení Jeronýma o skytském původu Etika ve smyslu slovanského a jeho přechod k našemu.

První důvod

       K vyřešení otázky co znamenalo „skytský původ“ ve 4. století v Jeronýmově terminologii musíme na rozdíl od Löveho využít i údaje, které nám poskytují i jiné nauky a ne jenom dějiny staroirské literatury. Řešení otázky nám poskytují historikové a zvláště trákologové. Ve 4. – 5. století tj. v předmětné době prameny a zdroje nazývají Skytií (Scythia) „dnešní území Dobrudže“ 38.

         Je pozoruhodné, že právě zde ve Skýtii se nacházelo Istros (Histria), severně od města Tomi (dnes Kjustendža, Konstanta), a do dnes je tímto nazýván Amiánem Marcelinem „kdysi velmi mohutné město Istros“39 a v latinské transkripci Histria. Je velmi pravděpodobné, že podle tohoto jeho rodného města bylo Etikovi přidáno příjmení Ister, nejenom podle řeky Dunaje-Ister, nebo podle dávného osídlení Historio (dnes Stracimir pozn. autora) poblíže města Durostorum (dnes Silistra), jak uvažoval Vutke40. Proto, když autor Jeroným z 4. – 5. století hovoří o Etikovi, že je „původem Skyt“, znamená to za prvé, že pochází ze Skytie, tj. Dobrudže a ne od jinud. Je možné namítnout, že se opravdu narodil ve Skytii, proč tedy má být Slovanem?

Odpověd první, pokud by nebyl Slovanem, jak bychom vysvětlili, že vynalezl abecedu velmi podobnou pozdější slovanské hlaholici?

Odpověď druhá – opět historická a trákologická věda dosvědčuje, že v době 4. – 6. století v terminologii, které se Jeroným přirozeně držel jako současník , „Slované, Bulhaři … jsou v pramenech zmiňováni pod společným názvem Skytové nebo Getové“41. Toto je mimořádně důležité. Označuje to, že pokud existovala pramenná tradice určovat Slovany i Bulhary za Skyty a zejména v 6. století, jako upřesňuje Velkov42, tak tato tradice je založena od ranných autorů stejného období, například Jeronýma, který ze svého pohledu označil jednoho Slovana jakým je Etikus s výrazem „Skyt“ a vidíme později, zejména v 6. století, že tento způsob označování se stal stylovým. Tak nebo jinak tehdejší označení Skyt se rovnalo označení Slovan. Mezi jiným na základě takovýchto faktů, jakým je Etikovo dílo můžeme usuzovat, že Slované, již méně Bulhaři, pronikají do Dobrudže dříve než je dosud usuzováno. Na závěr – Skyt Etikos Ister narozený podle jeho vlastního vyjádření v Histrii, tj. Istrie, právě podle svého označení Skyt, podle zavedených termínů tehdejší doby, přiložených již dříve samotným Jeronýmem, je Slovanem. Existuje však i více důvodů ve prospěch tohoto tvrzení.

Druhý důvod

       Při čtení Etikova díla, velikou pozornost budí následující: v první filosofické části práce hovoří o božím tvůrci, zde potvrzuje (str. 9 textu z Vuttkeho vydání), že ďábel je prvním výtvorem božím, a někde pod vlivem indického myslitele z 1. století naší éry Jarcha(s) přijímá vládu nad nespravedlností a zlem na světě. Tato místa v Etikově díle zní zcela jako teze pozdějšího bulharského bogomilství. Je to očividné zejména při představě samotného textu. Ten obsahuje i kosmologii o místě a pohybu slunce a měsíce i rozložení dalších nebeských těles spolu s nimi, které později nacházíme později v bogomilských mýtech. Bogomilství je slovansko bulharská, balkánská revize křesťanství, tak i později Ulfilovi Gótové při své příchodu na Balkán nalézají zde otevřenost duchovního souhlasu s ariánstvím43. Soulad ideových prvků Etika předznamenává pozdější bogomilství, ukazuje, že Ister je podle své krve i ducha spojen s balkánsko slovanským vztahem ke křesťanství. Tomu by tak nebylo pokud by nebyl Slovanem.

