Veliký Biljar a 400 let rodu Romanovců

 

Chalilov G. Z.

Prezident Bulharského národního kongresu

27. 11. 2013


 

V předvečer oslav čtyř set let Ruského císařského rodu Romanovců vědecký směr historické mysli „Novaja chronologija“ ve knize „Jeden z divů světa na Rusi leží pod Kazaní“ publikovala senzační odhalení: bylo doloženo, že první na světě Kaaba byla umístěna v 15. století ve městě Biljar, které se nachází 150 kilometrů od Kazaně. Biljarský Svatý klíč je ztotožněn s legendárním pramenem Zam-Zam. Až v 17. století bylo nutno tyto svatyně přenést až do města Mekky, kde se dnes provádí každoroční slavnost Hadž pro všechny muslimy světa.

Stává se stále zřejmým vztah obyvatel Povolží ke svatým rozvalinám dvou prvních hlavních měst Volžského Bulharska – měst Biljaru a Bolgaru: nejde jen o to, že zde byla dvě hlavní města – zároveň zde byl umístěno náboženské středisko světového významu! Místní lid si to podvědomě pamatuje. Tisíce lidí každoročně přicházejí na poutní místo k Černému kameni, umístěnému na Panenské hoře a v jejím podnoží bije Svatý klíč Zam-Zam.

Nic takového nemůže být – to vám poví oficiální historik, vychovaný v duchu nekritické loajality vůči dogmatům „Staré chronologie“. A doplní: Prorok Mohamed se narodil ve městě Mekka roku 570, založil základy muslimské víry na počátku 7. století. V té době Volžské Bulharsko neexistovalo a v Mekce již byla první Kaaba s Černým kamenem do ní zazděným. Znamená to, že první Kaaba byla vždy v Mekce. A s tímto výrokem budou souhlasit mnozí včetně těch, co absolvovali státní vzdělávací soustavu, která právě takto lidi vychovává.

Fakta hovoří o něčem jiném. Autoři knihy předkládají množství faktů svědčících o tom, že zastánci „Staré chronologie“ vědomě o tisíc let posunuly věk současné Kaaby (hlavním nedostatkem „Staré chronologie“ spočívá v tom, že chybně zařazuje historické události, včetně data zrození Krista o více jak tisíc let). Kromě toho jsou zachovány zápisy o existenci první Kaaby, která zcela odpovídá popisu Kaaby v Biljaru, vědecky zrekonstruované, zatímco Kaaba v Mekce popisu zcela neodpovídá. Znamená to, že nebyla první. Také jsou uchovány středověké mapy, na kterých jsou zobrazena místa svatyní na Rusi. Velmi mnoho informací je uchováno v legendách a tradicích národů Povolží, zasvěcené městu Biljaru, Panenské hoře (známé také jako Chudralar Tauji – hora vladařů) a Svatému prameni.

V březnu roku 2009 byla uspořádána výstava v moskevském paláci Oružejnaja palata Moskevského Kremlu na téma „vojenská zbroj Ivana Hrozného“. Brnění je unikátním exponátem z 16. století. Na jednom z pramenů přilbice je napsáno: „Přilba knížete Ivana Vasileviče Velikého knížete syna Vasila Ivanoviče panovníka celé Rusi a samovládce“. O něco níže je přilbice vyzdobena rostlinným motivem (tulipány) a geometrickým vzorem – muslimským ornamentem. Ze kterého je zřetelně vidět pás arabských písmen, která se dají přečíst: Alláh Mohammed.

Oficiální historikům se to nelíbí. Vždyť podle „Staré chronologie“ nic takého nemůže být, aby pravoslavný car vzýval proroka Mohameda, raději to stydlivě zamlčují a uvedou nás v omyl. Je ukrýván i obraz Ivana Hrozného pořízený v jeho době, který byl uchován v dokumentech, kde sedí na trůně jako turecký sultán: oděný do úboru a čalmou na hlavě kdy přijímá polského vyslance. Takové jsou fakta.

Je očividné, že Kaaba ve městě Biljar byla vystavěna již před rozdělení jednotné církve na dvě větve, byla kultovou svatyní jednotné víry se symboly, kterými byli půlměsíc a kříž, uctívané proroky i Kristem a Mohamedem. Uvnitř Kaaby byl na podlaze vyznačen veliký kamenný kříž, věřící jej zde po tři krát obcházeli uvnitř a následně vykonávali sedmkrát stejný obřad vně Kaaby a při to se dotýkali Černého kamene zabudovaného do stěny vně budovy.

Tímto je vysvětlován fakt, že dodnes je vykonávána pouť do Svatého Biljaru a ke svatému prameni uskutečňovaná pravověrnými i pravoslavnými. Všichni toto místo považují za posvátné město nezávisle na národnostní nebo konfesionální příslušnosti.

