Dojranská epopej

Angličané sklonili prapory před generálem Vladimírem Vazovem

http://www.teenproblem.net/a/159-istoria/15025-angliya-svezhda-znamena-pred-general-vladimir-vazov/ 

 


 

Roku 1936 Londýn zorganizoval setkání veteránů 1. světové války. Bulharská delegace byla vedena generálem Vladimírem Vazovem, pro něj s osobním pozváním. Na nádraží Viktorie byl osobně přivítán starostou města Londýna, který je nositelem nejvyššího anglického vyznamenání. Generál Vazov byl ubytován na zámku lorda Harboliho, ve kterém přebýval i Napoleon. Přehlídky veteránů se zúčastnílo 3000 rezervistů a bylo zde neseno 200 praporů. Při nástupu bulharské delegace vydál Lord Mild, vrchní maršál rozkaz: „Skloňte prapory! Přichází generál Vazov – vítěz ot Dojranu!“

Bulharské vítězství u Dojranu je největším z celých dějin Bulharska za uplynulých 14 století jednoho státu – je o něm přednášeno na všech vojenských akademiích. Je zapsáno s jednou neuvěřitelnou statistikou: před 70 tisíc mrtvých na straně Spojenců proti ne více jak 500 padlým Bulharům. Sedm divizí bylo zcela zničeno proti jedné jediné vítězné bulharské divizi.

První útok Spojenců začál 9. srpna roku 1916. Po dělostřelecké přípravě nastupily 3 francouzské divize do útoku proti bulharským pozicím. Hlavní útok byl namířen proti výšině Dub. Bulharské dělostřelectvo zahajilo přehradnou palbu a narušilo útočící vlny vojáků. Prořídlé francouzské řady byly sráženy kulometnými rotami ze vzdálenosti jednoho sta metrů od bulharských okopů. Francouzští vojáci ohluchlí  a zmatení v úžasu  se dostáli až k bulharským okopům (pouze 2 až 3 kráte za 9 dnů), proti nim vždy nastupila bulharská pěchota se svým patentem - „Na bodák!“. Po deseti dnech bylo 60% Francouzů zabito nebo zraněno. Útok byl zastaven.

Dojranské pozice 3. 3. 1917 zaujala 9. Plevenská divize, pod velením generála Vladimíra Vazova. Ten využil příměří, nechál vystavět pět řad paralelních opevnění z betonu a skalních úkrytů, které měli za úkol schovat každého bojovníka při dělostřelecké palbě. Více jak 35 tisíc vojáků a důstojníků pracovalo ve dne i v noci, někdy až 17 metrů pod zemí a proklínalo svého velitele. Po válce však tento dostávál každý den, koše plné banice (koláčů) od žen z obcí kolem Plevenu, Loveče a Trojanska, jako skromný výraz ženského uznání, že zachránil jejich muže.

Anglický sbor nahradil zostuzené Francouze, začal druhý útok dvou britských divizí na pozice u Dojranu dne 21. dubna 1917. Během tří dnů fakticky přeoralo bulharské okopy 150 000 dělostřeleckými náboji a obě divize nastoupily do směleho útoku do míst, kde se již neočekávalo nalezení živého člověka. Úkryty vybudované podle generála Vazova však splnily svůj úkol – ztráty na bulharské straně jsou tři zranění. Jakmile se anglické řady přiblížily až na několik metrů k „mrtvým“ okopům, uvítala je palba z kulometů a pušek. Na několika místech jim vyšly z okopů v ústrety  bulharské roty a pluky v protiúderu na bodák. Za tři hodiny je útok Angličanů z 25. dubna 1917 odražen na celé frontě. Na válečném poli zůstalo 8000 britských těl a stovky zajatých.

8. května 1917 rozhodlo britské velení o novém útoku na pozice nepřítele u Dojranu, tentokrát v rozsahu tří divizí. Tentokráto bulharské dělostřelectvo zahájilo palbu před útokem pěchoty a zničilo celé britské roty umístěné ještě ve vlatních okopech. Do šesti hodin následujícího dne Angličané 6 krát útočili a 6 krát ustoupili s nesmírnými ztrátami. Pouze před okopy 34. Trojanského bulharského pluku bylo spočítáno 3300 mrtvých těl nepřítele. Podle anglických vojenských údajů jejich tři divize měli 75 až 90% ztráty na živé síle. Zatímco 9. Plevenská divize zůstala nedotčena a podle anglických historiků, pokud by se v tomto okamžiku vydala do protiútoku směrem na Soluň, lehce by převzala hlavní základnu Spojenců na Balkáně.