Třetím důvodem

       Věda již stanovila shodu mezi Skytií ze 4. století a dnešní Dobrudží, ukazuje z jedné strany zkoumáním z filosoficko-teologické tradice těchto území. Je zde dlouhá řada ranných křesťanských autorů tj. skytských mnichů, „jejichž vlastí je Skytia minor (Malá Skytie pozn. autora), dnešní Dobrudža“. Mezi těmi jsou Jan, Leoncius, Achilles a Mauritius, věhlasný Dionisius Exiguus, tj. Dionisius Malý – zakladatel letopočtu po nové éře, jeden z důležitých úspěchů evropské civilizace, Johanes Maksencius, tito čtyři podepsali speciální dogmatická poselství africkým biskupům na Sardinii, autorem známého díla „Příklady svatých otců“ (Exempla sanctorum partum).47 Mniši ze Skytie vstoupili do dějin filosofie, teologie a literatury, svým původem z území dnešní Dobrudže. To je kategorickým důkaz, určení „Skyt, skytský“ té doby kdy se základem  místa původu osoby, tj. pokud byl rodem ze Skytie, byl nazýván Skyt. Jak je vidět z výše uvedených příkladů se vztahovalo k jednomu, mohlo by se vztahovat i k jinému, označovanému jako „rodem Skytovi“ – Etiku Isterovi?  Je to vážný důvod ve prospěch faktu, že Etiku  podle síly zanechaných údajů místa původu, pocházel z dnešní Dobrudže, města Istros.

Čtvrtý důvod

       Začneme paradoxem: výrazně jasným, širokým a originálním důvodem ve prospěch slovanské Etikovi sounáležitosti je podle našeho názoru jedno ze základních děl starobulharské literatury – О писменехь Чръноризца Храбра („O písmenech Černoryzce Chrabra“). Paradox, protože právě toto dílo začíná výslovných tvrzením Прежде оубо словене не имях© книгъ48, „Mezi jiných Slované neměli knih“, což znamená, že nepřipouští myšlenku slovanského písma dříve než z 9. století na Balkánech – v době, kdy vznikalo písmo s pomocí abecedy Cyrila a Metoděje a pod jejich ochranou. A my zde hájíme slovanské písmo již ze 4. století, jako dílo Etika Istera! Což traktát „O písmenech“ popírá již ze samého začátku, a my v něm hledáme nejoriginálnější potvrzení své teze … A právě zde je najdeme, v tom je ten paradox.

       Pro celé vyjasnění, začneme tím, že je nashromážděná vědecká literatura ve vztahu k dílu „O písmenech“ mezi kterými je velice cenná a mnoha novými přepisy podepřené práce K. Kueva „Černoryzec Chrabr“, který nám však nedává klíč ke všem možným variantám analýzy textu, který nezávisle na své krátkosti  a nedokončenosti se jeví při trpělivém zkoumání jako pořád neprobádaný s vydatným obsahem. Pokud provedeme nové zkoumání, jehož postup následuje dále ocitáme se před východiskem, že dílo „O písmenech“ nám poskytuje řešení otázky Etika Istera. K tomuto docházíme následujícím způsobem:

1. Není naším odhalením, že díle „O písmenech“ se silně polemizuje s protivníky písma Cyrila a Metoděje. V tomto souhlasí všichni. Naší pozornost obracíme na jeden termín z díla, kde se říká: С©ть же и ини §вети, ­же и инде речемъ”, tj. „Existují i jiné výhrady, které uvedeme později“. To nové co přineseme k dosavadnímu výkladu je kategorické vyjádření slova “ответ” jako námitka u Ianna Exarcha,49 a ne jak je obvykle překládáno jako odpověď50. Následně je na konci díla „O písmenech“ vysloveno, že se jedná o ostrou polemiku, která bude pokračovat. Ano všichni badatelé potvrzují, že jde o horkou polemiku proti třem jazykům a všem popíratelům díla Cyrila a Metoděje a dalších51. Autor díla „O písmenech“ má však ještě jednoho přímého protivníka, proti kterému se staví mimo ostatní všechny známé. Abychom odhalili o koho se jedná musíme se vrátit do jeho soustavy námitek rozvinutých v traktátu jeho „odpovědí“ tj. námitek.