Ve středověku bylo město Biljar kvetoucím městem rozloženým v rozsahu 800 hektarů. V té době byla Paříž dvakrát menší. Má se za to, že město Biljar byl nejenom kulturním hlavním městem ale také významným ekonomickým centrem Volžského Bulharska a celého Povolží. Za pozornost stojí, že město Biljar má čtyřúhelníkovou podobu, orientovanou do všech úhlů světa, přesně tak jako Kaaba v něm uložená.

Kdo zničil opravdové Veliké a posvátné město? Ničení bylo cílené až do základů. Oficiální dějiny říkají, že ničení proběhlo v dobách 13. století mongolo-tatarskými nájezdy. V dějinách lidstva však nic takového neproběhlo, tím méně v 15. – 17. století. Jde pouze o zlý výmysl pocházející z císařského rodu Romanovců, kteří sami nechali zničit Biljar a celé ničení nechali svést nájatými historiky na vymyšlené divoké Mongolo-tatary.

Roku 1613 jsou Romanovci – zástupci prozápadních sil – uvedeni na Ruském trůně. Celé Povolží ani Jih Ruska je neuznalo, považovali je za bojary vzbouřené proti carovi, a zastávali pozici za obnovu dávného carského roku, jeden ze zákonných následníků se upevnil v Astracháni. Jeho vojevůdcem se stal Stěpan Razin, který se postavil do čela boje za cara proti bojarům Romanovcům. Za cara, proti bojarům – bylo populární heslo lidu.

Romanovcům se později podařilo s pomocí nájemných německých vojsk rozbít vojska Stěpana Razina (Rusové a Tataři=Volžští Bulhaři odmítali bojovat proti Stěpanovi Timofeovičovi, masově přecházeli na jeho stranu) celé Povolží padlo do vlády Romanovcům. Romanovci v té době na základě požadavků svých sponzorů – západních zemí – prováděli církevní reformu (podřizovali pravoslaví pod katolictví); zřekli se půlměsíce, jako symbolu víry, byť ho zachovali v podnoží pravoslavného kříže; odmítli uznávat Mohameda za proroka a vyslancem božího. Pravověrní na truc Moskvě se zříkali kříže, se kterým spojovali uchvácení carského trůnu, pronásledování zákonných následníků, zmatek a nespravedlnosti; ponechali Krista na pozadí a začali uznávat pouze Mohameda za božího posla. Proto Romanovci vyprovokovali rozkol jednotné církve. Započala pronásledování pro jinou víru. Posvátnou Kaabu bylo nutno rychle přemístit dále, kam nedosáhne ruka Moskvy. Město Biljar bylo zcela zničeno do základů.

Romanovci nutně potřebovali opodstatnit své právo na Ruský trůn. Byla proto nutno vyvinout značné úsilí na přepsání dějin, do podoby těžkého „tatarského jha“. Rusko bylo vylíčeno jako věčně strádající pro tlakem divokých kočovníků z východu, věčně utiskované, nezpůsobilé vybrat dokonce vlastního knížete bez ochranné pomoci Západu.

Není žádného přestupku, který by nebyl spáchán Romanovci na této cestě. Včetně hříchu královraždy; bez milosti ničili zástupce carského rodu, když je prohlásili za zloděje. Dokonce čtyřletého následníka pověsili na Spasské bráně, s označením zrádce. (Ve srovnání s tím se jeví postřílení carské rodiny bolševiky roku 1918 jako spravedlivý akt lidové pomsty). Došlo k radikální změně státní a církevní symboliky a náboženských obřadů. V 17. století došlo ke zničení všech fresek v chrámech, které vysvětlovali na obrazech původu a život předchozích představitelů ruského carského rodu, kteří měli půlměsíc za svůj rodový a náboženský symbol. Vše bylo překryto zcela jinými motivy. V chrámech Moskevského kremlu Uspenském a Archangelském byly zcela zaměněny ikonostasy, protože nesli informace o dějinách Ruska.

Zejména v té době byly z příkazu Romanovců spáleny staré rodové knihy, vyprávějící o původu významných rodů země, byla uskutečněna „čistka“ ve všech knihovnách – ze kterých byli odebíráno a ničeno vše, co souviselo se skutečnými ruskými dějinami a náboženstvím. Romanovci nezapomínali ani na hřbitovy: všechny náhrobní kameny, které jak je známo nesou nápisy, byly odvezeny a umístěny do základů nových staveb. A staré moskevské sarkofágy z bílého kamene ve, kterých byly pohřbeni představitelé význačných rodů, byly významně poničeny zejména tak, aby se nešlo přečíst, co na nich bylo napsáno.

Celých 300 let vedli Romanovci krvavou válku proti ruským dějinám, aby byla zcela vyrvána veliká minulost Ruska, nedopustit tak obnovu historické důstojnosti ruského národa. Dokonce začali nazývat volžské Bulhary kazaňskými Tatary, aby bylo možné na ně svádět vinu očerňujících mýtů o tatarském útlaku.

