Počátek a konec 1. světové války na Balkáně a jejich ohlasy po průlomu v místě Dobro pole


 

Prof. Svetozar Eldarov: Za porážku bulharských vojsk na pozici Dobro pole nesou vinu nejvyšší vojenská a politická elita té doby

13 sept. 2010 | 13:53 | pan.bg

http://pan.bg/view_article-12-2288-Prof-Svetlozar-Eldyrov-Za-porazhenieto-na-bylgarskite-vojski-pri-Dobro-pole-e-vinoven-visshiqt-voenen-i-politicheski-elit.html

14. srpna 1918 v průběhu 1. světové války započal útok Spojenců proti Bulharsku v místě Dobro pole. Tento útok vedl k proražení bulharských obraných linií na jižní frontě a byl zlomovým okamžikem účasti Bulharska v této válce. O těchto historických událostech a jejich důsledcích hovořil zástupce Agentury „Fokus“ s historikem profesorem Svetozarem Eldarovem.

Agentura Fokus: Prolomením obrany v místě Dobro pole roku 1918, vedlo následně k vystoupení Bulharska z 1. světové války, o čemž se v běžných učebnicích píše, jen několika řádcích. Jaké jsou dnešní pohledy historické vědy a bulharské společnosti, co je třeba vědět o těchto událostech?

Prof. Svetozar Eldarov:

Historická věda by neměla mít dnešní, včerejší nebo zítřejší pohled a výklad. Jako objektivní věda musí mít je jeden názor a pro mne jako historika, který se dlouho věnoval těmito otázkami, mohu říci, že události u Dobrého pole a Dojranu spolu souvisí a je nutno je posuzovat souběžně, protože jsou součástí jedné veliké vojenské operace.

Náhodně nebo zákonitě, avšak v každém případě 1. světová válka začala paradoxně na Balkáně atentátem v Saraevu. Ten se stal prologem této války a její konec je opět umísťován na Balkán.  Konec je zejména v jedné gigantické operaci, kterou Dohoda připravila na jižní nebo soluňské a makedonské frontě a průlom u místa Dobro pole jako počátek završení, protože v důsledku průlomu Bulharsko kapitulovalo a o několik dnů později ho následovalo Turecko, Rakousko-Uhersko a Německo.

Agentura „Fokus“: Co je nejdůležitější, co je třeba vědět o těchto událostech u Dobrého pole?

Prof. Svetozar Eldarov:

Pokud hovoříme o událostech kolem Dobrého pole je nutno také hovořit i o Dojranu. Na jednom i druhém místě bojovali bulharští vojáci. Pokud u Dojranu stejní vojáci vydrželi a odrazili, útoky nepřítele v nesmírné přesile jejich vrstevníci ustoupili ne protože, by byli nějakými druhořadými vojáky. Podle mého názoru bylo důvodem ústupu, že bulharské vyšší vojenské a politické vedení ustoupilo od velkých národních ideálů a tradičních postupů přenecháním příliš velkých pravomocí Německu jako spojenci (při vedení války) z konjunkturálních důvodů.

Došlo to do paradoxní situace, že němečtí plukovníci veleli bulharským generálům, bulharské pluky a divize jsou komandovány německými štáby. Západně od řeky Vardar působila tzv. 11. německá armáda. Jediné co bylo, německé bylo její pojmenování, generál Scholz a důstojníci ve štábech. Základní masa 400 000 osob byli bulharští vojáci. Těch bylo celých šest bulharských divizí. Bulharsko se dopustilo velké chyby, že přenechalo tak velká moc německým spojencům, kteří neloajálními postupy nemoralizovali zemi, podkopali národní hodnoty v týlu i u vojáků na frontě.

Jsem přesvědčen, že při jednotném bulharském velení, každý z bulharských generálů byl rovnocenným vedení 9. Plevenské divize vedené generálem Vladimírem Vazovem, který uskutečnil hrdinství u Dojranu. Každý další jeho kolega bulharský generál mohl uskutečnit to samé u Dobrého pole. Bulharské vojsko se svými vojáky a se svými důstojníky mělo dostatek sil to uskutečnit, přestože poměr sil byl zejména na tomto úseku nevyvážený, zejména na tomto úseku Dobro pole. Zejména pro nás Bulhary to nebylo nic mimořádného, představovalo vysokohorskou pastvinu zhruba ve stejné nadmořské výšce jako je Vitoša (2150 m. nad m.) jen v trochu větším rozsahu.

Síly dohody zde soustředily nesmírné síly, což znamenalo dvojnásobnou převahu v počtu vojáků, pět krát větší dělostřelectvo, tři krát více těžkých kulometů a velkou převahou ve vzduchu. I přes tuto přesilu se bulharští vojáci tři dni drželi a ustoupili, protože vyšší vojenské a politické vedení nevzalo v potaz možnost, nebo nechtělo podržet duch bulharské armády.

Agentura „Fokus“: Mohly by události na planině Dobro pole proběhnout jiným způsobem a jakým?