2. Jakmile je odhalena úloha tří jazyků, podle které je možné psát křesťanské texty pouze v jazycích Kristova kříže – židovsky, řecky a latinsky přechází autor díla „O Písmenech“ do historické řady při vzniku jazyků prohlašuje: Несть бо Бъ створилъ жидовска ©зыка прежеD, ни римска, ни еллиньска, н© сир’скыtj. „Bůh nestvořil jako první židovský jazyk, ani římský, ani řečtinu, ale syríjštinu“. Toto je typická námitka. Komu je určena? Není v přímé vazbě na tříjazyčí, protože ty tvrdí, že výše jmenované tři jazyky jsou posvátné ne podle okamžiku jejich vzniku, protože byli užívány v době Kristovi smrti. Znamená to námitku vůči jinému protivníkovi sporu. Kdo je tímto protivníkem?

       Je jím Maurus Hraban. V již citovaném díle „O zdokonalování jazyků“ dává kritizovanému dílu „O písmenech“ řád v podobě následujícího jazyka židovského, řečtiny a latiny, přesněji – považuje židovský jazyk za nejstarší. Proti této tezi o nejrannějším jazyce bojuje autor traktátu „O písmenech“, když označuje za první syríjštinu, za jazyk Adamův.

       Ale tím hlavním je, že Maurus Hraban přidává abecedu jednotlivým jazykům, písmenům, se kterými se píše (litteras, characteres)53.

       To co vyvolává pozornost jeho oponenta – autora „O písmenech“. Ten tak nazval i svou polemiku, o jednotlivých znacích Černokošiláče Chrabrého, Maurus (Černokošiláč), Černý, mnich, kněz Hraban. Je známo, že Hraban byl mnichem, Abém z Fuldy ve staré bulharštině je označení pro mnicha užíváno чрьноризьць54 (černokošiláč) podle jejich černého oblečení. Protože věděl, že Maurus Hrabana je povoláním kněz a v souladu označení s řečtinou Maurus, je ve staré bulharštině přeložen význam jména nejpřirozenějším způsobem jako Černoryzec.

       Hraban byl v průběhu několika věků, které dělí první vydání díla „O písmenech“ ve 4. až 10. století od prvního zachovaného přepisu – Lavrentievského, ze 14. století, byl v Bulharsku přetvořen na Chrabrého, protože od jistého momentu je dále písemná tradice přepisovatelů jednoho a téhož díla „O písmenech“ černokošiláče Hrabana je nesprávně přepisováno a podáváno jako dílo Černoryzce Chrabrého. Je zřejmé, že přepisovatelé nebyli seznámeni se jménem ani dílem Hrabana a z toho důvodu začali nesprávně uvádět Chrabrý místo Hraban. Tak se původní záhlaví „O písmenech černokošiláče Hrabana“ přeměnilo v „O písmenech Černoryzce Chrabrého“. A podle obsahu díla je polemikou zejména proti výkladu jazyků a písmen v díle „Zdokonalování jazyků“ od Maura Hrabana. Tak tedy podle nás v záhlaví traktátu „O písmenech“ je brán v potaz názor Hrabana, který je bulharsky přejmenován lépe či hůře na Chrabrého, a v samotný traktát je napsán od jiného starobulharského autora, který nemůže být Černoryzcem Chrabrým, tj. Hrabanem.

