Car Boris si vynutil azbuku

Prof. Božidar Dimitrov

převzato z  macedoniainfo.com

Car Boris se tajně setkal s žáky Cyrila a Metoděje mnohem dříve než roku 886. Písemné soustavy Tráků a Gótů/Getů se neujaly (přestože disponovali vlastními jazykovými překlady Bible – pozn. překladatele), protože za jejich prosazením nestála žádná státní moc.

Ve dni svatých Cyrila a Metoděje se píše a zdůrazňuje jejich veliké dílo. Je ve skutečnosti rozsáhlé tehdy v 9. století i dnes. Sestavením abecedy z hovorového jazyka slovanského, který ve své době, ale i dnes obsáhl polovinu území a obyvatelstva Evropy. Tím se zmiňované národy a území zapojují do nejvyšších článků spirály civilizací. Oslavy dvou bratří ze Soluně vedou po našem starém (bulharském) obyčeji k úplnému zatemnění osobností díky jejich úsilí se cyrilice/azbuka prosadila zpočátku v Bulharsku a posléze v celé východní Evropě (Srbsku, Rumunsku (do 18. století), Ukrajině, Rusku, Moldavsku, Bělorusku, Černé hoře, Makedonii).

Které jsou to osobnosti, díky kterým se azbuka prosadila?

Na prvním místě je to bulharský panovník car Boris I. (žil v letech 852-889). Je veřejným tajemstvím, že dávná písemnost se může prosadit (na daném území a u konkrétního národa- pozn. překladatele) pouze pokud za ní stojí celou svou vůlí a finanční silou státní moc. Kdo všeobecně ví, že jsou ještě dvě písemné soustavy utvořené na bulharských územích (pro Tráky v Mízii sv. Nikitou Remesianským[1] a pro Góty/Gety biskupem Ulfilem[2].), neprosadili z toho důvodu, že za nimi nestál žádný stát. Písemnosti v té době jsou spojovány hlavně s církví.

Pro chod církve a kostelů ve středověkém Bulharsku v rodném jazyce bylo nezbytné zajistit přibližně 200 000 bohoslužebních knih. Knihy v té době jsou zhotovovány na pergamenu (speciálně upravovaných jehněčích kůžích). Ke zhotovení 200 000 knih je nutno zajistit 20 000 000 jehněčích kůží. Mimo to pro 10 000 kostelů (možná i více) je nutno zajistit 10 000 vzdělaných mnichů znalých novou písemnost. Otázkou je zda Cyril a Metoděj nebo jejich učedníci Kliment a Naum mohli zaplatit za 20 milionů jehněčích kůží a vzdělat 10 000 kněží? Je zřejmé, že ne výdaje a organizační úsilí v takovém rozsahu může uskutečnit pouze stát, vedený panovníkem s příslušnou politickou vůlí. Car Boris I. se postavil za toto dílo s celou mocí bulharského státu. Je zřejmé, že je znal ještě mnohem dříve než roku 886, kdy přijímá a předává Klimentovi a Naumovi příslušné pravomoci, peníze a lidi k uskutečnění velikého díla k rozšíření písemnosti po celé bulharské zemi. První kontakt mezi uvedenými lidmi se uskutečnil již v dobách mise obou bratří na dnešních makedonských územích a uskutečnil se osobně. Stará Bregalnišská legenda dokonce hovoří, že k tomu došlo ve městě Raven (dnes jsou to rozvaliny v okolí města Štip) a zde bylo domluveno utvoření starobulharského písma.

Otázkou je proč Cyril a Metoděj neprodloužili svou misi do Bulharska – odpověď je snadná. Nové písmo dosud nemělo kanonického uznání u tehdejších autorit k této otázce – Konstantinopolské patriarchie a Papežské kurie. Nezapomínejme, že v té době platilo tříjazyčné dogma. Úkolem Cyrila a Metoděje bylo dosáhnou kanonického uznání nového písma. Toho bylo možné dosáhnout splněním podmínky, že v Bulharsku zůstanou byzantští státní a církevní činitelé. Dokud nebylo nové písmo uznáno, zůstávali tito představitelé v Bulharsku za vlády Borise I. a nové abecedě by hrozilo vyhlášení za herezi.

Těmi pozapomenutými jsou Kliment a Naum. Ano nemýlíme se. Dílo Cyrila a Metoděje bylo uzavřeno na Velké Moravě definitivně roku 886 (Metoděj před svou smrtí určil za svého nástupce Gorazda, syna místní aristokracie. Služebně starším, Klimentu a Naumovi byl určen jiný osud – pozn. překladatele). Nikdy by nedošlo k jeho obrodě a stalo by se v pořadí dalším exotickým historickým pokusem stejně, jako se tomu stalo u díla Nikity Nemesiánského a Vulfina, pokud by se Kliment a Naum nedostali do Bulharska. A zároveň pokud by právě tito dva talentovaní duchovní nebyli připraveni k dokončení velkého manažérského díla. Vychovat desetitisíce kněží a přepsat 200 000 knih, vyžaduje mimořádný organizační talent. Jinak by vůle, peníze a úsilí Bulharského státu došli naprostému zmaru.