Na dovršení všeho pozvali německé historiky, kteří na zakázku sepsali nezbytný dějepis Ruska. Je nutno vzpomenout zejména Gerarda Müllera, který byl hlavním historikem Ruské Akademie věd a který si vysloužil vyloučení od M. V. Lomonosova ze sboru Akademie, protože významný vědec se nemohl smířit s takovou ostudou a důsledně vyžadovat vysvětlovat pravdivé dějiny. On znal pravé dějiny Ruska. Mnozí ještě pamatovali, že Rusko do nástupu Romanovců byla centrem celosvětové civilizace a že od doby Ivana Hrozného se rozsah Ruské říše začal rozpadat. Dnes oficiální historikové nám předkládají k uvěření, že ruští carové a velkoknížata za období mnoha věků do nástupu Romanovců si ani nevzpomněli psát dějiny svého státu. Jakoby šlo o divokou zaostalost východní země. Jinou věcí je, že zejména toto dílo je důsledkem aktivit západní civilizace!

Vše bylo zcela jinak! Všechno poznání bylo zničeno Romanovci, kteří nechali přepsat dějiny o těžkém osudu ruského národa do jejich příchodu – Romanovci na sebe vzali úlohu spasitele. Souběžně zaváděli nevolnictví, které ve srovnání s mýtickým tatarským jhem mělo být blahem. Což bylo uspokojivé.

Významné je, že mnoho faktů svědčících existenci jednotné víře, o jednotné církvi v Ruském státě je veliké množství. Jsou to jak písemné prameny, domácí předměty, budovy a stavby, vojenská výstroj. Všechno se zničit nepodařilo. Stopy minulosti zůstaly zachovány. Zbraně a výstroj, pokryté zlatem a drahokamy se dochovaly pro jejich vysokou materiální hodnotu. Oficiální historikové jsou v nezávidění hodné pozici, kolik mnoho informací musí schovávat a brát na sebe onen smrtelný hřích. Jako příklad je možné uvést slavnostní přilba Moskevských carů z damašscenské oceli nazývaná Jerichonská šapka. Na jejím povrchu je viděl zlacené vyobrazení carského věnce s pravoslavným křížem s osmi zakončeními. Na nosní ochraně přilby je umístěno emajlové vyobrazení archanděla Michaela. Kolem celého zakončení je pás arabských textů, jeden z nich hlásí: „Va baššir Al-muminin“ – „Ochraňuj věřící“. Jde o velmi častý výraz napsaný v Koránu. Tímto způsobem zlatým ražením nanesl ruský mistr zbrojař Nikita Davidov na Jerichonské přilbě, jak pravoslavné symboly, tak i arabské výrazy z Koránu. Tato přilba byla zhotovena roku 1621.

Zde je brnění cara Alexeje Romanova, zhotovené pro něj roku 1670, ruským zbrojířem Grigoriem Vjatkinim, jedním z nejlepších zbrojířů té doby. Na nosové ochraně přilby je napsáno: „Není Boha, kromě Boha, Mohammed – Boží zástupce“.

Na spodní části přilbice je umístěn celý jeden verš z Koránu. A jde o dobu již ne Ivana Hrozného, jde o druhou polovinu 17. století – rok 1670. V tomto roce je zabit Stěpán Razin a všimněte si i on je vyobrazen v turbanu a rouchu. Byl zabit nájemnými západoevropskými vojsky a Romanovci se posléze upevnili v Povolží. V důsledku toho je užívání arabštiny jako úředního a vyučovacího jazyka zapovězeno. Nově zavedení vládci již hovoří německy, francouzsky a výuka je vedena v latině. Město Biljar bylo zcela zničeno, Kaaba byla „přenesena do Mekky, jednotná byla definitivně rozpolcena.

Uplynulo již 400 let, kdy se na Ruský trůn dostala dynastie Romanovců. Tato událost byla široce oslavena ruským státem, ruskou pravoslavnou církví, historickými společnostmi a také samotnou rodinou Romanovců. V rámci jubilejních událostí se v Kazaňském Kremlu uskutečnilo setkání státního poradce Republiky Tatarstan Mintimera Šajmijeva s hlavou Ruského císařského domu velkokněžnou Marií Vladimírovnou. Velice zajímavým se jeví projekt obnovy dávného města Bolgar a ostrova-města Svijažsk. Jako výraz úcty a pozornosti ze strany císařského domu předala panu M. Šajmijevu řád a doklady k vyznamenání. Zejména medaile „Na památku 400 let Domu Romanovců. 1613- 2013“. Město Veliký Biljar leží v ruinách již 400 let. Je němým svědkem lživé historie. Je velkou výzvou k obnově původních dějin Ruska, odcizených Romanovci.

Brnění cara Alexeje Michajloviče

Přeložil:

N. B. Nikolov

08. 12. 2013