3. A tímto, ne proti prvenství židovského jazyka podle Hrabana v díle „O písmenech“ ale proti jinému se bojuje na čtvrtém místě ve vysvětlení Hraban umísťuje svědectví o Etikových písmenech a zobrazuje je. Právě to je místo, které vyvolalo odezvu autora díla „O písmenech“. Proto zahajuje polemiku s Hrabanem svým vyjádřením „Mezi jiným, Slované neměli knih“. Protože považuje za správné, že Hrabanovo tvrzení o Etikově abecedě a její samotné zobrazení jsou přímým důkazem existence „skytského“- slovanského písma již ze 4. století, autor „O písmenech“ se cítí povinen anulovat tento důkaz, tím, že ho zamítne a odhodí již prvními slovy. Ale proč? Není zřejmě zainteresován a je hrdým představitelem slovanské společnosti a kultury pro tak ranný objev jakým dílo Etika Istera?

4. Než zodpovíme otázku, musíme uzavřít následující: je mnoho bodů v textu „O písmenech“, které nás přesvědčují, že tento polemický text bojuje proti dílu Maura Hrabana, zamítáním myšlenky, že Etikus je „Skyt“, který vytvořil abecedu, kterou později rozšířil Jeroným. Pokud by autor díla „O písmenech“ neztotožnil „skytský“ původ se slovanským nevěnoval by Hravanovu dílu pozornost. Samotný fakt, že mu věnuje pozornost dokazuje, že pro něj Hrabanovo svědectví o skytském původu Etika se vztahuje v podstatě k jednomu Slovanu ze 4. století a jeho slovanské abecedě. A to je pro nás nejdůležitější. Toto svědectví, že Etikova slovanská příslušnost je potvrzena nepřímo tak důležitým dokumentem, jakým je starobulharský text “O písmenech“, se objevil pouze o desetiletí později než dílo „O zdokonalovaní jazyků“,56 jako jeho bulharský protiklad.

5. Opět se vracíme k otázce, proč bulharská kultura v 9. až 10. století ve tváři autora „O písmenech“ bojuje proti Hrabanovi a nepřipouští svědectví o Etikovi za věrohodné. Ale i způsob jakým se bojuje!

A. První, co se připomíná je podoba mezi Cyrilovými a řeckými písmeny.57 A Hraban tvrdí, že Etikova písmena jsou zcela originální, bez cizích vlivů. Je zvýrazněna podobnost s řeckými písmeny předznamenává, že v díle „O písmenech“ se hovoří o cyrilici a ne o hlaholici, přestože o Cyrilovi se ví, že on vytvořil hlaholici. Cyrilice je však více podobná řeckému písmu.58

B. Etikova písmena se vůbec nepodobají řeckým, proti kterým staví znaky cyrilice, autor díla „O písmenech“ nám chce vnutit myšlenku, že první slovanské písmo je Cyrilovo, protože tím jiné podobné původem a specifikou neexistovalo.

C. Je známo, že počet Etikových znaků je podle Hrabana 23. Tento počet je roven četnosti písmen řecké abecedy - 24. Autor díla „O písmenech“ odhaluje Hrabana a jiné další když píše: Дроузии же гл­Ѓть. почто есть, лЃи писменъ створилъ. а можеть с­ и мен’шим того писати, якоже и гръци. кЃд пиш­ть59  tj. „Jiní říkají: proč bylo vytvořeno 38 písmen, když je možné psát s menším počtem to samé, když Řekům stačí 24 znaků?“. Jinými slovy na tomto místě v díle „O písmenech“ byl za cíl uvedena Etikova abeceda co do počtu znaků, nebo přesněji – protože se polemizuje proti azbuce se 24 znaky, se dozvídáme, že je zde hodnocena Etikova abeceda podle Hrabanova svědectví.

D. V protikladu díla „O písmenech“ a Hrabanovi teze o prvenství židovského jazyka obracíme již pozornost na první stopu ze které zjišťujeme, že to co bylo řečeno v díle „O písmenech“ je cílená a opodstatněná polemika proti Hrabanovo dílu „O zdokonalování jazyků“.