Vždyť i dnes z jsou důvodu nedostatku organizačních schopností vynakládány miliony prostředků bez viditelného výsledku státními i soukromými manažéry. Je nám známo jak svou činnost organizoval Kliment ve svém knižním centru v Ochridu (dnešní Makedonii). Činnosti Nauma sídlícího v Plisce v letech 886-893 zůstávají ve stínu (právě zde však došlo k rozhodnutí přejít od hlaholice k novému zjednodušenému typografickému písmu cyrilici/azbuce, která se více podobala zavedené latince a řeckému písmu – pozn. překladatele). Dnes díky bulharským archeologům byla nalezena knižní centra ve Velké bazilice v Plisce, v místě Černoglavci v Ravně, ve Varně, v Murfatlaru, víme, že rozsahem činnosti jsou shodné s Klimentem. V těchto střediscích se přepisují knihy, připravují se kněží, kteří jakmile ukončili školení, přistupují k opisování nových knih atd. A řemeslníci pod vedením oblastní správy (v Ochridu je nazýván Demotem, a v Plisce pod přímým dohledem cara Borise I.) jsou zpracovávány miliony jehněčích kůží, aby bylo dost listů pro knihy.

Nelze také nezmínit i následovníka Cara Simeona Velikého, který je pokračovatelem díla svého otce. Měl možnost se zříci této tradice, tak jak to učinil Velkomoravský kníže a nechat vstoupit řečtinu do kostelů zpět – i tím, že sám usiloval o převzetí byzantského trůnu po císaři Vasilevsovi. Nutno zmínit i dalšího panovníka cara Petra (927-942), který zajistil dalších 42 mírových let k dokončení díla do jeho konce.

Všem těm náleží věčná památka a uznání.

Kliment i Naum jsou synové rodové šlechty..

Zjevení Klimenta a Nauma v Bulharsku je zpravidla prezentováno jako šťastná náhoda. Podle spisů o jejich životě a díle bylo na Velké Moravě německými kněžími přibližně dvě stě učedníků Cyrila a Metoděje uvězněno (prodáno do otroctví). Pouze tito dva a Angelarius byli osvobozeni z vězení a dovedeni podél Dunaje na tehdejší státní hranici s Bulharskem v místech dnešního Bělehradu (tehdejšího správního centra západního Bulharska) a zde propuštěni a zanecháni (spolu se svatými knihami v hlaholici-pozn. překladatele). Přešli do Bulharska a místní oblastní správce je vypravil do hlavního města v Plisce k caru Borisovi I.. Ten se zaradoval () po několika měsících odpočinku vybavuje oba dva dostatkem peněžních prostředků (rovnající se dnes desítkám milionů) a podřizuje jim (obyčejné kněží) a dva oblastní správce s příkazem stavět kláštery – školy a knižní centra (místa pro přepisování knih).

Toto není přirozené ani pro období středověku. Taková důvěra se neprojevuje donedávna neznámým lidem. V historické nauce je převládajícím názorem, že Kliment a Naum jsou Slované z Byzance nebo Řekové dobře znalí slovanského jazyka, nebo Velkomoravané. Pro soudobé Makedonce jsou Kliment i Naum rozhodně Makedonci. 

Nesmírná důvěra na ně vložená je nelogická k donedávna neznámým lidem. Tady se také nalézá vysvětlení pozice Klimenta a Nauma, jako lidí zastupující zájmy cara Borise I., šlo o členy vedoucí panovnické aristokratické třídy..

Důkazem, že Kliment i Naum pocházejí z bulharských šlechtických rodů vyplývá z faktu, že roku 916 kdy nemocný a zesláblý biskup Kliment podává abdikaci ne přímému nadřízenému (bulharskému arcibiskupovi) ale přímo caru Simeonu Velikému. Toto není v souladu s církevním zákonem (arcibiskupství trvá až do úmrtí titulovaného) je to však v souladu s kodexem cti bulharské státní aristokracie, která je podřízena pouze panovníkovi.

Přeložil:

N. Nikolov

13. 11. 2012



[1] Nikita Remesiánský církevní představitel, žil v době (366-414). Dosáhl hodnosti biskupa ve městě Remisiana (antické město mezi dnešními městy Pirot a Niš po blíže dnešního města Bela Palanka). Je znám tím, že utvořil tráckou abecedu a přeložil bibli do tráckého jazyka Besů. Má se zato, že tzv. "Bible Besika“ byla napsána pro pokřtění tráckého národa Besů ve městě Remesiana  nebo „v horském klášteře v zemi Besů“. Viz. stať Bible proroků přečtena.

 

[2] Wulfila nebo Ulfilas (jméno by mohlo znamenat „Malý vlk“(?)) (asi 310 - 383 Konstantinopol) byl biskupem, misionářem, překladatelem, který úspěšně šířil ariánské křesťanství mezi tráckými Géty. Wulfila byl Gét, který žil jistou dobu v Byzantské říši v době, kdy zde převládlo ariánství.

Eusebios z Nikomédie vysvětil kolem roku 340 Wulfilu na biskupa a ten se poté vrátil, jako misionář, mezi Géty sídlící v severním Černomoří. Před pronásledováním se musel uchýlit do římského města Nikopolis ad Istrum (Novae, dnešní město Svištov leží 30 km severně od města Veliko Tarnovo v dnešním Bulharsku.

Město bylo původně bylo posádkovým městem římské legie a sídelním místem biskupa, kde přeložil značnou část Bible do trácké gétštiny. Za tím účelem využil gétskou runovou abecedu a upravil jí do podoby pozdější hlaholice. Jeho práce není překladem, a unikátním dokladem staré germánštiny, jak tvrdila celá řada badatelů. Dochované části Wulfilova překladu, označované jako Codex Argenteus a jsou uchovávané v univerzitní knihovně v Uppsale, jsou prokazatelným rakouským padělkem ze 17. století. Dílo bylo odcizené Švédy během třicetileté války z území Čech. Samotné dílo bylo pokusem o stvoření pangermánských proto dějin, důkazem padělatelství bylo užití neadekvátního inkoustu pro dobu vzniku kodexu.