Na podzim roku 1918 se však Spojenci rozhodli skoncovat s malým Bulharskem. Cílem bylo dvěma průrazy u Dobro pole a u Dojranu obklíčit 600 tisícovou bulharskou armádu v Makedonii do „rance“ a dále jí zlikvidovat. Území mělo být okupováno a vyřazeno z boje. Rumunsko chtělo všechna území až po Starou planinu, Řecko všechno až po Plovdiv a Srbsko až po Sofii. Plán začal úspěšně – Francouzi prolomili obranu na úseku Dobro pole. V tomto okamžiku došlo k rozpadu fronty a v bulharském týlu nastál zmatek, zároveň však jedna jediná bulharská divize zachranila zemi v momentu smrtelného nebezpečí. 34 500 mužů z Plevenu, Loveče a Trojanu a jejich okolí uštědřila britské armádě nejstrašnější porážku za celou válku i v britských dějinách.

V blízkosti Dojranského jezera shromáždili Spojenci kolosální sílu – 4 anglické, 2 řecké a jednu francouzskou divizi. Devátá Plevenská bulharská divize byla jenom jedna. Rezervní zálohy nebyly žádné. Při znalosti poměru sil, se Bulhaři připravovali na smrt. Mnoho důstojníků se obléklo do svých parádních uniforem a při této příležitosti si obléklo předem připravené bílé košile. Dne 16. září 1918 proti nim bylo vystříleno 350 000 nábojů, včetně plynových, opevnění stavěná podle příkazu generála Vazova opět vydržela – celkové ztráty 9 mrtvých a 40 zraněných. V 5:00 hod. dne 18. září 1918 nastupily tři anglické a jedna řecká divize do útoku. V této chvíli začalo 220 bulharských dělostřeleckých hlavní pálit oheň. Generál Vazov nešetřil náboji, již nebylo proč je šetřit. 400 bulharských minometů rozvraceho svahy a kopce a 440 kulometů zcela kosilo útočníky. Bulhaři občas vystoupili z bunkrů a udržovali trvalou palbu tak, že k jejich okopům doběhlo pouhých 20-30% útočících sil. A v tomto okamžiku je čekával děsivý a vše zničující protiúder na bodák.

Protivník byl zastaven a obrácen na útěk, který zachvatil celou Dojranskou frontu. Na válečném poli zůstálo více jak 10 000 těl v britských uniformách. Zklamaný britský generál Miln vyslál další dvě rezervní  divize k obchvatu Bulharů přes Belasici a pokousil se o průnik mezi 9. Plevenskou a 11. Makedonskou divizí. Bulhaři jim dovolili postup až na padesát metrů před okoly a zneškodnili je z okopů kulomety a plamenomety, 10 000 Řeků shořelo na svazích Belasice.

Dne 19. září 1918 posbírál generál Miln všechno co ještě mohlo nosit zbraně, aby doplnil silně prořídlé útvary. I poslední útok byl utopen v krvi. Vítězné bulharské dělostřelectvo pálilo bubnovou palbou a poprvé použilo i plynové náboje. Jednalo se o nejkrvavější střetnutí celé 1. Světové války s největší hustotou zabitých na kilometr fronty. V žádné jiné válce neměli Angličané najednou tolik mnoho padlých jako u Dojranu.

Za celou tuto seč měla Devátá Plevenská divize pouze 494 mrtvých a 1208 raněných. Dne 20. září 1918 zvědové hlásili generálu Vazovovi, že před ním již není nepřátelských sil. Ten se dotazal v Sofii, zda má nastoupit proti bezbranné Soluni. Toto mu nebylo dovoleno. Díky Dojranskému vítězství byla připravena Dohoda o příměří a po prohrané válce bylo Bulharsko zachráněno před okupací cizími silami. (Bulharská armáda jako nebyla zničena, poražena ani rozprášena a zůstala významnou vojenskou silou na Balkáně. V rozhodujícím okamžiku války pouze ustoupila před nesmírnou početní převahou zahraničních interventů a nadále si ponechala fyzickou a morální převahu - poznámka překladatele).

 

Přeložil:

N. Nikolov

14. 12. 2013