A opět – proč bylo třeba začít  touto polemikou?

6. Autor díla „O písmenech“ byl plně angažován ve prospěch písma Cyrila a Metoděje a jeho zavádění jako důležitého, politického rozhodnutí státní moci v jejíž osobě se tam píše Михаила цЃря гръчьскаго. и Бориса кн­за блъгар’скаго. и Растица кн­за мор’ска и Коцеля кн­за блатен’ска60 tj. „Michaila, císaře řeckého, Borise, bulharského knížete, Rastice knížete moravského a Kocela blatenského knížete“ (dnešní Balaton). Autor díla „O písmenech“ jako vládní ideolog podepírá přijetí cyrilice jako jediného a prvního slovanského písma такъ разоумь братие бЃъ есть далъ словенwмъ61 tj. „tak, bratři, Bůh dal rozum Slovanům“.

         Tímto by znevážil a podcenil událost, pokud by přijal sdělené u Hrabana, že má dalekou předlohu v Etikově osobě a jeho abecedě. Proto bojuje proti Hrabanovi. Pro něj je obhajoba cyrilice politickou činností, zatímco jejich potvrzení a rozšíření je otázkou oficiální politické iniciativy vlád slovanských států, na prvním místě mezi nimi je Bulharsko s jejím knížetem Borisem. Co je sankcionováno knížetem je slovanská abeceda. To je základ ideologické pozice díla „O písmenech“. A jako svědectví, že odedávna již existovalo jiné slovanské písmo, které je nutno zapřít. U Hrabana je toto písmo podobné hlaholici – a proto podle nás, autor díla „O písmenech“ zdůrazňuje svůj boj proti Hrabanovi, že Cyril sestavil ne hlaholici, protože by to znamenalo, že zopakoval Etika a cyrilice tj. jeho azbuka nemá nic společného s předešlou a je první jedinou slovanskou abecedou. To je třeba vzít na vědomí, když se rozhoduje ještě otevřená otázka zda hlaholici či cyrilici má před očima jako Cyrilovo písmo autor díla „O písmenech“62, nezávisle od posledních snah o nalezení řešení ve prospěch hlaholice.63 Je třeba dokonce podtrhnout, že vytvoření díla „O písmenech“ ve smyslu polemiky proti Hrabanovi, bylo možné pouze až po sestavení cyrilice, aby mohla být postavena jako originální fakt a úspěch hlaholice, o její starodávnosti bylo známo podle popularity Hrabanova díla, přepisům Jeronýmovi verze díla Etika Istera, nebo z takových útokům proti hlaholici, jako je dílo Dalmatince Tomáše Arciděkana. Ve kterém se oznamuje, že bratři Cyril a Metoděj, využívali pro potřeby slovanské liturgie „gótská písmena“64 – jak Tomáš nazývá hlaholskou abecedu, kterou označuje za gotickou (gótskou pozn. red.) abecedu.

7. Ve snaze pochválit Hrabanovo svědectví o Etikovi autorovi ze 4. století a jeho abecedě, v traktátu „O písmenech“ již to samotné dokazuje, že její zakladatel jí považuje za abecedu slovanskou, a tedy i autora Etika za Slovana. Toto je pro nás důležité – že v díle jednoho tak významného starobulharského spisovatele, jakým je autor díla „O písmenech“ je Etiku Ister  Slovanem podle původu; zde o významný důkaz s jehož pomocí uzavíráme, že Etiku Ister, rodem Skyt z města Istrie je nejrannějším myslitelem slovanských národů. (pokračování)

Poznámky:

          1 DAvezac. Ethicus et les ouvrages cosmographique intitules de ce nom. – Mem. presentes par divers sa vants a L’Academie des inscriptions et belles letters, I ser., II, Paris, 1852, p. 230 ff.

2 Heinz Löve. Ein literarischer Widersacher des Bonifatius. Virgil von Salzburg und die Kosmographie des Aethicus Ister, Mainz-Wiesbaden, 1951/52.