Prof. Svetozar Eldarov:

Nemám o tom pochybnosti, protože důkazem jsou události u Dojranu. Tam máme jednoho geniálního bulharského vojevůdce, jehož největší zbraní byla znalost národní psychologie bulharského vojáka. Kvality bulharského vojáka u Dojranu se odhalili v nejlepším světle, nalezli soulad ve vedení v osobě bulharského generála. Tyto stejné vlastnosti se nemohli projevit u Dobrého pole, protože většina důstojníků vyššího velení byla německá, hájící cizí zájmy. V předvečer gigantického střetu této velké operace, kterou Dohoda připravovala, německé štáby evakuovali poslední své útvary, které měli na makedonské frontě a zanechali Bulhary prostě napospas. Zakončení této rozhodující bitvy u Dobrého pole mohlo být jiné nebo i shodné jako u Dojranu. Ne, že by to nevedlo k ukončení 1. světové války, ta by v každém případě skončila porážkou ústředních mocností včetně kapitulace Bulharska. Samotná kapitulace mohla proběhnout za zcela jiných podmínek. Nemuselo dojít k tomu, že tři bulharské divize se dostali do spojeneckého zajetí. Jsem si jist, že by si Bulharsko zajistilo stávající hranice včetně území Jižní Dobrudže, s přístupem k Bílému moře. Toto jsou pouze logické předpoklady na základě historických faktů. Dějiny mají svůj průběh a ten je takový jaký ho známe z učebnic a monografií. Po tomto průlomu mělo Bulharsko kapitulovat za mnohem nevýhodnějších podmínek pro národní zájmy.

Agentura „Fokus“:

Vojenská vítězství vstupují do učebnic a jsou široce komentovány, budují se památníky, pojmenovávají se ulice. Jak je to s porážkami – o událostech u Dobro pole bylo také nemálo příkladů hrdinství ze strany bulharského vojska, protože však došlo k porážce zůstávají v pozadí?

Prof. Svetozar Aldarov:

Bohužel je to tak, jak říkáte a tím chci prostřednictvím Vaší Agentury „Fokus“ apelovat za rovnocenné a objektivní posuzování jak vítězství ale i porážek, protože hrdinové, kteří se jich zúčastnili jsou shodní – bulharští vojáci a bulharští důstojníci. Vlastnosti bulharského vojáka jsou ve všech případech shodné a je na nás si jich vážit a ctít obsazení pevností Odrinu (Edirne) nebo u Tutrakanu ale také těch kteří přetrpěli porážky jako u Dobrého pole. Vina nebyla jeho, on splnil svou povinnost. Vina padá na nejvyšší vojenské a politické vedení. Když 14. září 1918 v 8:00 začala gigantická dělostřelecká příprava 2000 spojeneckých děl, druhý den v 5:30 započal útok spojenecké pěchoty a ve stejné době se v Sofii pořádaly plesy a slavnostní vítání vysokých hostů – králů Bavorska a Saska, kteří přijeli na nejvyšší státní návštěvu panovníka cara Ferdinanda.

Při této příležitosti došlo k odvolání bulharských generálů a dalších vyšších důstojníků a dalších vyšších důstojníků z makedonské fronty, zejména z úseku u Dobro pole, aby dělali slavnostní špalír těmto vysokým hostům. Zde je rozdvojení mezi národním ideálem, kterého se drží bulharští vojáci a důstojníci z fronty a celkového odcizení vyšší politické a vojenské elity, jako u přísloví „jsou ochotni slavit i v dobách bídy“ oslavy probíhaly zejména v rozhodujících dnech 1. světové války. Proto je nutno pohlížet na bulharského vojáka pouze s úctou při jeho vítězstvích nebo porážkách.

Agentura „Fokus“:Jaký byl ohlas událostí u Dobrého pole v tehdejší společnosti?

Prof. Svetozar Aldarov:

Události u Dobrého pole se rozvinuly velmi dynamicky měli bezprostřední ohlas v celém Bulharsku. Dříve než došlo k pochopení událostí od Dobrého pole, ustupující bulharští vojáci přistoupili v jistém okamžiku k ozbrojené vzpouře, kterou známe z dějin jako „Vojenské povstání“. První světová válka končí na přístupech k Sofii v místě Vladaja, kde bulharští vojáci bojují s jinými bulharskými vojáky, aby zachránili stát před něčím co je strašnější než jedna vojenská porážka – občanská válka. Důsledky průniku u Dobrého pole jsou zejména v tom, že Bulharsko bylo donuceno vyslat delegaci k podpisu Soluňského příměří 29. září 1918 a přijmout podmínky Dohody. Malou útěchou pro Bulharsko bylo, že na svém území neměla být umístěny srbská a řecká okupační vojska.

Agentura „Fokus“: Kdo jsou hrdinové od Dobrého pole?

Prof. Svetozar Aldarov:

Když hovoříme o Dojranu je to gen. Vladimír Vazov, ale v podstatě tisíce bulharských plukovníků, majorů a můžeme dojít až k poslednímu vojínovi. Největším hrdinou na úseku Dobrého pole jsou vojáci, kteří zůstali na přední linii, když po tři dny bojovali s francouzskými a srbskými divizemi a museli ustoupit pod náporem velké, nepředstavitelné číselné převahy. To byli vojáci Devětadvacátého Jambolského pěchotního pluku, Třicátého pěchotního Šejnovského pluku a Třicátého druhého Zagorského pluku. To jsou hrdinové, které je třeba vyznamenat. Jejich jmen je mnoho, proto je třeba je znát pod jménem bulharský voják.

Agentura „Fokus“: Jaký je vztah historické mysli k vítězstvím a porážkám na bojovém poli?

Prof. Svetozar Aldarov:

Bulharská historická věda je bohužel rozpolcená. Pro dobro nebo pro zlo není žádné stanovisko k mnoha osudovým otázkám bulharských dějin. Poznamenávám, že ve dnech oslav a výročí se přirozeně velký význam klade vítězstvím. Pro mne však události našich dějin jsou poučením a povinností historika ukázat na poučení, zda je z toho nějaké poučení pro současné pokolení. Pro mě jsou poučení od Dobrého pole a Dojranu, že bulharský voják nebo Bulhar má vlastnosti i jako voják i jako občan, otázkou je, že tyto vlastnosti musí najít soulad a podmínky dalšího rozvoje pokud se spojí s odpovídajícím vojenským a politickým vedením.

Přeložil:

N. Nikolov

13.01.2014