          3 F. Kunstmann. Münchner gelehrte Anzeiger. 1854, S. 249.

          4 C. L. Roth. Heidelberger Jahrbücher, 47 (1854), S. 270 ff.; 48 (1855), S. 100 ff.

          5 H. Wuttke. Die Kosmographie des Ister Aithikos im lateinischen Auszuge des Hieronimus. Aus einer Leipziger Handschrift. Leipzig, 1853.

          6 H. Wuttke. Die Aechtcheit des Auszugs aus der Kosmographie des Aithikos, Leipzig, 1854.

          7 K. Pertz. De cosmographia Ethici libri tres. Berlin, 1853.

          8 Wuttke, Die Kosmographie . . ., S. LXXV.

          9 Wuttke, Die Aechtcheit . . . S. 62.

          10 A. von Gutschmid. Kleine Schriften. 5 (1894), S. 418 ff.

          11 B. Krusch. MG. SS rer. Merov., 7. S. 517 ff.

          12 K. Hillkowitz. Zur Kosmographie des Aethicus. Diss., Bonn, 1934.

          13 A. Ebert. Allgemeine Geschichte der Literatur des Mittelalters im Abendland. I2 (1889), S. 608 ff.; M. Manitius. Geschichte der lateinischen Literatur des Mittelalters I (1911), S. 229 ff; J. F. Kenney. The sources for the early history of Ireland I, New York 1929, p. 145 f.; G. Dottin. Le philosoph Aethicus et les Celtes insulairs. – Revue des etudes anciennes 25 (1923), p. 144 ff.

          14 Hillkowitz, S. 6, Anm. 2.

          15 N. Busch. Zur Kosmographie des Aethicus Ister. – Mitteilungen aus der Livländischen Geschichte. 21, Riga, 1921, S. 195 ff.

          16 Löwe, op. cit., S. 7.

                17 Wuttke, Die Kosmographie . . ., S. 1: Začíná Etikova kniha, přeložená ihned po jejím sestavení a filosofickém vydání, Jeronýmem prezviterem; kniha je z Kosmografie, což znamená popis světa; Edikty Etika filosofa, kosmografa.

          18 Ibid., S. 84: Zde jsou jeho písmena, která určil, jak následují (a je zde umístěno 23 písmen Etikovi abecedy, stejné jako známá písmena hlaholská, která zde umísťujeme v závěru pozn. autora)

                19 Ibid.: Byla přeložena i kniha Etika filosofa, kosmografa, rodem Skyta významného původu. Odtud pochází etická filosofie od mudrců (filosofů).

          20we, SS. 8 – 17.

          21 Ibid., SS. 18 – 27 ff.

          22 Ibid., S. 5.

          23 Patr. lat. 112, 1579 – 1580, “De inventione linguarum”.

                24 Löwe, S. 70.; Manitius, Literaturgeschichte I, S. 299; Wuttke, Die Kosm., S. LXXVI, LXXII, Anm. 1, LXXIII Anm. 2; Pertz, S. 156 f.; Fr. Sanjek, Bosansko-humski krstjani i katarsko-dualistički pokret u srednjem lijeku. Zagreb, 1975, p. 44.

                25 Wuttke, S. LXIX.

          26 Löwe, S. 69.

          27 Pertz, S. 151 f.

          28 M. Hocij. Die wistlichen Grundlagen des glagolitischen Alphabets. – Süd-ost-deutsche Forschungen 4 (1939), S. 509 ff.

          29 Löwe, S. 70.

          30 Ibid.

          31 Ibid.

          32 Potthast. Teg. Pont. Rom. 14, 485.

                33 Löwe, S. 70.

          34 “Hodie omnium latissime pater lingua Sclavonica, nunc Illyrica dicta, cum a mari Adriatico ad ipsam prope Chinam, & Tartarimun Oceanum in usu sit. Est matrix lingua in multas propagines diffusa, puta Dalmaticam, Vindicam, Bohemicam, Polonicam, Moscoviticam, Bulgarica & pures alias. Ejus duplices sunt characteres, Cyrilliania S. Cyrillo inventi, figura pene similes Graecis, & Dalmatici, seu Hieronymiani, quorum author D. Hieronymus”: Jacobus Peiaczevich. Veteris & novae Geographiae Compendiosa Congeries. Zagrabiae, 1714, p. 59.

          35 Scithae, id est Scotti – Löwe, S. 27.

          36 Ibid.

          37 Ibid.

                38 V. Velkov. Město v Trákii a Dacii v pozdní antice (4. až 6. století). S., rok 1959, str. 89 a násl. Základní pramen o provincii Skytie je Hierokel Synech. 636, 9.

                39 Opět tam, str. 91 viz i nové vydání stejné cenné práce s přílohou na konci historicko-geografickou mapou, na které je umístěna Skytie a Istrie. V. Velkov. Cities in Thrace and Dacia in late Antiquity. Amsterdam, 1977, p. 107, 108 etc.

                40 Wuttke, Die Kosmographie . . ., S. LXXIX. V podstatě sám Etikus píše (str. 78 Wuttkeho textu), že je narozen v Histrii tj. Istros

                41 V. Velkov  str. 236

                42 Opět tam

                43 Opět tam, str. 234 a násl. 245 a násl. Löwe, S. 60; W. Krafft. Die Anfänge der christlichen Kirche bei den germanischen Völkern. 1, 1, 1854.

                44 B. Altaner. Kleine patristische Schriften. Berlin, 1967, S. 377. viz. I další tam uvedená literatura

                45 Ibid. S. 494 f.

          46 Ibid. S. 503 f.; Patr. Lat. 65, 442 – 451.

                47 Altaner, S. 489 f.; viz. Dále B. Pejčev. Filosofický traktát v Simonově sborníku, Sofia, 1977, str. 7,

          48 K. Kuev, Černoryzec Chrabrý, Sofia, 1967, str. 188

                49 P. Dinekov, D. Potkanova, K. Krev, Sborník starobulharské literatury, Sofia, 1967, stra. 101

                50 B. Pejčev, Přijetí Aristotelovy filosofie ve středověkém Bulharsku – Filosofická mysl, 1978, kn. 8, str. 94

                51 K. Kuev, Černoryzec Chrabrý, Sofia, 1967, str.72 a další

                52 Patr. lat., 112, 1579 – 1580.

                54 K. Kuev, Černoryzec Chrabrý, Sofia, 1967, str. 39-40

                55 Там, str. 20

                56 Hrabanovo dílo je datováno r. 856, viz. Patr. lat., 112.

                57 wва убо по чиноу гръчьскыхь писменъ, wва же по словен’стеи речи . . . И якоже они по доольше с­ жидовскымь писменемь сътвориш©, тако и съ гръчьскымъ.K. Kuev, cit. dílo, str. 189

                58 K. Mirčev, Starobulharský jazyk, Sofia, 1972, str. 15

                59 K. Kuev, cit. dílo, str. 189

                60, 61 K. Kuev, cit. dílo, str. 191

                62 K. Kuev, cit. dílo, str. 54-55

                63 B. Velčeva, Které z 38 písmen vytvořil Konstantin Filosof, čas. Славянские культуры и Балканы. Sofia, 1978, str. 57

                64 Toma Arhidiakon. Historia Salonitanorum Pontificum. ed. F. Rački. 1894. p. 49. A na druhé straně, Jeroným, rozšiřovatel Etikových hlaholských písmen, radil Ulfilovi, zakladateli gotické abecedy, při výkonu jeho díla. Viz. K. Kuev, str. 72, pozn. 2 A- znamená to, že Ulfil znal Etikovi hlaholici – Jeronýma a ne obráceně – že hlaholice je založena na gotickém písmu – jak je mýlil Tomáš Arciděkan.  

 

přeložil: N. B. N 08. 12. 22.